Tomb Raider

Je to zajímavé coby dialog filmaře s počítačovou hrou. Aplikace videoherích principů (quick time events, bezedné propasti, nekonečná akce propojovaná cutscénami) je důkladná a zcela patrná. Uthaug se strašně moc snaží vyhnout dřívějším neduhům počítačových her a Alicia Vikander má nezpochybnitelné charisma (i když paradoxně nemá moc prostoru). Ale přes velkou sebeuvědomělost se nedaří dát dohromady funkční film, který by byl zajímavý sám o sobě, nejen prací s videoherními principy. Je hezké, že film zachází do extrému coby origin a s až fetišistickým okouzlením představuje každý pohyb, (ručkování, šplhání), kterým je Lara proslulá, ale opravdu má potěcha z toho nahradit nějakou vnitřní energii, kterou by ten film vyprodukoval? Vše, co má, je jen vztah ke hře - těžiště toho filmu leží mimo něj. A mně to nestačí. PS: Je vtipné, že filmová Lara je mnohem nezničitelnější než ta videoherní. (14.03.2018)

Zábavná a jednoduchá podívaná, která ze začátku možná zbytečně zdržuje, na ostrově trochu neví, zda chce pouze opakovat/citovat hru nebo jít vlastním směrem, ale v závěru exceluje. Především poslední půl hodina a její zvládnutí v kopce má atmosféru, která i přes podivné hlášky ("To jsou pasti pro to, co chce utéct ven", ale všechny hádanky jsou směrované dovnitř:)) mohlo být klidně víc. Příště klidně více atmosféry z prohledávání tajemných míst, hádanek a všeho, co k Laře neodmyslitelně patří. Sázka na moderní look rozhodně vychází, Alicia zvládá víc poloh než Angelina (někdo by namítl, ale tenhle aspekt nechme stranou) a obavy o dalšího assasina se nepotvrdily. CO mě chvílemi mrzelo, že snaha o videohernost byla někdy až k neprospěchu filmu (aranžmá scén - letadlo - digibordel při útěku Lary), méně je někdy více. Pro nehráče (on někdo takový existuje?) videoher o hvězdičku méně. (21.03.2018)

Tak jasně, že na odpad to úplně není, ale já ho za tu nulovou snahu a invenci prostě dám. Uráží mě totiž, že někdo ještě vrazí do kin film bez pořádné akce bez aspoň špetky nápadu a bez jakéhokoliv odlehčení, který se navíc ještě tváří jako by byl lékem na rakovinu. Původní verze s Angelinou je taky kravina, ale tam si aspoň ten film na nic nehraje. Jo a viděno v Imaxu, to jenom až mi bude zase psát nějakej vocas, že jsem to neviděl.5% (15.03.2018)

Docela jsem byl překvapen, že film mě vracel myšlenky spíš směrem k Indymu než k původnímu Tomb Raiderovi, což bylo ve finále potěšující. První část filmu je taková hezky civilnější tzv. na pohodu, dáme si jednu povedenou cyklo honičku, bitku v ringu,to aby jsme všichni viděli že Alicie se skutečně při přípravě na roli v posilce neflákala, nějakej ten dialog, foreček a pak hupky dupky na ostrov a tam se teda začnou dít velký věci a Lara začne akčnit způsobem, že Superman by jí se studem v tváři rezignovaně odevzdal svůj modrej elastáček s písmenkem S. Některé vizuály byly hodně efektivní, ale nejefektivnější je samozřejmě Alice, při pohledu na ní by jeden zapoměl i svoje jméno, jaká je to velekočka. Postava v jejím podání má v sobě určitě víc emocí než Angelinina Lara Croft. Až na Tombíka půjdeš do kina, určitě si sebou nezapomeň vzít nadhled, protože bez toho to nedáš, ale pokud nejíš deně zelí pokapaný s citronem, můžeš se docela fajnově pobavit. (14.03.2018)

Vedle Wonder Woman působí Lara jako chudá příbuzná (hráče videoher asi producenti vnímají jako méně silnou diváckou skupinu než čtenáře komiksů). Všehovšudy čtyři prostředí (Londýn, Hongkong, ostrov, hrobka), s výjimkou vodopádu nikterak okázalé akční scény a v podstatě jen jedna (vycházející) hollywoodská hvězda. V kontextu snah o stvoření plnohodnotné akční filmové hrdinky jde nicméně o lehký pokrok. Lara Croft v podání přirozeně hrající Alicie Vikander je naprosto uvěřitelná. Dvojice scenáristů (Geneva Robertson-Dworet napsala taky Captain Marvel) neexperimentovala a nabízí tradiční origin příběh, který nehráče přehledně zasvětí do světa Tomb Raidera a hráčům nabídne uspokojivou porci „backstory“ a množství přímých citací ze hry. Lara je nám dvojicí úvodních akčních scén představena jako žena, která sice nevyniká ohromnou fyzickou silou, zato dokáže vymýšlet „lišácká“ řešení problémů. V obou případech zatím každopádně selhává. Silná, sebevědomá, byť nikoliv neohrožená, ale poměrně věrohodně zranitelná akční hrdinka se z ní stává až poté, co začne aktivně řešit své „daddy issues“. Vzniká dojem, že všemi prezentovanými schopnostmi, z nichž za některé vděčí otci (řešení hlavolamů, lukostřelba), disponovala od začátku, pouze jí scházela vnitřní rovnováha, protože v jejím životě chyběla ona otcovská figura. V tomhle ohledu je navenek progresivní film hrozně tradicionalistický (vlastně podobně jako Poslední z Jediů – dosaďte za Marka Hamilla Dominica Westa a dostanete prostřední část filmu). Rodinná linie, zastoupena zprvu zejména flashbacky, je ovšem zdatně zakomponována do hlavního vyprávění, posunuje děj, vysvětluje hrdinčiny motivace, pomáhá překlenout delší časové úseky, kdy se postavy někam přemísťují. Pokud jde o přínos libovolné scény pro vyprávění, nelze Tomb Raiderovi nic vytknout. Skoro žádná hluchá místa, kdy by nás přestalo zajímat, co bude dál (camea Nicka Frosta mohla být kratší, nebo žádná). Všechno je hezky propojené a navazuje na sebe. Možná až moc hladce a přímočaře. Akční scény jsou dostatečně různorodé a výrazně videoherní (a demonstrují, jak se Lara zdokonaluje v jednotlivých oblastech – souboj tělo na tělo, útěk před pronásledovateli, skok do dálky), tempo nepolevuje. Uthaug stejně jako ve Vlně předvádí perfektní ovládnutí řemesla a znalost principů klasického hollywoodského vyprávění. V rámci akčního žánru to vůbec není špatné, jen doufám, že pokračování, pro které si film v závěru trochu zdlouhavě a příliš okatě připravuje půdu, nebude stejně přehnaně opatrné. 65% (15.03.2018)