Válečný kůň

Zobrazení člověkem způsobených útrap zvířete vybízí označit Válečného koně za příbuzného Bressonova Baltazara, štafetová vyprávěcí struktura zase připomíná Jancsóovy Hvězdy na čepicích. Uvědomuji si, že jde o příměry divoké, jimž bych měl včas přitáhnout uzdu, přesto nejnovější Spielbergův film považuji nejen za návrat k vypravěčské tradici klasického Hollywoodu Victora Fleminga a Johna Forda (k westernům odkazuje rozvíjení tématu tradice vs. modernita i útok kavalerie na německý tábor, připomínající útoky indiánů), ale (paradoxně) také za pozoruhodný narativní experiment. Zápletka zprvu vypadá prostě a představoval jsem si, s jakou lehkostí ji scenárista „prodával“ producentovi (je tam kůň, je tam kluk, je tam válka), jenže otevření brány oddělující malý svět rodinných sporů od velkého světa války přináší nečekané oživení. Tušený hlavní hrdina je upozaděn a film atypicky přebírá hledisko koně, na co jsme ovšem dopředu nenásilně připravováni akcentováním ostatních zvířat. Otcovsko-synovské drama na pozadí třídního konfliktu se mění v drama vlastenecké, to posléze ve válečný příběh o přátelství a chybět nebude ani odlehčující komediální epizoda. Všechny navenek stylisticky nesourodé děje spojují dvě slova obsažená v názvu, válka a kůň. Film ale válku neukazuje s hyperrealismem Vojína Ryana, představuje nám naopak její přiznaně zkreslenou, skoro dětsky naivistickou verzi (kýčovitá obloha jako ze starých technicolorových melodramat). Před smrtí jsem dopředu varováni významnými záběry, bolestivé scény (poprava) Spielberg zjemňuje mistrnými, byť v jeho režii jaksi samozřejmými vizuálními i zvukovými zkratkami a bitevní scény jsou snímány převážně v celcích, nikoliv v detailech, jež by toho odhalily více. Kritice není podrobována přímo myšlenka války (jako snad v žádném americkém filmu), kterou film předkládá jako nevyhnutelnost. Krvavý celosvětový konflikt slouží k vyhrocení dojemného vyprávění do humanistických extrémů (vyprošťování koně by vydalo na dva absurdní skeče). Nelidskost války Spielberg nepokrytě využívá k odhalení lidskosti hrdinů. Válečný kůň v zásadě tvrdí „život je boj, ale vy ho vyhrajete“. Dnes, kdy pomalu i mnohé hollywoodské filmy váhají a pochybují, jistě úsměvný názor, ale Spielberg jej stále dokáže prezentovat s velkolepostí, díky které budete mít v oddalovaném závěru (znovu-nastolování rovnovážného stavu po předchozích otřesech jako obvykle chvíli trvá) vítězný pocit. Pokud se necháte. 75% Zajímavé komentáře: Lavran, Vančura (23.02.2012)

Upřímně, na tento film jsem slyšel většinou jen negativní ohlasy a bál jsem se, že mě Spielberg zklame. Nestalo se. War Horse je opravdu poctivý kus filmařiny (každý záběr vypadá, jak by byl namalován, ten střih z bavlny do pole byl opravdu dokonalý, hudba vše dokonale podtrhuje) které jsem podlehl až po nějaké půlhodině. Většina zde mluví o tom, že by film mohl být sestříhán o takových 20 - 30 minut a s tím souhlasím, protože začátek byl (alespoň pro mě) nezáživný. Ale zbytek - krásně se na to dívalo. Mnozí Spielbergovi vyčítají, že už je senilní a že už neumí jinak točit. Uvidíme, jak bude vypadat Lincoln a co se bude říkat poté… 80 %. (24.09.2012)

Těžko říct, proč se Spielberg rozhodl natočit tak patetický film. Protože patos a cukrkandl jistě nejsou omylem, ale cílem. A přes všechny úžasné scény to u pátrání po smyslu toho všeho zůstává. Nejsem tak znechucen, jak jsem očekával, obzvlášť proto, jak rychle film uteče. Ale jinak není co víc říct. (15.01.2012)

Spielberg ve svém nejnovějším filmu dokázal proč ho máme všichni tolik rádi. Neexistuje nikdo kdo by dokázal tímto stylem odvyprávět příběh. Určitá nevyváženost ve filmu je cítit, hlavně v době kdy se přesuneme na bitevní pole a počet postav začíná narůstat. Prvních 45 minut se mi i přes klíšovitost líbilo hodně, poté už jen některé vybrané scénky. Jako celek ovšem film funguje spolehlivě. Steven není žádným nováčkem, takže zde máme všechny jeho poznávací znaky jeho tvorby. (06.04.2012)

V minulosti som pár rokov robil v stajni s koňmi. Odvtedy mám filmy o nich/s nimi rád. Paradoxne, skoro všetky (napr. Seabiscuit, Zaklínač koní atď.) akoby sa z nejakého záhadného dôvodu hanbili byť „len“ o koňoch a boli skôr o ich majiteľoch, tréneroch atď. a samotné kone v nich vystupovali sporadicky, skôr ako štatisti, než hlavní hrdinovia. Vojnový kôň nie. Možno to nie je prvý konský film, ktorý je „poriadne“ o koňoch... každopádne si momentálne na žiadny druhý nespomínam. Takže ďakujem, Steven Spielberg. (07.03.2017)