Avatar: The Way of Water

Líbí se mi, jak je každý dějový posun vázán na rodinné vztahy (přičemž rodinou je v tomhle případě celý ekosystém Pandory), jak vzorově film pracuje s paralelami (mezi vztahy postav i minulostí a současností – padouch prochází stejnou iniciací jako Jake v jedničce, ale s rozdílným výsledkem) a jak božsky vypadá vodní a podvodní CGI, a nijak mě neuráží jednoduchá eco-friendly zápletka o hledání domova a zachraňování rodiny skrz napojení na odkaz předků, ale Cameron je až příliš zamilovaný do svého měsíce/planety a svých zpívajících velryb a obojím se opájí mnohem víc, než je pro vyprávění nezbytné. Prostřední část, po které přichází srovnatelně nekonečný závěrečný akt, si můžete představit jako Moji učitelku chobotnici 2, s velkýma rybama místo chobotnic (což nemyslím jako pochvalu). Zatímco jednička utekla rychle a vzhledem k jejímu zaměření na budování fikčního světa a vyvolávání strachu právě o jeho osud nevadilo, že vám jsou dvourozměrné postavy komunikující mizerně napsanými dialogy lhostejné, tady jsem vnímal každou minutu a emocionálně mě to minulo o několik námořních mílí, protože když jde do tuhého, zřejmě budete mít problém si vůbec vybavit, jak se ta která postava, jíž jde o život, vlastně jmenuje. Minimálně synové hlavního hrdiny jsou si navzájem podobní a povahově zaměnitelní. Nesnesitelně dlouhé tři hodiny. P. S., některé akční scény vypadají ve 3D a 48fps jako cut scenes z pokročilejší videohry (což taky není pochvala) a taky neakční scény připomínají telenovelu. 60% (14.12.2022)

Film vidím jako takové hokejové utkání o třech třetinách. Úvodní buly vhodí nebešťané a než si půjde na bránu, trošku si zapondoříme, poznáme kdo za jakou stranu hraje, jaký budou ve hře tentokrát motivy, samozřejmě na střelbu taky dojde, ale žádný zásadní faul na diváka se nekoná. Druhá třetina to je čistokrevná ukázka technických dovedností týmu vedeným James Cameronem, kde člověk žasne nad tím jakých kouzel dokáže lidská fantazie a máme tu poslední třetinu ve který se utočí, utočí a zase jen utočí, samozřejmě k vidění jsou i nájezdy, souboj dva na skupinu, jeden na jednoho, fyzicky kontaktní záverečná třetina je krásným vrcholem celého představení. Já přece jen, ale budu mít výtku, ta samotná zápletka mě nepřišla nějak super objevná a možná druhé třetine ubrat na časomíře a vyloučit některé scény za zdržování by asi prospělo. Jasně dostáváme technicky absolutně dokonalé filmařské řemeslo, kde vizuální podíváná je opravdu nádherná. Dlouhá stopáž nenudí na druhou stranu emotivně mě první Avatar rozsekal mnohem více.  Stále vahám mezi 3-4, jsem opravdu přesně v půli a nemám nic co by se přiklonilo a jednu nebo druhou stranu hvězdiček, tak sou ty vánoce, takže budu za hodnýho a dám to směrem nahoru. p.s. technická - film jsem viděl v Cinema City na Chodově v 48fps ve 3D, ale osobně si myslím, že nejlepší je IMAX 3D verze, kdo má tu možnost. Já si dám Imax  příští rok jako definitive rozhodnutí o počtu * . (13.12.2022)

James Cameron opět ukázal Hollywoodu, kdo je král filmových blockbusterů. Jeho druhý Avatar je i přes tříhodinovou stopáž zábavná podívaná od začátku až do konce, která v ideálním tempu dávkuje dech beroucí audiovizuál a osobní příběhy starých i nových hrdinů. Pandora je snad ještě krásnější než minule, nováčci sympatičtí a Cameron udržuje tempo od začátku do konce bez jediného zaškobrtnutí. A po třinácti letech ukazuje, že je pořád o velký kus dál než většina hollywoodských filmařů. (14.12.2022)

Sice je to nastavovaná kaše, ve které ožívají mrtvé postavy a znovu se rozjíždí stejná zápletka, ale co naplat, Cameron je prostě borec, který umí natočit strhující podívanou a opět předběhl dobu. Takhle vizuálně nabušený film tu nebyl od...od Avataru. Viděno v Imaxu a půjdu ještě jednou na HFR....EDIT: HFR je o ničem, neviděl jsem žádný rozdíl, ale film jsem si užil i podruhé. (20.12.2022)

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět. (15.12.2022)