Občanský průkaz

Ježiší já občanku úplně zapoměl ohodnotit, když jsem přišel z kina a to by mě hodně mrzelo. Takže to teď okamžitě musím napravit, protože stokrát radši chválím než vyčítám a tady je opravdu co chválit. Především bombáckou atmošku, protože ten kdo vyrůstal v tý době a kouká se na občanku musí mít pocit, že vrátil do svýho dospívání, tak moc je tohle autentický. Nejvíc se mě líbila postava učitelky fakt vynikající, na tý učitelský schůzi mě jí bylo hrozně líto. To bylo až neuvěřitelný. Já jsem se tak rozčílil že jsem vzteky málem sežral židli před sebou. Já bych tam všechny ty pokrytce co tam moralizovali nad Lenkou nejradši pochcal. Mimochodem Kristýna je přenádherná ženská, takže vážení tvůrci, koukejte jí víc obsazovat do filmů nebo vám rozbiju hubu :-). Hrozně se mě líbílo jak kluci přišli za Lenkou domu, to bylo fakt milý. Ze zátahů fízlů na máničky šel mráz a pokud se na film dívají tehdejší máničky jistě si vzpomenou na svoje vlastní masírky od kosmonautů. Čekal jsem komedii, ale dostal jsem brutálně upřimnou realku, která se vyvedla po všech sránkách. (23.12.2010)

Zase další "hořká komedie". Mam pocit, že v ČR se točej už jenom hořký komedie a nejčastěji z období normalizace. Dá se z tohoto tématu vůbec ještě něco vyždímat? Kupodivu se z toho podařilo vyždímat film, kterej bych označil jako nadpůrměrnej. Čekal jsem sračku a musim uznat, že mě to docela bavilo. Ale bavily mě spíš vedlejší postavy jako fízl Kopta, tělocvikář Dulava nebo slizoun Macháček. Mladý (ne)herci se moc nepředvedli. Dneska jsem se díval taky na film Bastardi a musim říct, že tam mi neherci v rolích žáků připadali přesvědčivější. Mam takovej pocit, že tvůrci si dali víc záležet na tom, aby (ne)herce oblíkli do hadrů typickejch pro 70. léta, než na výběru samotnejch (ne)herců. A když už jsem nakousnul ty dobový reálie, tak jsem se musel smát, že v každý ulici je zaparkovaný bílý Volvo Amazon. Já myslel, že se to mělo odehrávat v Praze a né v Göteborgu. Co se týče samotnýho děje, tak ten je celkem o ničem. Parta mániček se schází na různejch místech, chlastaj nějaký hrozný patoky, nadávaj na komunisty a poslouchaj "stouny pyčo". Cartman by asi řek akorát "zasraný hipíci". Ale jakmile mě film začal nudit, tak v zápětí přišla nějaká ta lepší scénka, takže těch skoro 2,5 hod docela uteklo. Jak jsem napsal, považuju to za nadprůměrnej film a klidně se na to podívám za čas znovu. Ale dodávám, že žádnej zázrak to fakt neni a divim se, že to nabralo hodnocení přes 80%. (17.04.2011)

Sedmdesátá léta očima máničky. Estébáci jsou do jednoho hloupí (někteří dokonce negramotní) a agresivní. Smysl má poezie, holky, chlast a revolta. Kdo nerevoltuje, nežije. Není-li vydáván za autentický obraz doby, nevadí mi, když film nahlíží na určité období jednostranně. U Občanského průkazu mi zároveň nevadí nahrazení solidní dramatické linie vrstvením lehce propojených epizod, jež pokrývají značnou část pojmů spojovaných s normalizací (tuzex, bony, Plastici, tesil…). Přítomno je zkrátka téměř vše, co naleznete i v tom nejpovrchnějším článku o daném období. Tvůrci si dávají hodně záležet, aby bylo vidět, jakou péči věnovali výpravě. Ano, takto budou mít normalizaci zafixovanou generace, které ji nezažily. Občanský průkaz zkrátka nic nemění na představě, jakou podporuje drtivá většina médií. Nic kriticky nepřehodnocuje, nabízí žádané. Ovšem bez křečovitého humoru, s dobrými herci i snaživými neherci a několika scénami, při nichž – jakkoli si uvědomujete režisérovo přehánění – mrazí. Odvážná délka není na obtíž, s postavami jsem chtěl trávit čas, s některými více, než kolik jim pro „exkurzivní“ charakter vyprávění bylo poskytnuto (Pivoňková), spíše mi bylo jedno, jestli OP skončí za třicet minut nebo za dvě hodiny. Po doběhnutí titulků jsem měl z filmu pocit velmi dobrý a ze sebe, že jsem někdy v průběhu těch stočtyřicetin minut ztratil odstup. Což možná značí, že Trojan natočil po Poutech druhý nejlepší český film roku 2010 a možná jen… že jsem ztratil odstup. Apendix: Proč jen mám pocit, že školství se z těch let zatím nevzpamatovalo? 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Niktorius, NinadeL, J.Connor, fuckme, old_school (23.01.2011)

Svůj soud záměrně formuluji výlučně na zážitku ze zhlédnutí předmětného díla, tj. z OBČANSKÉHO PRŮKAZU jako takového. PRŮKAZ je nesporně filmem generační zkušenosti, generace, která byla příliš mláda na to, aby do svého vědomí integrovala prvky a tradice Pražského jara, a na druhé straně příliš dospělá na vlastní výraznější živé účastenství v počátcích něžného listopadového převratu. Dost přesně ji vystihuje rok narození čtyř protagonistů filmu: 1959. Úzký záběr reality, který jí film vymezuje, je i její výstižnou charakteristikou. Kdybychom hledali jeji předchůdce, nalezneme je ve Škvoreckého prózách typu SEDMIRAMENNÉHO SVÍCNU či NYLONOVÉHO VĚKU. Odsouzena k sice chabě zajištěné, ale přece jen jistotě hmotné existence, žije naplno svou generační virtuální realitou. I ona sdílí postupný rozpad hodnot, v jejichž znamení předlistopadový  režim po 21. srpnu vznikal, s jistotou, kterou si sice neuvědomovala, ale bez které by vůbec její představa protestu nebyla představitelnou ani udržitelnou (jistotou faktu, že teror padesátých let se nebude opakovat). Od generace "zlatých šedesátých" let se odlišuje menším hladem po vzdělání a o poznání větší jednorozměrností svého vnímání světa. PRŮKAZ plně sdílí přednosti i nedostatky časové řady obdobných děl, kterou kdysi, před osmnácti lety, zahájila ŠAKALÍ LÉTA (nejvíc patrné je to na retrospektivní scéně v Masně, kam vtrhne ruská "báryšňa", aby vykoupila zásobu masa - podobná scéna se mohla stát v Bubenči "hanspaulské generace", zatímco parta se schází delší dobu na svazích hlubočepského Žvahova, jak naznačuje i pohled do ne příliš vábného vysvědčení jednoho z protagonistů; navíc první posrpnová léta byla charakterizována relativně velmi solidním zásobováním; podobná scéna by patřila spíše do let 1961-1963, kdy regály byly opravdu "vyholené" a problémem bylo sehnat - do bandasky - mléko a do papíru balené máslo). To nemění nic na tom, že i tak se jedná o dílo v polistopadovém kontextu viditelně nadprůměrné, které nejenže nezápasí se základy filmařského řemesla, ale naopak nabízí celou řadu mimořádně zajímavých a divácky vděčných scén. (11.12.2011)