Aquaman

Já mám strašnou výhodu, že od podobných filmů fakt nic nečekám, prostě náročnej den, urá do kina na odrfknutí a tohle je přesně ono. Já dostal nádhernou pohádku, plnou fantazie, nápadů, lásky, akce, dobra, zla. A že je to digitální ? No tak, když jdu do jabloňový aléje, tak se taky nebudu divit, že tam jsou jabka. Jaký to mělo bejt ? Loutkový ? Trošku mírná výhrada k hlavnímu hrdonovi, resp. herci. Jasně vlasatej vysokej svalouš, takže holky si užijou, to jo, ale jestli se říká, že máme v mozku 80% kapaliny, tak Jason má brzdovou. Hrozně rád jsem viděl Dolpha s růžovoučkým přelivem a sexy Amber super i když tak křehká holčina tam nakopne frajera, tak, že ho ani google nenajde. Z kina jsem odcházel jako spokojenej chlapeček a to je hlavní. (13.12.2018)

Adekvátní film pro dvanáctileté děti - což je zatím asi nejdál, kam se DC dostalo. Musíte přijmout premisu, že všechno, co je v tom filmu nesmyslné a stupidní (a že vytvořit seznam by dalo zabrat) je záměrné, protože se ten film bere s nadsázkou - tedy samozřejmě krom všech těch jiných scén, které se zase berou smrtelně vážně. Vyznat se v tom je těžký. Wanova digitální opulence by se podle mě víc vyjímala v cutscénách God of War nebo podobné blbiny, kdy by se dalo odreagovat během hraní, a koukat na to v kuse dvě a půl hodiny je poměrně úmorné - i když ne přímo nesnesitelné (jako třeba u Transformers). Lépe by film fungoval, kdyby měl v čele dobré herce, ale že Momoa postrádá náznak charismatu a jeho prostomyslný buran nebude zrovna synonymem zajímavosti, se dalo tušit, tak jsem se dopředu obrnil. Vlastně jsem vcelku mile překvapený - je to snesitelná stupidita, kde ta jediná ambice, digitálně dočůrat co nejdál, je naplněna uspokojivě relativně ku ceně vstupenky. Trochu bych být tvůrci pokrátil postavy, víc se soustředil, našel lepší herce a méně okázale pohrdal inteligencí publika - ale tak nemůžu mít všechno. 50 % (13.12.2018)

Ryba je kámoš, ne žrádlo !! Kdo čekal temný DC, kde testosteroidový ééé teda testosteronový Aquaman bude párat rybáře za to, že loví velryby, ten se tak úplně nedočká, ale kdo se modlil k mému skorosoukmenovci Wanovi, ať DC zvedne z hlubin prdelních zpátky na výsluní, ten může plesat. Jasonovi sedla role Aquamana jak prdel na hrnec a kdo to nepoznal už v Justice league, kde byl jasně nejzábavnější postavou, tomu to snad dobliklo teď. Je to krásně ironický, že největší potenciál na miliardový výdělky má film se superhrdinou, kterej je z celýho DC universa jeden z těch nejvíc trapnejch, alespoň co se vizuálu a popularity v komixech týče. Jenže ve filmu nás nečeká blonďatej buzulínek s načančaným účesem, ale Khal Drogo Conanovič Momoa, tedy ukázkovej bad ass, díky kterýmu snad do budoucna v komiksech ten teplej vizuál Aquamana změní do Momovskýho a Aquaman tak dostane příležitost zasunout jinam než do starý makrely. Ve filmu má luxusní nabíječku slyšící na jméno Amber, která vypadá jak Ariel s velkýma kozama (takže jí to sluší) . Akcí se rozhodně nešetří a náš HERO nakope tolik prdelí, jako je jiker v kilovém kaviáru. Nečekejte, že ze svých protivníků bude dělat sushi páč erkový to neni, ale kurevsky zábavný jo. Hlavní záporák je sice nemastnej, neslanej, přiteplenej a nápadně podobnej komiksový verzi Akváče, asi aby bylo vidět jak moc ta verze stojí za hovno, ale celkovej dojem nemá šanci posrat. Kdo si chce na dvě a čtvrt hodiny dát podmořskej výplach mozku, ten chytne Aquamana za ocas a neputí, dokud nezačne stříkat mlíčí. Já se bavila královsky !! (30.12.2018)

DC se snaží, seč mu síly stačí a s Aquamanem už mu to docela i jde. James Wan na režisérské stolici je dobrá volba a Jason Momoa vlastně taky. Nedovedu si představit, že podobného vodního muže by někdo zahrál jinak a líp. Snad jen dodám, že největší překvapení pro mě byl Dolph Lundgren, který mě svojí rolí bavil a klidně bych si ho dokázal představit častějc. Problém s tímto filmem bych vnímal hlavně u scén, které se snaží být až tak strašně moc vtipný, že jsou vlastně děsně trapný. Jason Momoa se snaží mít humor Chrise Hemswortha, když se převlékne do Thora a ze začátku jsem mu to vůbec nežral. Postupem času jsem ale roztál a už to docela šlo. Stejně tak i Patrick Wilson je docela směšnej protivník, nevím, co na něm ostatní mají. No, vlastně, když tu píšu tento komentář, jsem až překvapen, kolik negativ bych na filmu našel. Nevím ale proč, jako s celkem jsem byl v podstatě s tímto filmem docela spokojený. Od DC příjemné překvapení, pro Marvel dnes stále rutinní standard. (15.04.2019)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)