Obřad

Toho vymítání mohlo být víc, ale to je asi tak nejzásadnější výtka k hororu, který jako jeden z mála svého druhu předložil nepopiratelný civilní rozměr a bude to asi tím, že je natočený podle skutečných událostí. Přestože jsem ho sledoval pozdě v noci mě nic neposedlo a nijak jsem se nevyděsil. Jsem zkrátka hodně otrlý divák na kterého asi nic neplatí. Vše začíná, když mladý kněz pochybující o své víře v Boha a v nadpřirozené síly odjíždí do Říma na zkušenou, kde po absolvování kursu exorcizmu se hned na to seznamuje s otcem představeným Lucasem, který má vymítání v malíčku a je znám pro své neortodoxní metody a jehož příchod na scénu rozvíří stojaté hladiny nadpřirozena. Ano, jakmile se charismatický Hopkins zjeví na scéně, film hned dostane jiný rozměr a z ploché nudy vklouzne do působivého víru vymítání těhotné dívky znásilněné vlastním otcem a posedlé démonem. Strašení je to poměrně velmi příjemné, ale jestli je i věrohodné, to už si musí každý posoudit sám. Přesto kontrast mezi Hopkinsem a Colinem O´Donoghuem zdárně funguje, protože bez kvalitních hereckých výkonů se takový film, jako je tento, nemůže obejít. Pak přijdou na řadu i originální prvky a Zlo vstoupí do samotného Hopkinse, ale to at se na mě pánové tvůrci nezlobí, to už příliš věrohodné nebylo, ale nezajímavé také ne. Režijně to bylo provedené pěkně, kamera vzorně vše působivě snímala a hudba mocně strašidelně hřímala. Rovněž dvojka Hopkins a Donoghue byla bezvadná. Až mě tady ze psaní mnoha komentářů něco v budoucnu posedne, určitě si na vymítání zavolám tyhle dva. 60% (15.11.2011)

Chtěla jsem se zdržet komentáře, nejsem dostatečně fundovaná v oboru, ale přesto si pár slov nakonec nebo na začátek?neodpustím. Z pozice strachu, jak nám byl film naservírován, nemůžu popřít nic z toho, o čem se zde jednalo. Jako totální laik v naboženských praktikách pozoruju stejně ujetou tendenci znázorňovat ďábla jako hnusáka, jenž kleje, je metamorfózní, má odporné nehty a přeje všemožným zvrhlostem, jako si představovat srandovního nafouklého ufouna v zeleném s tykadlama. Obojí je hluboce zakořeněné a není síly, spíš ochoty nějak to změnit. Proč taky, když propaganda funguje jak má a vše se děje ve prospěch něčí vyšší mocnosti. Já si teda víc než cokoli jiného představuji démona i samotného satana jako nádhernou přitažlivou bytost s těmi nejlepšími úmysly. Každopádně jsem chytřejší o význam slova exorcismus. (30.12.2012)

Inšpirované skutočnými udalosťami? Ten kto takýmto veciam verí, by sa mal okamžite dostaviť k psychiatrovi. Mávanie krížikom pred človekom ktorý je "posadnutý" (skôr posadnutý účinkami craku, amfetamínu, thc alebo inými návykovými látkami) a slepo dúfa, že odriekaním pripečeného verša z biblie dokáže z tela vyhnať diabla, môže vymyslieť len veriaci dement z cirkvi. Osobne si neželám nič iné ,ako pád a smrť celej svetovej cirkvi. Áno som vysoko neveriaci človek a preto "The Rite" hodnotím, ako sci-fi horor bez úvodnej hlášky "inšpirované skutočnými udalosťami" pretože to je úplný nezmysel. Jednoznačne by som dal ODPAD ak by som sa riadil tou komickou hláškou "skutočná udalosť". Ale radšej dám 4* za perfektnú atmosféra, za Anthonyho Hopkinsa a za dobrý SCI-FI horor................. Soundtrack Alex Heffes: 1. The Procedure ,2. Going to Rome ,3. The Accident ,4. The First Exorcism ,5. God's Fingernail ,6. Rosaria Caughs Up the Nails ,7. Michael Remembers/The Hospital ,8. Angeline's Father ,9. Phone Call to Father ,10. The Terror is Real ,11. Exorcism of Lucas Pt 1 ,12. The Final Exorcism ,13. The Farewell , (18.06.2011)

Pápež Ján Pavol II. povedal: "Boj s diablom je hlavnou úlohou svätého archanjela Michaela. Prebieha aj dnes, pretože diabol vo svete stále žije a pôsobí." Tento citát sa stal mottom filmu "The Rite" (Rituál). Okultný, religiózny, exorcistický príbeh, ktorý je inšpirovaný skutočnými udalosťami, natočil v roku 2011 talentovaný švédsky režisér Mikael Håfström. Do jednej z hlavných úloh obsadil charizmatického sira Philipa Anthony Hopkinsa. *** (08.03.2018)

Uf! No ještěže ty kudlanky máme! Nebýt jich, dělá si tu kdejaký posraný démon ze slaboduchých idiotů papírové čerty! Onehdá vypil kamarád v hospodě litr rumu, oči mu šly šejdrem, zachraplým, metalovým hlasem blábolil nesmysly a dělal na stole stojky! A já bláhový se bál, že mu z toho chlastu hráblo. Hovno. Posedlý byl, chudák! Příště rovnou běžím pro nejbližšího černoprdelníka a než ho ministrant dokouří, už naštěstí vím, jak mu poskytnout první pomoc! Pocákám ho pivem a zarecituju mu z příbalového letáku složení Thorazinu nebo jídelní lístek s pizzama. Na ďábla se holt musí italsky! Takové vymítání není žádná holá prdel! Teď, když vím, že je to opravdové a skutečně se to děje, nevystrčím bez latinského slovníku paty a každému dementovi se budu vyhýbat velkým obloukem, aby mě nepozvracel hřebíkama a já nechyt četra, jako Hopkinsovic Toníček. Když už nám Vatikán sem tam naservíruje nějaké to posvěcené, marketingové video, mohl by to alespoň udělat zábavně jako pan Friedkin. Čumět dvě hodiny na to, jak Hanibal Lecter s nějakým nevěřícím gayem, pardon, chtěl jsem říct Tomášem, unyle mávají krucifixy a citují Rituale Romanum, může přijít zábavné tak akorát pravidelným posluchačům nedělních blábolů pana faráře. A tak nám ti kluci římskokatoličtí vymítají a vymítají, a jestli se ještě neuvymítali, tak tam vymítají dodnes. (19.04.2011)