To

Podle literárních předloh spisovatele Stephena Kinga toho vzniklo na filmovém plátně už nespočet, leccos je u mě hodně vysoko. Tentokrát podává obraz o problémech, které sužují svět dětí (a nejsou to lehká témata – sexuální zneužívání, rasismus, šikana), což samo o sobě stojí na pevných základech. Hlavní linie ovšem spoléhá na pološíleného klauna Pennywise, který je zosobněním zla a o kterém bychom se rádi dozvěděli víc. Smůla. Prostě se objeví, vyděsí, mučí, zabíjí, ovšem často bez logické opory. Navrch tamní policie se úplně nesnaží, takže fiktivní městečko obchází strach a zvyšující se počet zmizelých dětí. Kdo si vedle strážníků rozhodně nezaslouží přes prsty, jsou velmi šikovní malí herci. Casting se náramně vydařil, uvěřitelné mladé tváře potěší, velká chvála směřuje i na bezchybný herecký výkon Billa Skarsgårda. Stejně jako na práci maskérů a argentinského režiséra (Andy Muschietti), který nabízí příjemně gradující a zručně natočený kousek. Fanouškovská základna po právu roste (ona už dvojdílná televizní verze z roku 1990 solidně lákala), škoda jen, že tvůrci víc nehrozí atmosférou, ale lekačkami, jenže v tak předlouhém filmu nakonec divákův zájem kapku povadne a celkově budování napětí přestává působit. Což je velká škoda. PS: Sophia Lillis kouzelná. (30.10.2017)

Včera mě na Facebooku pod postem hipstersky plačtivého článku na Indiewire pobavil komentář uživatele, který parodoval občasné kritické lamentování nad touto adaptací IT slovy "je to vlastně moc dobré, ale vůbec to nepřipomíná Tarkovského Solaris". A přidal radu "shut up and enjoy the movie". Já s ním na jednu stranu velice souhlasím. Andymu Muschiettimu se podařilo natočit dobrý film, který se poměrně věrně drží kingovské poetiky. Z adaptací jeho hororových předloh patří rozhodně do TOP 5 (spolu se Shining, Misery, Carrie a The Mist). Herecké obsazení je úžasné a režijní vedení mladých herců jakbysmet. A Bill Skarsgård ztvárnil Pennywise výborně. I tak se ale na druhou stranu nedokážu ubránit pocitu, že se z toho dalo vytěžit víc. A to i při zachování všech tvůrců a dané škatulky "líbivý mainstreamový horor". Ono tu totiž na opravdové strašení není moc času - aby se to tam všechno vešlo, tak je každé strašení ukončeno jump scarem až překvapivě rychle, nestihne se to náležitě vyhrotit a napnout (čistě po hororové stránce mi třeba nedávná druhá Annabelle přišla funkčnější, děsivější). Nejvíc mě ale mrzí, že Pennywise zde není právoplatnou postavou, ale pouhým strašákem. Je skutečně veliká škoda, že nedostal víc prostoru na mluvení. V těch pár scénách, kdy stihne nejenom bafat, ale i slovně interreagovat se svými oběťmi, je ukázán potenciál, který nebyl vytěžen. Tak snad příště v Part Two. A přespříště a přespřespříště v řadě prequelů, protože takto nosnou a exkluzivně zahranou hororovou postavu - navíc vzhledem k očekávaným výdělkům - si studio nenechá jen do dvou filmů. 75 % (07.09.2017)

Legendární To je v knižní podobě ságou ság, obšírným vyrovnáním se s dětstvím, křivdami, šikanou a obecně dospíváním. Navíc má v sobě snad všechny žánry, tudíž je pro filmaře tuze lákavé a stejně tak tuze náchylné k tomu si na jeho adaptaci rozbít ústa. Právě dětská část totiž v součtu zabírá tak dvě třetiny příběhu, je vyprávěna pomocí vzpomínek, zkoumání historie, vlastních tužeb a představ a občas i vizí, tedy řečí poněkud nefilmovou. Film ale přesto jako zázrakem ona témata buď naťukne nebo dokonce adekvátně rozvede, a i když se primárně soustředí na nejlákavější středobod dění, samotného Pennywise, šlape všechno jak švýcarské hodinky, až jsem nechtěl věřit, že už se celé pátrání chýlí ke konci. Bohužel se při něm nedostanou pořádně ke slovu všichni členové Klubu smolařů, zejména Mike je jen do počtu a Richie je částečně degradován na pubertální pako (byť i v téhle poloze ho Finn Wolfhard obdařuje nemalou sympatičností). Oproti tomu Jaeden Lieberher jako kdyby "mému" knižnímu Billovi z oka vypadl a dokážu uvěřit, že právě za ním bych se v dětství dokázal vydat kamkoli, třeba i do kanálů, i když bych nedokázal vysvětlit, proč přesně to dělám. (09.04.2018)

Myslím, že neznalost knižní předlohy se v tomto případě vyplatila. Film totiž začíná servírovat hororové pološílenosti nečekaně brzy. Žádné sáhodlouhé budování atmosféry, od počátku jsme vrženi do sympatického dětského příběhu okořeněného o pořádné zlo. Momenty hrůzy jsou poměrně zdařilé, nejedná se (jen) o lacinné lekačky, byť je pravda, že efekt strachu je z největší části založen na hlasitém zvuku. Oceňuji příjemnou propracovanost, nebo chcete-li barvitost charakterů. To je vlastně takové údernější Stranger Things. 7/10 (26.09.2017)

Pred pár rokmi som sa zaprisahal, že nebudem pozerať žiadne filmové adaptácie literárnych diel amerického spisovateľa Stephena Kinga. Som vášnivým čitateľom tohto autora. Vlastním kompletnú kolekciu jeho kníh. Mnohé z nich som prečítal viackrát. Nechcem si kaziť zážitok z ich čítania spomienkami na nejaké ich filmové spracovanie. Ovplyvňuje to moju vlastnú predstavu deja, prostredia a postáv. Čo sa týka rozsiahlého, kultového románu "To", prelúskal som ho už tri razy a mal som možnosť vidieť televíznu verziu z roku 1990. Režíroval ju Tommy Lee Wallace. No a keďže som už voľakedy dávno zhliadol snímok podľa tejto predlohy, tak som si povedal, že si teda pozriem aj jeho nové prevedenie z roku 2017. Urobil som výnimku z pravidla, ktoré som si sám stanovil. Pustil som si "To" od režiséra Andyho Muschiettiho. Po technickej stránke je to výborné, herecky priemerné, dejovo miestami mierne pozmenené, atmosfericky obstojné. Dám tomu štyri hviezdičky, ale neodpustím si konštatovanie, že TO sa nedá zachytiť vo filmovej podobe. TO si treba prečítať. **** (04.06.2022)