Nevědomí

Tahle stále spolehlivá star z Top Gunu a hollywoodský dříč, který zas a znovu cení zuby a mhouří oči, si zase jednou narcistně krade celý film pro sebe. A pořád na to bezpečně má. Nevědomí nechce být jen popcornovou jednohubkou, chce se svézt na aktuální vlně komplikovaných sci-fi příběhů á la Počátek, Zdrojový kód, Moon, Prometheus (každý s rozličnou kvalitou). Částečně se mu to daří, jindy mu jde důrazně po krku vlastní scénář. Země to má spočítané, lidstvo se přesunulo na stanici Titan. Vetřelci nejprve rozsekali Měsíc a pak následovala jejich invaze na modrou planetu. Na zdevastované Zemi přesto zůstává několik Homo sapiens (samozřejmě tu nejsou sami), mezi nimi jsou dva technici Jack a Victoria. Přes den mu ona vaří kafe, u počítače mu pak coby svému poslání oddaná profesionálka kryje záda, zatímco on rozdává široké úsměvy a v terénu dá víc na instinkt než na předpisy, aby si večer mohli vyměnit pár dojmů a skončit nazí v bazénu. Zbývá jim čtrnáct dní služby, a je jasné, že se něco musí přihodit – do cesty chladné Victorie se postaví něžná Julia, kterou zná Jack ze svých snů. A samozřejmě přibude efektních explozí a rozmáchlých záběrů poletující kamery. Výsledek sebou přináší několik snaživých dějových zvratů, takřka žádný ale nedokáže ohromit nebo strhnout. Navíc se tvůrci bojí osobitějších variací. Vypadne tak z toho poměrně chladná látka s opravdu výbornou výpravou a kamerou. A strhující hudbou podobně jako u režisérovy prvotiny Tron: Legacy. Znovu elektronický doprovod (tentokrát od uskupení M83) sice na samostatný poslech nevidím, ale do filmu zapadá náramně. Stejně jako předchozí „přelomové“ použití elektronického techno doprovodu od Daft Punk. Škoda, že se režisér Joseph Kosinski bojí emocí. Pevně věřím, že by sice dokázal jen s pomocí obyčejného plechu, kusu dřeva a skleněných střepů vyhrát nějakou prestižní designérskou soutěž, ale jeho vyhlazené obrazy bohužel nemyslí na postavy z masa a kostí. Dál točí podivně sterilním způsobem, kdy je fascinovaný audiovizuálním pojetím své látky až zapomíná na podporu příběhu a jednotlivých vztahů mezi postavami. Zvlášť když má na plátně nejen Cruise nebo Morgana Freemana, ale i duo Andrea Riseborough se sexy britským přízvukem a Olga Kurylenko se sexy ukrajinským výrazem. Naleštěné a nedotažené, přesto pořád slušné. (20.04.2013)

Kosinskiho sci-fi svetom nejde neodpustiť príbehové nedostatky, ak sa vôbec o nejakých nedostatkoch dá rozprávať. Jeho vízie technickej a dizajnovej dokonalosti a ambientné precítenie “zvuku reality” sú natoľko unikátne, že potreba viesť diváka vývojom príbehu popri nich takmer stráca opodstatnenosť. Kosinski prekračuje našu snovú predstavivosť. Žiť v jeho svete by znamenalo nepotrebovať čuch. Oblivion navyše posúvajú kupredu nie streľačky, ale neočakávané zvraty, a atmosféru má prihliadnuc k minimalistickej výprave fantastickú (minimalistickou výpravou rozumej krásne, pusté exteriéry Islandu a Kalifornie, kde nič nebliká ani nesvieti). Zvukovo-hudobné aranžmá v bazénovej scéne, a vôbec bazénová scéna sama o sebe, urobila tento film a skoro aj mňa. Spomenúc na scénu obliekačky v Tronovi začínam dúfať, že Kosinski pokladá prvé kamene nového subžánru transcendentného ero-sci-fi (rozumej erekcia v mozgu). Ak raz Google (a ČSFD) ovládnu svet, budú im k tomu hrať M83. (16.04.2013)

No kdybych nemel nakoukanou hromadu sci-fi filmu, asi budu unesenej. Vizualne nadherny, trikove bezchybny v podstate epicky sci-fi, ktery si ale vystaci s pribehem jednotlivce. Jenze me se proste za kazdou druhou scenou vybavil nejakej jinej film, at uz Ja, legenda, Matrix nebo Den Nezavislosti. Proste scenaristicky naprosta vykradacka. Co se tyce zvratu, je fajn, ze tu neni jen jedna zaverecna vse menici pointa, ale postupne se odhalujou dalsi a dalsi detaily. Sice tu vice, tu mene smysluplny, ale na to srat, hlavne ze nejsou predem zas nejak moc predvidatelny. Cruise to taky zvladnul dobre, sice hraje svuj klasickej standard, ale v pohode. Takze celkove vlastne i docela spokojenost, ty dve hodinky jsem byl napnutej a slusne se bavil i pres tu neoriginalitu musim dat slusny 4*. (04.08.2013)

"Môže azda muž zomrieť lepšie, ako za popol svojho otca?" Skvelá vizuálna stránka. Proste skvelá, fakt. Kostýmy, dizajn zbraní, drony a iné lietajúce mašiny. Ale i nádherná základňa v oblakoch, v ktorej by ste rozhodne chceli bývať. Alebo naopak obludne strašidelné post-apokalyptické kulisy, exteriéry a interiéry, v ktorých by ste chceli všeličo, ale určite by ste v nich nechceli bývať. Toto by bolo úžasné ako alternatívna dimenzia, do ktorej by ste mohli za poplatok na pár hodín zavítať a ľubovoľne sa týmito úžasnými, jedinečnými, opulentnými kulisami poprechádzať, polietať si, potom si trochu zastrieľať na prevažne v tme a tieňoch ukrytých nepriateľov a nakoniec skončiť vysoko nad oblakmi v krásnom futuristickom dome. K tomu super Tom Cruise a plno mega-namakaných dronov s guľometmi, ktoré ho ochraňujú (skoro) na každom kroku. Plusom je i perfektná napínavá atmosféra - od začiatku je nám jasné, že na každom kroku hrozí hrdinovi smrť od záhadných tvorov, ktoré si privlastnili zdecimovaný zemský povrch. Bohužiaľ, len čo sa začne zápletka postupne rozuzľovať, paradoxne Oblivion stráca na sile a intenzite. Twisty sú síce samé osebe podmanivé a fakt značne nečakané (ak ste nevideli trailery a obrázky), ale pri hlbšom zamyslení sa nedávajú priveľký zmysel (to mu za celý ten čas fakt ani raz nenapadlo dôkladne preskúmať telá monštier?). Ku koncu už to pôsobí dojmom, že mali natočený úplne iný koniec, ale pri testovacích projekciách nedopadol dobre a tak ho narýchlo pretočili a vzniklo toto. Takže nemôžem s čistým svedomím udeliť 4*, hoci by som rád. (14.11.2016)

Hlavním důvodem, proč Nevědomí vyšumí z povědomí rychleji než TRON není fakt, že Kosinski vykrádá své kolegy (Stanton, Jones, Lawrence, Trumbull, Kubrick, Wachowští), a dává tím vyniknout, o kolik horším je vypravěčem, ale že vykrádá sám sebe. Zopakování stejného přístupu, navíc ve světě bez možnosti „editovat levely“, která byla pro designéra a fanouška videoher požehnáním, výrazně oslabuje původní wow efekt. Ten byl však stále dost silný, aby mne opájení se audiovizuální dokonalostí bavilo celé dvě hodiny. Kosinského nerdovský přístup k postavám děla z člověka srovnatelně hodnotného nositele významů jako je robot, krajina nebo kus nábytku (přičemž na stejné úrovni se nacházejí také svým výrazně omezeným využíváním zdravého rozumu). Působivější než slova a emoce jsou geometrické kompozice záběrů, jejichž samotný obsah se stává méně podstatným než sdělení povrchu. Všechno a všichni slouží k doladění celkového designu. Tomu jsou podřízeny motivace hrdinů i směřování zápletky. Jako výsměch klasickému „vstupování“ do příběhu skrze identifikaci s postavami lze chápat poslední scénu, která prozrazuje, že jsme své emoce pravděpodobně distribuovali ne zcela správným směrem. Kosinski dokáže unikátním způsobem propojit pohyb s hudbou, kterou na obraz „nanáší“ po jednotlivých vrstvách, a výsledkem je stejně jako v TRONovi mainstreamová variace audiovizuálních symfonií. Zápletka je tady jaksi navíc, ač bez ní (a bez méně a více nechápavý výraz střídajícího Cruise) by 120 milionový projekt jako tento asi nebyl realizován. Kvůli postavám bez života, námětu bez originality a jednání bez logiky bych ale nepodceňoval celý film, který v druhém plánu nabízí inspirativní výpověď o současné společenské realitě efektivních pracovních týmů, jimž se lidé oddávají natolik, že v nich rozpouštějí svou identitu a ztrácejí schopnost autentické existence. Dějově vyprázdněná (a proto lepší) první polovina, s parodií dokonalého partnerského vztahu a se zachycením pracovní činností, která má čistě udržovací charakter bez konkrétního cíle a šance na skutečnou (a pro systém potenciálně nebezpečnou) změnu stavu, toho o dnešku vypovídá víc než mnohé artfilmy s ošklivějším designem. A rozhodně jde o film stvořený pro IMAX! 80% (15.04.2013)