Šílený Max: Zběsilá cesta

(1001) Na úplném začátku mě napadaly takové myšlenky jako "co to sakra je?", "kdo to sakra je?" a "co se to sakra děje?", než si můj mozek vůbec uvědomil, do čeho že se to George Miller vlastně pouští. Nejprve jsem se nechala vtáhnout sentimentem (cit, silné a bezprostřední hnutí mysli, náklonnost nebo odpor, který není závislý na rozumové úvaze) a říkala si, že za Furiosou bych šla. (Charlize Theron tímto filmem udělala pro moje feministické smýšlení o ní mnohem víc než prvoplánovitě "women power" filmy jako Její případ). Během filmu nikdo z jejích protivníků nepoužije fakt, že je žena, jako příležitost k urážce, ach ano. A taky jsem u filmu vydržela 82 minut na rotopedu, což musí být můj osobní rekord. Tak poutavý je to film. Teprve později a postupně mi začalo docházet, že jsem svědkem master class o ukazovat, neříkat. Jemné dramaturgické nuance, kdy se všechny úvodní situace zrcadlí v závěrečných situacích, s pozměněným významem a jasným vývojem. Postavy, postavení, ideologie zachycené in medias res, s kontextem, který je možno uhádnout nebo si ho domyslet. Tenhle zběsilý fantazijní svět mi svými pravidly přišel podobný tomu v Tarantinově Kill Billovi: Tam platí, že když přijmu jako fakt, že gangsteři a nájemní zabijáci používají katany a dodržují kód cti, nemusím se vůbec zaobírat logikou a všechno do sebe perfektně zapadá. Svět Mad Maxe je v tomto ohledu stejný. Civilizace si v pustině žije vlastním životem. Diktátor si s sebou na válečné výpravy bere speciální vůz s bubeníky a kytaristou z pekla. Muž s nadpozemskou silou má rozum malého dítěte a kolem krku nosí náhrdelník z hlaviček dětských panenek. Tvář nejcennější manželky zdobí jizvy, kterými se sama ze vzdoru chtěla zohavit. (28.07.2015)

Ačkoli Max není šílený, ba naopak patří mezi malou hrstku střízlivě uvažujících postav, film vskutku šílený je. Šílený a zběsilý a taky trochu zrychlený. S překvapeným a potěšeným úsměvem mohu říct, že tolik akce, kolik přináší nový Max, dokáže nabídnout jen velmi málo akčních filmů. Je však kvantita také zárukou kvality? Jak už jsem naznačil, trochu mě iritovalo, že 90% akce je mírně zrychleno. Na druhou stranu je to stále lepší než zběsilý střih, který je bohužel dnes tolik v módě. Akční sekvence jsou zde přehledné a vizuálně velmi chytlavé. Vlastně celý film je natočen opravdu špičkově, je to nezastavitelná řež. V upozaděném příběhu potěší, že postapokalyptický svět není ani v nejmenším odbyt, dočkáte se spousta zajímavých detailů, které dokreslují obrázek života v tomto bizarním světě. Propíraný feministický aspekt filmu není tak hrozný, ale přesto ne nezanedbatelný, ta jednoruká lesba mi lezla na nervy. :) 8/10 (14.05.2015)

// Ono je to už v tom názvu. Šílenost, která se nějakým způsobem dostala do kin a tam rozplakala tisíce chlapů po celém světě - protože něco takového v kině za a) nebylo od prvního Matrixu a za b) zase x let nebude, jelikož jedinej, kdo na to šel, bylo těch pár tisíc chlapů. Já si to každopádně užil, jenom s těmi slzami si počkám do dalšího shlédnutí. 8/10 edit:// Nemá cenu chodit kolem horké kaše, ten film je prostě unikátní a zaslouží si plnou palbu. (16.05.2015)

Velkej náhul. Letní blockbuster, který vznikl nějakou podivnou shodou okolností, zázrakem a omylem zároveň, protože takhle vyostřenou a nekompromisní autorskou vizi za takovýhle balík peněz jsme tu neměli dlouhé roky. Jedna velká honička v psychedelickém světě, kde nic není a vše je redukováno v jednoduchou víru, v honbu za kořistí/nadějí a živočišný boj o přežití, se dočkala luxusního popcornového podání, jehož stylizace je naprosto výjimečná, do detailu doťuknutá a klidně by se mohla stát v určování fashion trendů light ekvivalentem Matrixu. Miller každopádně vyrukoval s audiovizuálně nablýskaným a opravdu vyhroceným akčňákem, jenž jste stoprocentně nikde jinde neviděli a který se sakra často tlačí za hranu představivosti normálního, nefetujícího diváka, jenž nemá doma elektrickou kytaru s plamenometem. Výjimečná podívaná. (15.05.2015)

Jirka Miler to i v požehnaném věku pořád ještě má, a když někdo po tom úchylném gerontovi hodí pár míčů, je schopen spáchat to nejperverznější postatpo porno s postiženými Australského automotoklubu, jaké kdy bylo k vidění. Duševně tentokrát zcela zdravý Tomáš Tvrdýy je sice přítomen pouze jako masturbující komparz v pozadí a zdaleka nemá ten pohled ani šmrnc šíleného Mela, ale i tak je to neuvěřitelná mela, kde se dvě hodiny jen drsně přiráží nárazník na nárazník, lačně se deflorují chladiče a pneumatiky, do zmutovaných obličejů lepkavě cákají ropné produkty a Karlík Teron je šukatelný i jako kluk. Dost se divím, že zdejší artoví panicové tolik hřímají nad absenci děje. Vždyť pokud byste nahradili auta a mutanty nagelovanými gayi, má to přesně tolik komplikovaných příběhů a zápletek, jako jejich oblíbená kulisa k milování s pravačkou. Já jakožto motorista jsem tedy leštil šaltrpáku jako zběsilý! (28.05.2015)