Top Gun: Maverick

Povědomý soundtrack se line Imaxovým sálem a začíná jeden z posledních starosvětsky koncipovaných filmů v tom nejlepším smyslu slova. Tom Cruise je skutečně samorost, který si jde za svým a je odhodlám udělat maximum pro absolutní konsternaci diváků v kinech. Jeho výcvik ve stíhačce a celkový trénink bere dech a na tom plátně je skutečně znát, že nesledujeme pouze to plátno zelené, ale skutečné záběry z kokpitu. Jasně, příběhově se vymyslela jednoduchá zápletka, na kterou se naroubavaly ty samé dějové linky, jež známe z původního filmu, včetně takřka totožných scén a dalo by se snad až hovořit o remaku...na který by však mohl být nebožtík Tony Scott patrčičně hrdý, protože to, co nám doručil mnohdy neuznáznavaný Joseph Kosinski, se může geniálnímu Scottovi směle rovnat. ANo, i zde jsou scény, které jsou trošku zdlouhavější a občas mě předvídatelné scény štvaly, ale jakmile se sedne do stíhačky, je vše odpouštěno. Hlavně po finále, které je vyloženě dechberoucně napínavé a dokázalo překvapit. Pro mě to není desítka a není to ten film, co by mě absolutně odrovnal, na ten stále letos čekám, ale spolu s Batmanem nejlepší film roku rozhodně. Jděte na to do Imaxu, než na plátno zaútočí dinosauři. (05.06.2022)

Hned jak Maverick rozcuchal Edu Harrisovi léta pěstěnou pěšinku, bylo mi jasné, že bude veselo.. Změny jsou jen dvě a sice že kapitán Mitchell už není mentál, co si myslí, že je Luke Skywalker a přivede nábytek k mnohačetnému orgasmu jen tím, že si na něj sedne (samozřejmě ne tak rychle jak Lord Flashheart), nýbrž uvědomělý mentor, co prošel vývojem a ví o sobě, že lítá minimálně stejně dobře jako syn Dartha Vadera. A ta druhá je, že na jeho ikonické letecké bundě mizí a zase se objevuje nášivka taiwanské vlajky, protože jüan. Nostalgie v tomto případě u mě neexistuje, není z čeho brát, takže jsem se zaměřil na to, jestli jsou umělejší tváře dvojice Cruise, Connelly, a nebo konflikty, které mají děj posouvat k tolik vychvalovanému finále, co kompenzuje nedostatek realističnosti svižností a uklidňujícím klišé. Pak přijde stříbrné Porsche, Pé padesát jednička, západ slunce a údiv, v jakých číslech se to pohybuje. Fandů letectví, co běhají s roztaženýma rukama po obyváku, vrčí jako motor a napodobují sirénu, protože jsou Sopwith Camel, tu nejspíš moc nebude a black-out z přetížení v sedačce kinosálu za tím asi taky nestojí. Chápu tu současnou žízeň po velkém bijáku, ale trochu objektivity, přátelé.. Snad Charlie Sheen, dokud ještě drží jakž takž pohromadě, zvedne hozenou rukavici.. (25.08.2022)

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)

„Hlavne jej tentokrát nezlom srdce.“ Nikdy, nikdy, opakujem NIKDY by mi ani len nenapadlo, že pôjdem na nový Top Gun do kina. Jednotku som nevidel (neviem, počítajú sa Horúce strely s Charliem Sheenom?), viem samozrejme o čo ide a určite som videl pár minút, ale nikdy som nemal chuť pozrieť si to celé A to už je vážne čo povedať, lebo pozerám v podstate všetko. Dvojka je bomba. Scenár nie je originálny. Fakt nie je. Ale očakáva to niekto? Ponúkne presne to, čo budete chcieť a to mierou vrchovatou. Je tam humor, je tam láska, je tam akcia a je tam samozrejme dojatie. Bol som nervózny z V.K., ale napokon jeho cameo tvorcovia zvládli so cťou (hlavne treba zdôrazniť, že Cruise je veľký frajer, že sa mu neotočil chrbtom). Ed Harris a Jon Hamm strúhajú také tvrdé pohľady že by nimi určite zvládli štiepiť skaly v kameňolome. Po báječných (až fantastických) recenziách som predsa len čakal ešte o štipku väčšiu pecku, ale i tak je to určite jazda za 4*. Pardon. Let. Cinemax TN 2022 (26.05.2022)