Nájemní zabijáci

Sarkastické poznámky verbala sa dajú brať za výstižné, taktiež nechápem to filtrované osadenie akéhosi kinoboxu v pozadí. Príbeh disponuje roztržitými obrazcami roztrasených difi efektov, občas v istých úsekoch sa film tvári na čosi inteligentnejšie ako typické vandammeovské béčko a v následnom šote sa však horkokyslo odhalí. Z jeho výzorovej premeny (ako Van Dammeho osobitne) možno s istotou tvrdiť, že sa hodí na záporáka a v Expendables 2 to neskôr zúžitkoval. Len by to trebalo prísť s lepším scenárom a vedieť navodiť fikčný svet nielen v oblasti 1 exteriérového bytu (teda no, jeho navodenie je tak "reálne", že reál(ň)e reálne a polícia sa zrejme presídlila do krajín tretieho sveta)... (30.11.2016)

Aneb Jean-Claude van Damme se dívá na to, jak jeho parťák škrtí jeho skutečného synáčka. Holt, to si jen mladý Kristopher Van Varenberg, který je ještě topornější než jeho tatík, chtěl zahrát v dalším fláku svého otce. A to tam velké „svaly z Bruselu“ narvaly ještě svou dcerku. Ta ale naštěstí jen mlčky odpočívá na lůžku. A samotný Jean-Claude? Ten mezitím, světe, div se, piluje hru na housle. A mazlí se se želvou. Další tuctová béčková story dějově samozřejmě nepřekvapí, ale nebojte, posun tam je. A to i díky Scottu Adkinsovi, který sice nepředvede ani polovinu svého umění, ale na to, na co jsme od podobné produkce zvyklí, to jde. Holt, lepší už to nebude.. aspoň to náš hrdina z přelomu osmdesátých a devadesátých let vzal zase trochu z jiného úhlu.. (26.09.2011)

Čekal jsem dlouho, než Van Damme zase něco ukáže a nakonec jsem se i dočkal. Těšil se a doufal, že to bude stát za to. Každopádně Rumunsko a Ukrajina, dvě země, ve kterých se točilo mluvily za vše. I tak jsem filmu věřil. Výsledkem se ale ve skutečnosti stal průměrný thriller, který má do akce hodně daleko, ale znatelná snaha, že Jean-Claude chce točit konečně alespoň průměrné Ačko a ne trapné Béčko, je tu dost znát. Režisér Ernie Barbarash by nebyl špatnou volbou, škoda jenom, že to všecko posral těmi žlutými filtry. Pak to všecko vypadá na jednu stranu hrozně světově, ale na druhou neuvěřitelně stereotypně a po chvíli už z toho i bolí hlava a děsně to otravuje. Ale dobře, nakonec jsem to byl schopný přejít, ale co už jsem schopný přejít nebyl, tak to byla skutečnost, že Jean-Claude do filmu narval svojí dceru a syna. Dcera by se ještě jakžtakž dala, ale ten jeho syn, to je neštěstí. Nejenom, že neumí hrát, ale ještě je takový ucho, že v takových filmech vůbec nemá co dělat. A co jsem koukal, tak by ho nejradši narval do všech svejch filmů a to mě vůbec netěší. No, co se dá dělat. Dalším důležitým faktem je příběh, který není špatný. Sice to není nic originálního, ale alespoň to není blbost. I takováhle věc, Van Dammovi hodně pomohla. No a na závěr akce. Ve skutečnosti tam skoro žádná není. A to je ten důvod, proč dávám jenom tři hvězdy. Já chci Van Damma, chci akci. Má tam Adkinse, který se jí nebojí a taky to tak vypadá. Vždyť se tam hejbal víc jak Van Damme. Ve výsledku je ze strany Jean Clauda snaha vidět, ale pořád je to ještě hodně málo. (30.08.2011)

"THE BEST WEAPON AGAINST AN ENEMY IS ANOTHER ENEMY." - Friedrich Nietzsche (1844-1900). JCVD a jeho kopačácký obdivovatel a následovník, Scott Adkins v průměrném akčním béčku s vůbec ne trapným scénářem, v levných rumunských lokacích, se solidní kamerou, která hází zajímavé úhly, s obrazem hozeným do žluto-hnědého filtru a za zvuků iritující rádoby exotické cigo sračky. Kvalitní bitky se nedočkáte, Scott Adkins vůbec nedostal prostor rozpoutat svůj pohybový arzenál a spíše se kecá, Van Damme se asi taky šetří na EXPANDABLES II, protože tady za sebe nechává hrát spíš svou charismatickou bouli, utrápený výraz a pytle pod očima, než že by jako za mlada skákal 360ku. S fidličkama a želvou už to tvůrci ale přepískli (ikdyž Van Dammův vztah k vážné hudbě a zvířatkům, v jeho případě ke psům, je znám). Jinak v rámci možností Assassination Games dostály očekávání, které bylo střízlivé. Štěky Krise a Biancy Van Dammových při nejmenším roztomilé. (10.09.2011)

Dodnes jsem si myslel, že filmy jsou jen barevné nebo černobílé. Tento je však žlutohnědý. Možná ten filr barvy řídké stolice na kameru nasadili záměrně, aby tolik rozmáchlá bulharsko-rumunská koprodukce působila skromně a ty prachy z prodeje drog se vypraly nenápadněji, možná aby skryl obří vaky pod vyšňupanýma očima Žán Klóda nebo trochu zamaskoval homosexualitu a "nesporný herecký talent" toho fešáckého nindži. Hudbu to sice má jako z porna a ostatní pózovače najali jako obvykle na rumunském pracáku, nicméně musím konstatovat, že to alespoň trochu to vystrkuje prdel z hnoje fandamovek posledních let. I tak ovšem doufám, že se již brzy ukáže, že je WCJD opravdu Postradatelný a já budu moci spláchnout do hajzlu zbytky té osmdesátkové nostalgie a přestat sledovat kdejakou céčkovou sračku v naději, že to třeba zase bude Bloodsport. A přeneseně to platí i pro vepřového Segala, toho času taktéž hvězdu vymazlených balkánských "blockbusterů". (15.08.2011)