Avatar: The Way of Water

Wow? Wow efekt už logicky nemůže fungovat tak silně a překvapivě jak před dekádou a něco, přesto jde stále o technologicky a vizuálně nejzajímavější filmové dílo široko daleko. V jednom celku dostaneme zhruba tři rozdílné hodinové epizody, které tvoří uzavřený celek, ale samy jsou vlastně jen další součást nějakého širšího díla. Nejvíce zábavná je část prostřední (objevování dalšího zákoutí Pandory a fascinace vodou), ale skvěle jsou i ty zbývající (návaznost na minulý díl plus seznamování s rozšířenou rodinou a záporáky a závěrečná akční). Základ příběhu opět není nic originálního a Cameron si variuje nejen známé motivy z minule, ale variuje i svá předešlá díla, takže tam poznáte nejen první Avatar. Ekosystém perfekcionalisty Jamese Camerona i Pandory má ale stále co říct a říká to skvělé. (20.12.2022)

Vydýchaný, těžký a horký vzduch v sále na nějakou dobu způsobil mou mírnou paniku, zda tu stopáž zvládnu a neuteču přes všechny hlavy ven.  Už jenom pro tu naprosto oslňující vizuální stránku podmořského světa bych na Avatara šla znovu. Viděla jsem se v té vodě s nimi, jak všechno objevuju a zkoumám. Obešla bych se kamarádšoftem s místními tulkuny, ti mě krapet děsili, ale jinak nádhera ... fakt se jim to povedlo.  Jediné, co mi na filmu vadilo, byla typická zápletka. Vím, že se odehrála po x letech od prvního vpádu nebešťanů, že měli místní domorodci dost času na oddych a plození dětí, ale i tak jsem spíše čekala něco originálnějšího. Upřímně si nedokážu představit zápletku trojky. Jestli zase zrecyklují starého záporáka s ještě větším vrtulníkem než minule, tak mě teda pěkně našlehají a to fakt nechtějí! I přes mou mírnou nespokojenost musím dát plný počet. Ten vizuál byl prostě vrcholně magický a jsem neskutečně ráda, že ho tam bylo opravdu hodně. Hodně toho dobrého a příjemného. (22.01.2023)

Z vývojové větve mířící v roce 2009 ke kinematografickým výšinám nyní vyrostla směrem nahoru další. Respekt ke Cameronovi, že to takhle roubuje a ještě stíhá zavzpomínat na plody své předešlé práce, ale osobně si raději sednu na zemitější konár a je mi dobre. Ohledně děje je nutno mozek odpojit od Země a napojit na Eywu, jinak raději bez komentáře. Vlastně jeden ano. Vzhledem k tomu, jaký spolek Nasraných matek stál proti Quaritchovi a spol., z toho modří Semper Fi vyšli ještě celkem dobře.. (29.12.2022)

Hoci druhý Avatar neprináša po obsahovej stránke nič nové, spôsob, akým Cameron prepája nadčasové myšlienkové posolstvá s dokonalou audiovizuálnou stránkou, ma vždy ohromí. Cameron opäť rozpitváva jemu blízke témy. Narastajúci tlak priemyselno-zbrojárskeho komplexu na úkor ničenia ekosystémov, arogantnosť ľudského druhu, ktorý si expanzívne podriaďuje prírodné bohatstvo a cudzie územia či apel na silné rodinné väzby. Navyše ako vždy rešpektuje zákonitosti mainstreamového veľkofilmu - od vizuálne úchvatného akčného začiatku nostalgicky previazaného s jednotkou sa presunieme do nových lokácií, kde tempo spomalí, nechá vyniknúť vzťahy medzi postavami a zároveň očarúva dych berúcimi morskými zábermi (scény s "veľrybami" sú pre mňa najväčším highlightom filmu), aby nás vzápätí odrovnal epickým finále plným zbesilých bojových sekvencií. Hollywoodu, bohužiaľ, vládne iba vyprázdnený Marvel, preto druhého Avatara považujem po každej stránke za najveľkolepejší blockbuster za veľmi dlhú dobu a rada by som videla jeho nomináciu na Oscaroch. Za tie silné eko posolstvá, ktorými Cameron pranieruje dnešný svet, by si to zaslúžil. (09.01.2023)

Líbí se mi, jak je každý dějový posun vázán na rodinné vztahy (přičemž rodinou je v tomhle případě celý ekosystém Pandory), jak vzorově film pracuje s paralelami (mezi vztahy postav i minulostí a současností – padouch prochází stejnou iniciací jako Jake v jedničce, ale s rozdílným výsledkem) a jak božsky vypadá vodní a podvodní CGI, a nijak mě neuráží jednoduchá eco-friendly zápletka o hledání domova a zachraňování rodiny skrz napojení na odkaz předků, ale Cameron je až příliš zamilovaný do svého měsíce/planety a svých zpívajících velryb a obojím se opájí mnohem víc, než je pro vyprávění nezbytné. Prostřední část, po které přichází srovnatelně nekonečný závěrečný akt, si můžete představit jako Moji učitelku chobotnici 2, s velkýma rybama místo chobotnic (což nemyslím jako pochvalu). Zatímco jednička utekla rychle a vzhledem k jejímu zaměření na budování fikčního světa a vyvolávání strachu právě o jeho osud nevadilo, že vám jsou dvourozměrné postavy komunikující mizerně napsanými dialogy lhostejné, tady jsem vnímal každou minutu a emocionálně mě to minulo o několik námořních mílí, protože když jde do tuhého, zřejmě budete mít problém si vůbec vybavit, jak se ta která postava, jíž jde o život, vlastně jmenuje. Minimálně synové hlavního hrdiny jsou si navzájem podobní a povahově zaměnitelní. Nesnesitelně dlouhé tři hodiny. P. S., některé akční scény vypadají ve 3D a 48fps jako cut scenes z pokročilejší videohry (což taky není pochvala) a taky neakční scény připomínají telenovelu. 60% (14.12.2022)