Elysium

Modré límečky Paula Schradera křížené s Total Recall Paula Verhoevena. Expozici má Elysium syrovější než lecjaké artové sociální drama. Z bláta do louže, z louže do sraček. Pracuj tvrdě, zemři v bolestech. Stejně ošuntělé prostředí jako v Districtu 9. Bída, špína, žádný řád (represivní aparát o sobě dává vědět teprve tehdy, pokusí-li se někdo proniknout do světa privilegovaných). Jenom si přejete, aby melodramatické flashbacky nezačaly diktovat tón vyprávění a film se nezvrhnul ve stejně otravnou duchovní příručku jako Atlas mraků. Naštěstí ne. Elysium se svým hezčím já – rád bych věřil, že vnuceným studiem – až do konce, kdy teprve přichází non-plus-ultra idealistické vyměknutí, statečně bojuje. Romantická linie bohužel selhává vinou krátkého času, který spolu partneři na plátně stráví, a zřejmě bylo záměrem, že třídní boj nakonec vyznívá jako silnější motivace než láska. Hlavní cíl a nekompromisní deadline jsou stanoveny s béčkovou přímočarostí: hrdina chce tohle a musí pro to nejpozději za X dnů udělat tohle a tohle. Bonusem pro marxisty budiž, že Maxova mise je nepřímo motivována neférovým zdravotním systémem, přehnanými postihy pro ilegální přistěhovalce a nerovnoprávností občanů, kteří již očividně neřeší rasu nebo národnost, ale pouze sociální třídu (krom toho v příběhu sehraje významnou roli vynášení citlivých dat mocných na veřejnost, což nelze nevnímat jako narážku na aféry Wikileaks a Snowden). Pohoršení některých amerických kritiků nad naivní propagandou Elysia, v němž jsou hodní opravdu hodní, zlí vážně zlí a jakákoli morální ambivalence představuje tabu, považuji s ohledem na mnohem záludnější adoraci kapitalismu ve většině hollywoodských blockbusterů, přinejmenším za krátkozraké. Bez ohledu na jeho ideologickou podstatu a bezelstnost, s jakou ji dává na odiv, Elysium je hlavně brutální, dějově našlapanou kyberpunkovou dystopií s takřka hororovou atmosférou (většina scén s monstrózním Copleyem), obtížně předvídatelným vývojem (postavy jednají nevyzpytatelně, občas se prostě něco podělá a v jednu chvíli je pěkně přechcán také star system) a, bohužel, s vrcholně nepřehlednými akčními scénami. Vyjma extrémně zpomalených záběrů, které jsou cool díky tomu, že jimi Blomkamp neplýtvá, jsem kvůli nadbytku střihů měl vážně problém poznat, kdo komu uštědřil ránu. Proměnlivost směru, který vyprávění volí, dělá z Elysia společně se Světovou invazí a Dreddem jeden z nejvideohernějších filmů posledních let. Konec je stanoven, průběh naznačen, konkrétní podoba akce záleží na hráči (který je zde napůl člověkem a napůl strojem) a jeho schopnostech, a nemusí být tudíž nutně tak úhledně nalajnovaný jako ve standardnějších akcích. Studijního materiálu (ať už by se měl týkat ideologie nebo naratologie) by jistě mohlo být více, ale jako zábava na léto rozhodně dobrý. 75% (09.08.2013)

Docela jsem se těšil na akční scény, jenže kameran je udělal ve stejným duchu jako barman připravuje nápoj pro Jamese Bonda. Matt nám tam sice většinu filmu rajtuje s LCD televizí na hlavě, což je jisto jistě žůžo, ale ještě větší žůžo by to bylo, kdyby to nebylo jen na efekt. Stejně jako ty kovový kraviny co měl na sobě, to měl pro boj s těma plechovkama nebo aby se nerozpad nebo aby si člověk zavzpomínal na Terminátora ? Jako joo, když mě ve dvacetý minutě bodnou nebo střelej do jater, seru na to a dalších 85 minut rubu gorily o metr vyšší hlava nehlava, ale stejně jako Vinnetou cítil, že umře, tak i já cítil určitou snahu něco nám sdělit , třeba, že máme mít stejný práva jako mocipáni aneb jak si Jodie Foster dala nejarogantnější píču posledních deseti let s takovou gracií, že snad byla na stáži u našich politiků. Co mě chybělo asi nejvíc byla větší gradace děje. Je sice fajn, že film je sprostej jak dlaždic a čurákama se to tam heží jak na swingers párty, ale bez emocí prostě hvězdiček není. (28.08.2013)

Zajímavá premisa filmu, která by politické filosofy vedla k debatám ohledně toho, zda mají lidé právo vydat se na Elysium, když si to nemohou finančně dovolit (Robert Nozick by jistě tvrdil, že ne), je po první půl hodině pohřbená v ději, který se vydal cestou politických převratů, korupce, přestřelek, robotizovaných lidí a nájemných žoldáků. Kdyby vše zůstalo jen u touhy jednoho chudého kluka dostat se na ostrov bohatých, byla bych spokojenější, přestože by děj vycházel z (místními tolik odsuzované) socialistické premisy. Byla to totiž právě konfrontace s ní a divákovo zhodnocení toho, zda je hlavní hrdina skutečně tak kladnou postavou, jakou v něm vidí Neill Bomkamp, co mě na Elysiu původně zaujalo. (02.10.2013)

Tož jak začít. Jsem jedinec, který se přes teoretické zařazení do skupiny mladý (zatím ještě jo) vysokoškolsky vzdělaný, relativně slušně vydělávající, politicky řadí na přesně opačnou stranu, než bych měl patřit dle předvolebních "analýz". Takže jsem byl na to "socialistické vyznění" docela zvědav. Film vlastně svým úhlem pohledu silně připomíná dva roky staré In Time. Ani to nebylo prosto diskutabilních momentů, ale přecejen v rámci vytýčených pravidel fungovalo celkem logicky. Elysium ovšem od základu trpí spoustou nedomyšleností a logických chyb. Tak například na začátku vidíme, jak Max žije ve městě plném policejních kontrol, v reálu ale veškerá bezpečnostní opatření působí pozoruhodně bezzubě a finální boj o celou stanici probíhá v řádu 3 proti Bournovi - totiž Maxovi (jo, má tam sice jakousi podporu ze strany těch podivných ilegálů, ale ti jsou tam jen aby se neřeklo). A tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Na druhou stranu nemyslím, že by počtem logických chyb film nějak obzvlášť vybočoval ze současného průměru. Horší je, že na rozdíl od Distriktu 9 celé to pozadí děje prostě nepůsobí příliš reálně a věrohodně. Distrikt 9 působil upřímně. Tohle je opravdu do značné míry naivní nedomyšlená proklamace "všichni se musí mít dobře" bez ohledu na to, jak by to v reálu mohlo fungovat. Zajímal by mě střih "po pěti letech". Docela slabé jsou postavy a dialogy. Přiznávám, že "srdce otevírající" promluva Freyiny dcery o přátelství hrocha a surikaty (ve světě, kde už nežijí ani žirafy) mi přivodila menší záchvat smíchu. Přesto jsem ve finále docela spokojený, protože navzdory naivitě filmu tam na druhou stranu nebylo nic, co by mě přímo namíchlo a všechno to režisérovo zaujetí pro moderní flinty a hračky a vůbec ten celkem realistický dojem ze světa budoucnosti (byť je celá Země reprezentovaná jediným městem jako obvykle) se mi líbí. Ale doufám, že příště do toho nasadí taky nějaký pořádný děj. (31.08.2013)

Blomkamp je režisér, akého súčasný fanúšik sc-fi žánru hľadal veľmi dlho. Keďže Scott o sci-fi zakopne raz za dekádu a startekovská séria je predsa len trošku uhladenejším popcornom, tak na drsné, čistodrvné sci-fička si musím počkať (s výnimkou minuloročného Dredda) práve od tohto tvorcu. R-ková prístupnosť sľubovala teda veľmi slušný nárez, čo film aj potvrdil, ale mám taký dojem, že ešte sa dalo trošku pritvrdiť. Násilie a akcia ale kupodivu neodrezali cestu emóciám, čo nebýva v tomto type filmu pravidlom, a tak som rád, že poctivý príbeh mal na konci zmysel. Dunivé akčné sekvencie nemali konca a vizuálne eskapády naozaj splnili svoj účel. Len keby sa trošku viac zamerala pozornosť na zaplátanie zopár chybných zdrojových kódov v scenári, bola by to dokonalá filmová show. Škoda, že tento film nenarobí v pokladniciach kín taký prievan ako režisérov vstup do prvej ligy, ale dúfam, že to štúdiá neodradí, aby dali peňáz tomuto parchantovi aj na ďalšiu nadupanú fajnotku. 90%. (15.12.2013)