Vlk z Wall Street

Leonardo DiCaprio prochází proměnou v Matthewa McCounaugheyho v biografii, která se zalyká sama sebou. Na to, jak dlouho a rychle Vlk z Wall Street mluví, toho ve výsledku řekne překvapivě málo. Podobně jako Velký Gatsby, jiná loňská snaha prozkoumat sebedestruktivní potenciál kapitalismu, taky Vlk mne bavil více formou než obsahem. ___ Ústřední téma mužské frustrace z neschopnosti dosáhnout vrcholu a udržet se na něm už Scorsese zpracoval několikrát (nejsugestivněji zřejmě v Zuřícím býkovi). Jiný je především tón, míra excesu a větší důraz na rituální rozměr divošského chování. Sex, drogy a chlast získaly společného jmenovatele v dolarových bankovkách, za něž si lze koupit kohokoliv a cokoliv. Film peníze neodsuzuje – a je otázkou, zda by jej v takovém případně dnes někdo bral vážně. Naopak upřímně připouští, že si za ně lze dopřát hory slasti. Mnohoznačná poslední scéna agenta Denhama (usmívá se?), společně s Belfortovou první manželkou jediného morálně konajícího člověka, nechává na našem úsudku, zda je šťastný, nebo lituje, že nekývnul na Belfortovu nabídku. (Denham působí jako bytost z jiného, lidského světa také díky utlumenému herectví Kylea Chandlera.) Do podobné „rozhodni se sám“ pozice nás Scorsese staví vícekrát, třeba i během pomalu kultovního Belfortova plazení se do lamborghini. Scéna není „zevtipňována“ hudbou nebo dobře načasovaným střihem. Jde o několik statických záběrů bez hudebního doprovodu. Nejsme vedeni k tomu, abychom se protagonistovi smáli, pouze se to tak nějak očekává. ___ Etuda s lamborghini, nezapomenutelná zejména díky fyzickému výkonu DiCapria, který dává vzpomenout na Jerryho Lewise a jiné mistry těla, při druhém zhlédnutí zároveň zesílila mé podezření, že Scorsese neměl úplně jasný koncept, jak jednotlivé části filmu natočit a poskládat dohromady. Vyjma uvedené scény totiž víceméně platí, že čím méně je film cool, tím vážněji bychom jej měli brát. Prudké nájezdy kamery, „raušové“ nadhledy, zpomalený nebo zrychlený pohyb, hlasitá hudba (jejíž výběr je řízen tím, zda zrovna sledujeme bakchanálie nebo třeba další úspěch na burze) – to všechno jsou indikátory, že vyprávění má plně ve své moci Belfort. Ten se ovšem od prologu (bílé, nikoli červené Ferrari) projevuje jako vypravěč nespolehlivý, neříkající buď pravdu, nebo alespoň ne celou pravdu. Opakovaně jej jiné postavy nebo samotné filmové vyprávění musí uvést na pravou míru, říct, co se skutečně stalo (S/M večer, řádění v letadle, návrat z Country Clubu). Scény bez hudby a Belfortova chvástavého komentáře, řešené standardní technikou záběru-protizáběru, jsou k počínání „hrdiny“ svým obsahem často kritičtější a vzniká dojem, že získáváme fakta v čistší podobě, nepřefiltrovaná Belfortovou optikou. Jenže Belfort se občas ve „svých“ scénách dopouští toho, čemu se nestranný (a nepřítomný) filmový vypravěč vyhýbá – shazuje sám sebe (jedenáctivteřinová soulož, sebeironická citace Browningových Zrůd). Má jít o překvapující porušení pravidel (jakým je později propůjčení voice overu jiným vypravěčům, Saurelovi a tetě Emmě), nebo jde o důkaz, že film ve své opulentní neukázněnosti žádná pravidla nerespektuje? ___ Poskládání zápletky z různě šílených příhod ovšem není tak nahodilé, jak by se mohlo zdát. Vyprávění ubíhá stále vpřed díky rytmicky dobře promyšlenému uvádění nových postav a odhalování nových informací nebo díky prohlubování motivů upozorňujících na nápadný (a DiCapriem excelentně zahraný) kontrast mezi Jordanem, který měl ambice a pletený svetr a Jordanem, který má všechno. Ať už Vlk z Wall Street jasný koncept má, nebo nemá (jakože nejspíš má, ač jsem jej ani napodruhé neobjevil), ať už je jeho exploatování ženského těla sexistické, nebo ne (jakože nejspíš ano, protože jako zbraň svých vnad využívá pouze Naomi), zůstává nový Scorseseho film zábavně provokativní černou komedií (nebo hororovým muzikálem?), která po celé tři hodiny pulzuje neskutečnou (maskulinní) energií a sympaticky se nám nesnaží podsouvat žádná mravoučná moudra o škodlivosti peněz, egoismu a různých podobách nestřídmosti. 85% (09.01.2014) (méně) (více)