Tomb Raider

Rodinná pohodička. Hlavním hrdinou je sice žena, větší koule každopádně film mít mohl - noha na plynu a větší míra špinavého "nesersestim" trochu chyběj, stejně jako šance, že byste si na film za týden vzpomněli. Jinak moc pěkně nasnímané prznění hrobek, na nějž se Alicia fyzicky skvěle připravila (jo, konečně jednou nevypadá akční hrdina v akčních scénách nepatřičně) a Goggins se asi ani připravovat nemusel, páč skvěle záporákuje už jen tím, jak vypadá. Poslední scéna mňamka pro gamery, dík. (27.12.2020)

Je to zajímavé coby dialog filmaře s počítačovou hrou. Aplikace videoherích principů (quick time events, bezedné propasti, nekonečná akce propojovaná cutscénami) je důkladná a zcela patrná. Uthaug se strašně moc snaží vyhnout dřívějším neduhům počítačových her a Alicia Vikander má nezpochybnitelné charisma (i když paradoxně nemá moc prostoru). Ale přes velkou sebeuvědomělost se nedaří dát dohromady funkční film, který by byl zajímavý sám o sobě, nejen prací s videoherními principy. Je hezké, že film zachází do extrému coby origin a s až fetišistickým okouzlením představuje každý pohyb, (ručkování, šplhání), kterým je Lara proslulá, ale opravdu má potěcha z toho nahradit nějakou vnitřní energii, kterou by ten film vyprodukoval? Vše, co má, je jen vztah ke hře - těžiště toho filmu leží mimo něj. A mně to nestačí. PS: Je vtipné, že filmová Lara je mnohem nezničitelnější než ta videoherní. (14.03.2018)

Vedle Wonder Woman působí Lara jako chudá příbuzná (hráče videoher asi producenti vnímají jako méně silnou diváckou skupinu než čtenáře komiksů). Všehovšudy čtyři prostředí (Londýn, Hongkong, ostrov, hrobka), s výjimkou vodopádu nikterak okázalé akční scény a v podstatě jen jedna (vycházející) hollywoodská hvězda. V kontextu snah o stvoření plnohodnotné akční filmové hrdinky jde nicméně o lehký pokrok. Lara Croft v podání přirozeně hrající Alicie Vikander je naprosto uvěřitelná. Dvojice scenáristů (Geneva Robertson-Dworet napsala taky Captain Marvel) neexperimentovala a nabízí tradiční origin příběh, který nehráče přehledně zasvětí do světa Tomb Raidera a hráčům nabídne uspokojivou porci „backstory“ a množství přímých citací ze hry. Lara je nám dvojicí úvodních akčních scén představena jako žena, která sice nevyniká ohromnou fyzickou silou, zato dokáže vymýšlet „lišácká“ řešení problémů. V obou případech zatím každopádně selhává. Silná, sebevědomá, byť nikoliv neohrožená, ale poměrně věrohodně zranitelná akční hrdinka se z ní stává až poté, co začne aktivně řešit své „daddy issues“. Vzniká dojem, že všemi prezentovanými schopnostmi, z nichž za některé vděčí otci (řešení hlavolamů, lukostřelba), disponovala od začátku, pouze jí scházela vnitřní rovnováha, protože v jejím životě chyběla ona otcovská figura. V tomhle ohledu je navenek progresivní film hrozně tradicionalistický (vlastně podobně jako Poslední z Jediů – dosaďte za Marka Hamilla Dominica Westa a dostanete prostřední část filmu). Rodinná linie, zastoupena zprvu zejména flashbacky, je ovšem zdatně zakomponována do hlavního vyprávění, posunuje děj, vysvětluje hrdinčiny motivace, pomáhá překlenout delší časové úseky, kdy se postavy někam přemísťují. Pokud jde o přínos libovolné scény pro vyprávění, nelze Tomb Raiderovi nic vytknout. Skoro žádná hluchá místa, kdy by nás přestalo zajímat, co bude dál (camea Nicka Frosta mohla být kratší, nebo žádná). Všechno je hezky propojené a navazuje na sebe. Možná až moc hladce a přímočaře. Akční scény jsou dostatečně různorodé a výrazně videoherní (a demonstrují, jak se Lara zdokonaluje v jednotlivých oblastech – souboj tělo na tělo, útěk před pronásledovateli, skok do dálky), tempo nepolevuje. Uthaug stejně jako ve Vlně předvádí perfektní ovládnutí řemesla a znalost principů klasického hollywoodského vyprávění. V rámci akčního žánru to vůbec není špatné, jen doufám, že pokračování, pro které si film v závěru trochu zdlouhavě a příliš okatě připravuje půdu, nebude stejně přehnaně opatrné. 65% (15.03.2018)

Patnáct let uplynulo od posledního setkání nejslavnější ženské herní hrdinky (ano, stále ještě ano - ženská podoba Sheparda z Mass Effectu se nepočítá, protože žádný Larák Crofťák neexistuje;)) s filmovým světem. Mezitím byla lady Croft herně restartována a zaznamenala ve své nové virtuální inkarnaci fenomenální úspěch - k roku uvedení filmu už ve dvou dílech (a k dnešku už v trilogii). Je jasné, že takový kapitál se nemohl nechat ležet ladem;) Takže nějakého chytráka napadlo, že nejlepší bude vzít děj obou "nových" her a zmixovat to do jednoho filmu. A obsadit do hlavní role mladou ženu s nezanedbatelným hereckým talentem (jako Angelinu Jolie - v době, kdy Laru ztvárnila, ještě o nějaký ten rok mladší;)), tvářičkou panenky a na první pohled křehce vypadající tělesnou konstitucí, aby vypadalo věrněji rebootování Lařina příběhu. Nová Lara je tak mladou a nezkušenou - ovšem slušně vysportovanou a odhodlanou - dívkou, která má do světoznámé archeoložky, dobrodruhyně:P a "one-woman-army", kterou právě představovala Angelina Jolie ve "svých" Tomb Raiderech, tak daleko jako soudružka Semelová do demokratky. Nová doba si zkrátka vyžádala nový přístup, a není to přístup úplně špatný, i když nevyhnutelně musí drhnout, protože cílová divácká skupina chce své, takže Alicia Vikander prodělá poměrně rychlý přerod z boxující skoroteenagerky na sice ještě trochu lidskou, ale jednoznačně už typickou akční hrdinku, která se plácá v namnoze dosti viditelně digitálně vytuněných obrazech. Chudák Walton Goggins nemá moc co předvést, a Dominic West je jednoznačně castingový omyl roku. Ona bohužel tak nějak celá "lidská a rodinná" linka je nejslabší element filmu (čti deset sekund na jeden divácký facepalm), který jinak funguje slušně. Alespoň v rámci žánru:) A když to srovnám se scénáristickým bordelem, který nabídl první filmový Tomb Raider (ne nadarmo i klip k Elevation od U2 vypadá jak vypadá;)), a totální over-the-top coolovostí hrdinky v druhém dílu (pamatujete na tu pěsťovku žralokovi?;)), je to vlastně poctivá nenáročná podívaná, kterou by asi šlo srovnávat s Mumií - ta pro mě ale bude vždycky lepší kvůli skvělé chemii Brendana Frasera a Rachel Weisz, což je samozřejmě vůči "sólové" hrdince krapet nefér;) Takže jo, no, dám těch 70% a červenou barvu, ale že by mě to nějak extra těšilo...:) (13.04.2019)

Než srovnání s nepovedenými (a s desetiletým odstupem už i řádně směšnými) Angelininými hrátkami si nové pojetí zaslouží podtitul Dobyvatelé ztracené Lary. Těch skoků, hádanek, situací na samé hraně i roztodivných udělátek je tolik, že i pozvolný úvod nebo zkratkovitý rozjezd událostí na ostrově fungují v rámci archeologického dobrodružství na silně podtrženou jedničku. Je až překvapivé, jak velká tíha pak leží na samotné slečně z rodu Croftů, protože Alicia Vikander má ve svém hereckém výrazu takovou sílu, že z emocionálních scén ždímá totální maximum a ty smutnější mě díky ní k mému šoku tlačily skoro k slzám. Nebýt trochu mimo působícího Gogginse, který ze slibného a uvěřitelného slizouna Vogela nedělá nic navíc a na několika místech herecky moc nestačí, byl bych snad doskočil až na nejvyšší hodnocení. Vychytaný scénář se totiž konečně odvažuje nevymýšlet zbytečné veletoče a zkrátka jen adaptovat hru, bez zbytečného holedbání se o vymýšlení vlastní cesty, které vždy vede buď k prohře u fanoušků, u kritiky nebo u pokladen, často pak u všech tří možností. Uthaugova vize má tak nakročeno když ne k nové módě, tak alespoň k sevřené žánrové trilogii. (15.03.2018)