Zrození Planety opic

Dej na mě svou voňavou tlapku, ty požehnaný čisťounký lidoope.. Triky jsou bez diskuze na úrovni, především obličejová mimika chlupatých vzbouřenců na lodi Frisco, ale co je to platné, když příběh, stejně jako digitální primáti v čele s Caesarem v teplácích, postrádá jakékoliv genitálie. Ploše nalinkované postavy bych u blockbusteru ještě přešel, ale absenci alespoň jediného vztyčného bodu, kterými disponoval Schaffner ať už v podobě Goldsmithovy hudby či navození tíživé atmosféry neznáma v úvodu a důvěrně známého na konci, to už nepřejdu ani s funícím gorilím samcem Buckem za zády. Zkrátka další přezrálý banánek do letní klece vyhládlých kinoopiček, na jehož chuť si příští rok vzpomene už jen málokdo.. Šimpanz "Freedom for my people" Caesar je sice doma, ale nemá ani tušení o tom, jak US Air Force milují vůni napalmu po ránu, obzvláště v sekvojových hájích… (16.08.2011)

Původní PLANETA OPIC (1968) se stala nadčasovou klasikou, přestože je mementem své doby: ukázkou toho, kam se může lidstvo dopracovat, pokud povede život tak, jak ho dosud vedlo (vietnamská válka, rasová segregace, třídní hierarchizace, utlačování žen). ZROZENÍ PLANETY OPIC (2011), fungující jako prequel vyplňující narativní mezery "originálu" a zároveň se k němu různě odkazujíci a jeho model vývoje variující, bude pravděpodobně čekat stejný osud. Komplexním způsobem totiž zachycuje zhroucení systému, který ve stávající podobě dožívá, než aby fungoval, jak by měl. Není se ale třeba obávat toho, že by symptomatický význam dominoval nade vším a sklouzával k nepříliš sofistikované satiře, jako se to přihodilo zbylým dílům frančízy. V prvé řadě jde především o precizní multi-žánrovou podívanou, která bezešvě přechází ze sci-fi o vědci, jemuž se zahrávání si se zákony přírody vymke z rukou, k útěkářskému dramatu, jež se zlomí do survival horroru. Výjimečnost celého projektu netkví ale v důsledném zvládnutí postupů každého (sub)žánru, nýbrž tomu, že formální systém odpovídá tomu významovému. Zatímco sledujeme mytické vyprávění o nefunkčnosti systému, které má biblické aluze na příběh o Mojžíšovi, jako diváci jsme svědky zhroucení znakového systému filmu. V rámci konvencionalizovaných postupů je totiž obrácena divákova pozice, a tak na místo fandění lidem dochází k s sympatizování s jejich předchůdci (a dle fikčního světa i následovníky), čímž znakový systém filmu nabývá zcela nových významů. Klasičnost, kdy styl nejenom během starosvětsky inscenovaných scén v jednom - netradičně dlouhém - záběru "slouží" vyprávění a umožňuje orientovat se v prostoru a čase dle omezenosti na opičího protagonistu, je totiž jen zdánlivá. Stejně jako je pouhé zdání, že uzavření lidí do institucí, které mají sloužit k výchově, povede i přes ziskuchtivost korporátních šéfů k původní, ačkoliv dobře míněné, myšlence. (14.08.2011)

Film má objektivně dost vad (logické přešlapy, občas podivný střih, pár zbytečně kýčovitých scén). Ale za dětinské nadšení a zcela anachronické užití triků si velký respekt zaslouží. Už dlouho jsem si tak neužíval živost a duši trikových sekvencí... jakoby se Zrození Planety opic skutečně vracelo někam do 60. let, kdy byl každý podařený trik malý radostný zázrak. Osobně mi tenhle film připomněl, proč mám tak rád sci-fi (ten povznášející pocit magického úniku před všedností) a velmi příjemně mě překvapil rezignací na motiv přímého civilizačního střetu. Ve zkratce sledujeme samovolný zánik komunity staré a z něj plynoucí zrod komunity nové, který má mnohem spíše než rysy klasického apokalyptického sci-fi prvky romantického příběhu o osamoceném monstru a jeho bláhovém stvořiteli. Zároveň film zakládá možnost vyprávět celou sérii znovu (včetně odkazu na nešťastný let Ikara), z čehož má po téhle komorní, emotivní a venkoncem nesmírně příjemné podívané radost. (29.07.2011)

Pohľady opíc sa postupne stanú úprimnejšími a výmluvnejšími než pohľady živých hercov, a spočiatku vodcovský vedec James Franco a jeho kompánia sa stanú křovím. Inými slovami: Rise of the Planet of WETA. Filmové kúzlo fantasy svetov, rýchly spád, množstvo vizuálnych i scenáristických nápadov, perfektná akcia, hordy emócií, decentne načrtnuté eko-posolstvo, a hlavne neustály pozitívny feel-good imidž bez potreby temnoty a násilia, hoci rozpráva o vážnych veciach. Nie je možné, že to trvalo iba niečo málo cez 100 minút. Pre mňa srdcovka, dokonalý divácky zážitok a najpríjemnejší blockbuster od polovice deväťdesiatych rokov (Jurský park, Twister). A ja že je to mnou, že sa tam neviem vrátiť... (29.07.2011)

Umím pochopit, proč se to zde některým uživatelům líbí zejména po přečtení komentáře uživatelky Petfruf, ale fascinuje mě jedna věc. Spoustě filmům se tady snižuje ve velkým hodnocení, proto, že je v něm kupa nelogičností a pitomostí, ale to je zde taky, (např. opice stárne, po pěti letech, po deseti letech a nevím po kolika ještě letech, ale na hlavního lidskýho hrdinu nemá tak dlouhej čas žádný vliv.) leč tady to nikomu nevadí, zkrátka klasický "csfd papagai efekt". Důvod mého nízkého hodnocení však nejsou tyhle šišky, ale že mě příběh nebyl příjemnej, působil na mě vypočítavě od první až do poslední minuty. Jistě technická stránka filmu bomba , ale zbytek ? Ono půlku filmu koukat na nasranej opičákův výraz není nic, co bych potřeboval, navíc ten byl tak vydrážděnej, že by ten svůj nasranej kukuč byl schopen nahodit i kdyby došla vanilková zmrzka. Prakticky od začátku je jasný kam příběh směřuje a po jakých kolejích pojede a taky že jo. Jiný orgány než oči se do sledování filmu zapojily jen dvakrát u "No" a u "Ceasar is home" Napětí žádný, překvapení minimální, zábava průměrná, dojímavost neupřimná = vykalkulovaná, herecký výkony zastínila práce grafiků u pc. Neohromilo, neoslovilo, ale ani nenasralo. Nadšení ze sledování "pc opic" nedosáhlo ani 10% nadšení ze sledování těch reálných na Animal planet. (18.08.2011)