Šílený Max: Zběsilá cesta

Bizarní, monstrozní a doslova a do písmene šílené (ujeté) ve všech směrech a ohledech. Tahle epicka, nadupaná akční a audovizuální parádička (skutečně velkolepá pocta všem těm klasickým 70/80's béčkovýmpost-apokalypťákům) v čele s klasickým Mad Maxem, kterému ted určitě stoupne sledovanost, šlape jak hodinky a ani na vteřinul díky téměř nonstop-akci (neuvěřitelně kreaitvní, nádherné kaskaderské kusy) nenudí. Tomuto filmu (správnému trashy) nechybělo prakticky vůbec nic (samozřejmě někdo může namítnout, že film mohl mít propracovanější dějovou zápletku, lepší vývoj postav, že tam byly i některé věci které nedávaly moc smysl, pokud ale máte z tohoto soudku už něco málo nakoukáno, tak nadtím jen mávnete rukou a sami uznáte, že tohle vše nikdy není tou hlavní podstatou-prioritou u těchto a podobných filmů). "Zběsilá cesta" je neuvěřitelně špinavý a hlavně pak zábavný film, film který předčil veškerá moje očekávání, a troufám si říct že je to jeden z nejlepších (nebo spíš nejpovedenějších) filmů ve své kategorii, všem trash-maniakům mohu tento kousek vřele doporučit. Dlouho jsem neviděl nic podobného a asi zas dlouho neuvidím jak se zdá, na odreagování a výplach mozku ideální kousek:-) Jo, i já tu musím zmínit toho šíleného magora s elektrickou kytarou šlehající plameny (doprdele co to bylo? mimochodem fakt skvělej nápad - kdy tímto aktem se film už teď zařadil mezi nesmrtelné a pamětihodnotné!) to se jentak nevidí, parádní vsuvka a hurá do akce, která nikdy nekončí! (13.05.2015)

Jak sám George Miller říká, Mad Max: Fury Road je spíše „revisit“, nežli sequel v pravém slova smyslu. Stejně tak název filmu celou sérii jako úspěšnou franšízu spíše zaštiťuje a dává na vědomí, že se nebude příliš odchylovat od zákonitostí a vyobrazení původního fikčního světa; že v něm budou vystupovat podobně/stejně smýšlející postavy a že v něm bude Šílený Max. Nemusí jít už v druhé řadě o to, jestli jde o postavu hlavní, což přinejmenším v úvodní části lze celkem úspěšně rozporovat. Právě na to upozorňují některé zahraniční kritiky a recenze a je asi otázkou každého diváka, jak tento aspekt vnímat. Téměř každý ale bude film vnímat jako nekonečnou jízdu „tam a zase zpátky“, kde téměř neustálý pohyb (postav, dopravních prostředků, kamery) je esenciální složkou celého díla. Pohyb je to přímočarý – jede se po jedné, zběsilé cestě tam a zpátky, postavy (pronásledovaní, pronásledovatelé) v rámci dějových odboček celý film neopouštíme, přičemž jednotlivé cíle i motivace známe u většiny postav od samého počátku. [==] V dnešní, digitálem přesycené době působí film jako jedno velké zjevení, alespoň co se technické stránky týče. A i když CGI technologie nechybí, jsou využity velmi citlivě a nenarušují celkový realistický, pachem benzinu a prachu nasycený obraz postapokalyptického (či dystopického chcete-li) světa. A tím se nový Mad Max totiž odlišuje od tematicky (či žánrově) podobně zaměřených filmů. Přesněji tedy uvěřitelností fikčního světa, který nemá pevně ukotvené základy ve světě současném – nejde zpočátku o hrst načrtnutých pravidel a zákonitostí, kdy poté film zaplňuje různá schémata a klišé a naplňuje divácká očekávání o normách klasického vyprávění, přičemž četné nelogičnosti a vágnost konceptu strhávají celkový dojem značně dolů (především v žánru sci-fi by takových příkladů byl nespočet). Mad Max jde v tomto ohledu mnohem dál – nezahlcuje diváka hned zpočátku, ale dávkuje informace o fikčním světě postupně podle toho, čí krajinou nebo oblastí zrovna skupinka uprchlíků projíždí. Ta je pak představena specifickými pravidly jejích obyvatel (dopravními prostředky, vzhledem a vlastně celkovým zevnějškem, zbraněmi či přímo mytologií). Takto prezentovaný fikční svět postupně nabírá naprosto reálných obrysů a vytváří pocit všeobklopujícího organického kolosu, jehož komplexnost do nejmenších detailů promyšlená, i když napoprvé asi nezachytitelná, diváka totálně pohltí. [==] Film, ze kterého by Jeremy Clarkson měl nejdříve velkou radost (mužský svět, burácení motorů, honičky, pach benzinu a nafty na nekonečných planinách), při bližsím pohledu už asi úplně ne (žena jako záchrana společnosti ovládané muži pijícími mateřské mléko). Mad Max: Fury Road přitom není jen manýristická póza stárnoucího režiséra, ale auterská vize tvůrce, který si zaslouží uznání, minimálně za odvahu si takový film prosadit a za tu kytááááru. Ta byla genitální. (17.05.2015)

Ve Warner Bros musel někdo spadnout z višně, protože uvolnit finance odpovídají drahému blockbusteru sedmdesátiletému režisérovi, který bezmála dvacet let nenatočil hraný film (natož pak akční či vysokorozpočtový) a to na nepřístupnou bizarními výjevy (mateřské mléko, plamenometná kytara!) "ze světa po pádu hodnot" zaplněnou psychedelickou metalovou operu/road movie akční šílenost o šílencích (a navíc nepřiznaný "remake" Friga na mašině), která je po třech dekádách pokračováním jeho vlastní na koleni dělané „grindhouseovské" kultovní postapo trilogie, tak to už chce pořádné „koule". Ovšem nejvíce k podivu není výše uvedené jako spíše fakt, že nový Mad Max není směšný kastrát a nedůstojně uhlazený derivát původní trilogie, ale jde o nebývale sebejistě natočený přímočarý (neplést s tupý!) „špinavý biják" (v zásadě jde o mix konce dvojky roztaženého na celovečerní stopáž, Soudného dne, Mzdy strachu a spaghetti westernu v nebývale konzistentním a na detailech vystavěném světě, kde šílenost je normou a nikoli výstředností) s hravě vynalézavou i nápaditou nonstop akcí, která není pouze vyprázdněnou povinnou výplní stopáže, jak je dnes smutným standardem většiny blockbusterů, ale o něco v ní jde a posouvá děj vpřed; navíc je podmanivě, svébytně i přehledně nasnímaná. Díky čemuž se čtvrtý Max stává okamžitou žánrovou klasikou. Je totiž návratem do dob, kdy tento typ snímku nebylo synonymum pro přepálené CGI eskapády, které kaskadéra (natož herce) z masa a kostí neviděli ani jednou za uherský rok. Naopak, tohle jsou ve všech myslitelných ohledech osmdesátky do morku kostí. Akorát s možnostmi i rozpočtem odpovídajícím 21. století a s nejlepší akční hrdinkou "co není jen chlap s kozama" od dob Ripleyové z prvního Vetřelce. Je sice smutné, že takový biják je tu pouze jako svým způsobem neopakovatelná studiová anomálie, ale o to více nelze než čtvrtého Maxe uznale obdivovat, pokud ne přímo upřímně milovat. PS: Vypiplaná "Mad Max: Fury Road Black and Chrome Edition" je pak čb oku lahodící pamlsek, u kterého lehko uvěřit, že to tak Miller chtěl od počátku. (14.05.2015)

Klikatá honička prapodivných vehiklů pouští tam a zpět asi jen těžko mohla být natočena efektněji. Byl jsem upozorněn na to, že v kině tohle nafouklé NIC dokázalo svým obrazem a zvukem pobláznit nejednoho diváka, ale mne to u obrazovky nechalo zcela chladným. Vypnout mozek sice umím, občas se mi podaří i vyndat si ho z hlavy, ale neumím ho zamknout do trezoru a ztratit od něj klíče. Abych však jen nehaněl, tak se mi líbila ta skvělá parodie na kytaristu visícího z náklaďáku a ještě to těhotné komando si zaslouženě vybojovalo svou hvězdu. A taky jsem si vědom, že mne za tohle hodnocení nečeká věčná jízda v naleštěném chromu, ale nemohu si pomoci. (30.10.2015)