Lepší svět

Motivy viny, odpuštění nebo nenávisti si bere za své renomovaná dánská autorka Susanne Bier, která opět staví své izolované a v pasti lapené postavy před složité volby. Využívá k tomu dva zcela odlišné světy, uprchlický tábor v Africe a na první pohled zdánlivě klidné Dánsko. Zatímco v Africe se děje nevýslovné násilí praktický každý den, v Dánsku takové momenty vybleskují občas, ale s o to větším dopadem. Bohužel v druhé polovině snímku Bierová působí spíš jako manipulátorka bez ostřejších hran, neviděl jsem tentokrát takové skvostné pasáže jako třeba v případě Otevřených srdcí nebo Po svatbě, dialogy nejsou tak úderné, dilemata ohledně pozice násilí řeší postavy až příliš za diváka, kterému autorka stále víc podlézá – a to dobře asi není.. 70% (26.04.2011)

Bierovej príbehovo najkošatejší a tým paradoxne i najslabší počin, ktorý mieri k Oscarom. Autori rozohrávajú príliš mnoho motívov, aby na ploche celovečerného filmu boli presvedčiví a uveriteľní. Pomery v Afrike, nevera, smútok zo straty najbližšieho, šikana v školách, násilie medzi dospelými. Konanie postáv je až príliš schématické, v závere absurdné a nestotožniteľné. Jedno sa Bierovej uprieť nedá a to vedenie hercov, to je ale stará známa vec (o to väčšia škoda). P.S. Je nutné poslať hrdinu do Afriky a tým demonštrovať vzdialenosť a odcudzenie medzi manželmi? Bol nutný všetok naturalizmus - rozpárané bruchá, rozrezané nohy? P.P.S. O nekonečných kŕdľoch vtákov ani nepíšuc. Midcult ako vyšitý. (27.02.2011)

Veľmi solídne zvládnutý, ťaživý, reálne poňatý snímok zo života, ktorý v sebe nesie množstvo otázok, no žiadnu ideálnu odpoveď. Lepší život, lepšou výchovou, formou zdravého myslenia? Šlo by to! Akurát to má malý háčik. Ľudia by museli byť na jednej vlnovej dĺžke, absolútne stotožnení s tým, čo je správne a čo nie. Bohužiaľ, to sa ale nikdy nestane. (20.09.2016)

Po delší době jsem byla u filmu napnuta od začátku až do konce. Kromě toho jsem ocenila velmi pěkné přírodní záběry, hezkou hudbu a kvalitní herecké výkony v čele s Christianem. Jeho zoufalství a stesk, projevený formou agrese a zatvrzelosti, byl v jeho obličeji stále vidět. Nejsem zatížena minulou tvorbou režisérky Bier, proto nemohu srovnávat. Mám ráda psychologická napínavá témata, dobře zahraná, což tento film splňuje. Nechápu názor, že jde o obyčejný příběh obyčejných lidí. Je snad běžné, že člověk pracuje jako lékař v Africe a řeší tam závažné problémy? Že chlapci zemře ve 12 letech matka a on potom odpaluje auta? Optimistický konec mi také vůbec nevadí, protože, jak tady již někdo napsal, zlo je všude okolo nás. Psychický stav Christiana, manželství rodičů Eliase, šikana ve škole a otázka pomsty jak v Dánsku, tak v Africe, zůstávají otevřené. Konec filmu dává pouze určitou naději. (05.03.2012)

Zvažovala jsem, zda dát střízlivé čtyři hvězdy nebo napálit plný počet. Nakonec vyhrála lidskost a laskavost, kterými je film Susanne Bier prodchnut. Příběh přátelství dvou hodně odlišných chlapců a jejich rodin je dojemný, smutný i veselý a vskutku nelituji skoro dvou hodin strávených při sledování. (16.10.2019)