Králova řeč

Angličané trpí zvláštním druhem masochismu. Rádi si připlatí, aby si mohli v luxusu pěstovat bandu zdegenerovaných panáku, jejichž předci je pěkných pár století sdírali z kůže, navíc jsou na to ještě hrdí a s potěšením se před nimi plazí! Neváhají o nich také točit glorifikační logopedické báchorky, jako například tu, "Jak se král Jiřík odnaučil kokotat". *** Bylo nebylo! Slovo dalo slovo, bratr nasmrkal sestru nebo bratranec sestřenici, a tak se narodil král Jiřík! Arogantní, povýšenecký kokot to byl řádný, ale měl jednu vadu. Nedokázal ze sebe vypotit jednoduchou větu rychleji, než by běžný poddaný Commonwealthu řekl stokrát krvesmilstvo. I smutek padl na celé království a všichni poddaní krokodýli slzy ronili, jak ten jejich král děsně trpí! Nebuďte však trudomyslné, děti! Naštěstí se objevil kouzelný pan Spěch, který nejenže Jiříkovi ten strašlivý moribundus vyléčil, ale ještě z něj udělal lepšího člověka! I neváhal Jiřík, do rádia pospíchal a co se nestalo! Pronesl spíč, aniž by se jedinkrát zadrhl!!! Veselí zavládlo celým královstvím a všichni prostí lidé byli na svého Jiříka natolik pyšní, že se ani fuj, fuj Hitlera nezalekli, a dokonce se málem v jednačtyřicátem vylodili na Rujáně a dobyli Berlín.*** Tento film má však i několik nesporných pozitiv. Ko - Ko - Kolin Ústí se patrně zaslouženě prokokoktá až ke Zlatému Bludišťákovi, stejně tak pan Spěch a Hele-Banán Kártrovou můžete vidět v nejsympatičtější roli její kariéry! Navíc doufám, že tato pohádka půjde příkladem a jako součást příští monarchistické předvolební kampaně TOP 09 uvidíme další Troškův skvost s názvem "Kterak se Herr Schwanzenberg odnaučil huhňat". God save the Queer. (24.01.2011)

„Ale moji poradcovia hovoria, že mi to pomáha.“ – „Sú to idioti.“ – „Majú rytierske tituly!“ – „Potom na to majú aj titul.“ Určite to nie je film, ktorý by som pozeral trikrát do roka, ale rozhodne dobrý film, ktorý dokáže pobaviť, ale i dojať, na čom má podľa mňa najväčší podiel zasa raz skvelý Geoffrey Rush (ktorý to s kontroverznými bratmi Weinsteinovcami tiež produkoval) ako austrálsky logopéd bez papierov, zato s obdivuhodnými životnými skúsenosťami. V jeho podaní je práca so zajakavými ľuďmi viac psychológia, než bizarný (kvázi)medicínsky experiment typu „kamene do úst“. Mám fakt rád Geoffreyho Rusha, ale prekvapivo tomu dosť dosť dali aj Colin Firth ako "Bertie" a Timothy Spall ako Churchill. Vizuálna stránka je až zvláštnym spôsobom minimalistická (výprava, kostýmy, dekorácie), o to viac však vynikne príbeh, postavy, dialógy a vzťahy. (02.02.2011)

Může začínat nenápadně a gradovat velmi pozvolna, ale přesto mě Králova řeč hluboce dojala a co se týče obdivu k hereckým výkonům, tak doslova převálcovala. A stejně jako je hlavní hrdina nesmělým řečníkem i budoucím slavným panovníkem, je film na jedné straně milým malým snímkem a na té druhé podívanou, kterou může milovat a oslavovat téměř každý. (07.02.2011)

Lékárnickými vahami po jednotlivých ingrediencích pečlivě odvažovaný zatraceně oldschoolový a komorně působící snímek, kterým především odborník na historické "filmy" Tom Hooper dokázal pobláznit svět. Nutno říct, že vcelku po zásluze, ale taky si vezměte, co měl k ruce za "materiál". Kdyby Colin Firth po loňském Single Manovi nedostal Oscara ani teď, tak už by Akademii opravdu někdo zapálil...a možná bych mu nabídl sirky, kdyby mu nechtěl chytnout zapalovač;) Z Heleny Bonham Carter byste nechtěli mít jen skutečnou "Queen Mum", ale chtěli byste, aby byla vaše vlastní babička, protože to, jak laskavě prochází celým filmem, a jak jí věříte každičký pohyb, to snad ani nejde popsat. Geoffrey Rush je pro změnu takovým tím příjemným usedlým patronem, který má v sobě velkého ducha, a jeho filmová choť Jennifer Ehle zase na svém malém prostoru dokazuje, kdo že je dnes ta někdejší úžasná Elizabeth Bennetová (a znamená to, že se nemá zač stydět). Jsou prostě všichni úžasní, a k tomu nám ještě tvůrci předhazují luxusně obsazené a zahrané vedlejší, malé a ještě menší role (Churchill!!!), a nechávají všechny procházet parádně dobovými interiéry i exteriéry, a vůbec je to řemeslně vypulírované jako správný historický útok na diváky jinými zbraněmi než rykem tisícihlavých armád. Králova Řeč vypadá jako zatraceně vymazlená televizní inscenace - což je ostatně Hooperovo domácí hřiště - a z toho důvodu se obávám, že i přes ten dokonale fungující hodinový strojek, co má uvnitř, nebude zakrátko nikdo chtít poslouchat to vyladěné tikání, a vrátí se k tomu vypjatému kraválu, který jsme si navykli dostat, když jdeme na dobrý film. A proto se také bude říkat, že Králova Řeč vlastně ani nebyla ničím zajímavá. Říkám, že to je hloupost, a při vzpomínce na pro mě překvapivou noční scénu Bertieho/Jiřího a Alžběty, a na to, jak mi sevřela srdce, se odvážím dát 90%. PS: Obvykle říkám, že čeští dabéři bojovali předem ztracenou bitvu - ale tentokrát mě kvalita zvládnutí jejich u tohoto konkrétního filmu extrémně obtížného úkolu skutečně velmi mile překvapila. I tak ale originál zůstane nepředstižen - s opakem ovšem mohl počítat jen ten největší optimista. A přitom zrovna u téhle premiéry mohla ČT s klidným srdcem trvat na uvedení v původním znění - lépe řečeno kdy jindy by už byla lepší příležitost? No ale co už, dokonáno jest, a nebylo to špatné. (03.06.2011)

T-t-tenhle film Vás odnaučí koktat. Neboť na jeho konci nebudete mít slov. Chladná, sešněrovaná, konzervativní a neskutečně atmosférická podívaná, která má duši. Bezchybně fungující od režie, hereckého obsazení, kamery, hudby až po práci se statisty. Hooperovo velké řečnické vítězství. I'm speechless! (26.01.2011)