Aquaman

Zhruba stejně ok jako Wonder Woman. Aquaman těží především z neokoukaného světa, který mixuje Star Wars, Avatar se špetkou saharského písku a Sicílií. Přehlcený příběh (z poznámek babrala Geoffa Johnse) Wan drží na uzdě skvělými nápady a neuvěřitelně propracovanou vizuální stránkou. Momoa ujde (dovedl bych si s ním představit i R-kovou verzi, kde trhá lidem hlavy), jeho pojetí hrdiny je pořád dostatečně přitažlivé, aby na bedrech tuhle fantasy pohádku utáhl. Rusovlasá Amber Heard, je znovu pastvou pro oči. Největší osinou celého filmu je asi nechtěně směšný Black Mamba, jehož akvárium bude Curryho otravovat zřejmě i příště. (21.12.2018)

Čakal som viac, hlavne čo sa týka postáv a príbehu , no dostal som iba presne to, čo najviac neznášam. Totálne nechutne prepálené trikové orgie, z ktorých sú mnohí hotoví. Ok, keď si odmyslíme tie super gýčové triky tak nám tu toho veľa neostane a popravde som sa dosť nudil. Pre takúto explóziu trikov a nový podvodný svet musíte mať trocha citu a talentu ako to ukočírovať, viď James Cameron v Avatarovi. Z tohto som teda nadšený nebol a nepomohlo ani hviezdne obsadenie.  ak ma niečo prekvapilo tak slušne hrajúci Dolph Lundgren. 40%. (27.02.2022)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Všechno slíbené a ještě něco navíc. Star wars pod mořem je asi nejjednodušší srovnání, ale i tak nepřesné. Aquaman je svižný, barevný (nejen na efekt, ale i účelně), vtipný a stále je v něm určitá DC temnota. Poprvé v DC filmech je však vše popsané správně namixováno a film funguje i v delší stopáží skvěle. Dokonce ani konec nesráží výsledek a já zase po delší době dávám plné hodnocení. Takhle zábavná a epická podmořská pohádka tu dlouho nebyla a hádám, ani dlouho nebude. (25.12.2018)

Je to tam! Není to čistých pět hvězd, ale mám za DC upřímnou radost, že se vyhrabalo ze všeho toho srabu, které sužovalo jejich poslední filmy. Snaha dohnat Marvel je u konce a my se můžeme radovat, protože nás naštěstí čeká éra nenásilně propojených filmů, která, zdá se, vyprodukuje řadu kvalitních komiksových adaptací, u kterých nám za tvůrce nebude stydno. Tohle je totiž blockbuster, jak má být, a za který se u DC nemusejí stydět, ba naopak na něj mohou být právoplatně hrdí. Velkolepá, vizuálně podmanivá, zábavná a ve své podstatě sympaticky naivní divočina. 9/10 (DCEU: MoS 8/10 BvS 4/10 SS 4/10 WW 7/10 JL 4/10) (27.04.2019)