Jiná země

Podobně jako Melancholia, ani Another Earth není primárně o sci-fi. A jsem za to ráda, protože po zhlédnutí traileru, který se snažil navnadit diváky na fakt, že ve vesmíru existuje naše přesná kopie a že hlavní hrdinku zajímá, zda její druhé já udělalo ty samé chyby, jsem se bála, jakou děsivou, nesmyslnou, nelogickou astronomickou šílenost z námětu tvůrci vykřešou. (Pokud existuje mně totožná, "druhá" verze mé osoby, znamená to, že se po miliony let muselo na obou planetách vše probíhat naprosto stejně. Z čehož zas můžeme dospět k závěru, že každý pohyb, každá má myšlenka by měla být naprosto identická a paralelní s tou, kterou má mé dvojče na Zemi č. 2, a že mezi našimi činy nemůže být sebemenšího rozdílu.) Another Earth však naštěstí "druhou planetu" nechává na pozadí, tvoří z ní jen metaforickou odpověď na otázku, jaký by asi byl život hlavních hrdinů, kdyby před čtyřmi lety dopadlo vše jinak. I proto k mému překvapení na základní problémy nalézá celkem racionální odpověď a svým odhodláním zkoumat spíše vztah mezi dvěma postavami, si žádné další nepřidělává. Zcela bez obav přiznávám, že nejsem nějaký fanoušek nezávislých filmů vyžívajících se v "ruční" kameře, neznámých hercích a pomalu vyprávěném příběhu, tentokrát mě ale ta sonda do života dvou lidí velmi bavila. A i když ta velká modrá koule na obloze může v závěru působit jako příběhová berlička (alespoň kamarád, který byl v kině se mnou, ji tak vnímal), mně se to metaforický, melancholický, pravdivě lidský a místy i filosofický (kde jinde postavy citují Platóna?) příběh včetně svého rozuzlení líbil a ani v jedné scéně mě nenudil. (15.12.2011)

Aj napriek veľkému potenciálu na sci-fi, ostáva tento film na úrovni drámy, na pozadí ktorej sa postupne stráca geniálny, v úvode sľubne pôsobiaci, nápad so zrkadlovým obrazom Zeme. Hlavná dejová línia je postavená na emóciách, výčitkách svedomia a nenaplnených snoch Rhondy a jej vzťahu k Johnovi, čo jednoducho nestačí. Chýbalo mi tam viac postáv, nejaké oživenie scenára... miestami som sa nudil. (24.11.2011)

Omlouvám se, ale tohle mě hodně minulo. Celé se to snaží být hluboké jak deset Macoch a přitom všechny ty pokusy o nějakou hloubku zde působí neskutečně křečovitě a úplně bolí sledovat to, jak strašně nefunkční jsou. Nejvíc dolů to ale strhává ta naprosto otřesná kamera a musím říct, že takhle špatnou jsem ji už hooodně dlouho u žádného filmu neviděl. To točili mobilem nebo co? A i pokud jo, i mobilem se dají natočit krásné záběry, podívejte se na nějaký kraťas Scotta Barleyho - ten své filmy točí iPhonem. Problém je v tom, že ta kamera naprosto zabíjí jakýkoli pokus o navození atmosféry, z čehož logicky vyplývá, že jsem se u toho filmu dost nudil. To i u Triera ta kamera nějak vypadá, na rozdíl od tohohle. Dále nápad. Ten je zajímavý, ale absolutně nerealistický už od začátku. Byla objevena nějaká modrá hvězda, která se za čtyři roky dostane tak blízko k Zemi, že je na obloze větší než Měsíc a navíc se zjistí, že je to Země 2. V takové vzdálenosti, kdy je považována za hvězdu a ne za planetu, by se fakt za 4 roky až takhle k Zemi nepřiblížila. Teda jo, mohla by, ale to by to musel být meteorit a tím pádem by celý život na Zemi 2 fakt nebyl. A nedává to smysl ani potom, mohl bych to ještě víc rozebírat, ale chápu že zde má jít hlavně o ten příběh. A ten sám o sobě nijak zvláštní není a všechny jeho pokusy o hloubku jsou maximálně tragické (a ty pokusy o hluboké scény a věty - "Chceš jít nahoru?" a hned pak kamera zabere Zemi 2... to bolelo). Taky si to ukradne nějaké prvky a scény z Kontaktu, avšak to tomuhle filmu fakt nepomůže. Nerozumím zdejším nadšeným reakcím, asi je to proto, že inteligentních sci-fi už moc není a tak se tu všichni snaží brát to, co je, byť je to klidně úplně blbé? Asi jo, jinak nevím. To já se radši kouknu na nějakou pořádnou, která je už starší, jako třeba Solaris, Kontakt nebo Stalker. To mi na rozdíl od tohohle něco dá a nebude to pro mě ztráta času. Chápu, co chce autor říct, ale přiznejme si - nic extra to není. 1* (15.12.2019)

Lepší režisérský debut si snad ani lépe nejde představit. Mike Cahill stvořil silné a hypnotizující dílo se skvělým scénářem a celkovou myšlenkou. William Mapother a zvláště Brit Marling si zaslouží poklonu, protože ta co předvedla to se jen tak často nevidí. Po dlouhé době jsem spokojen ve všech směrech počínaje od kamery až po nevšední hudbu. Závěr je parádní a donutí ještě několik chvil po konci přemýšlet. (30.11.2012)

Skvělá Brit Marling ve velmi zajímavém drama, okořeněným prvkem sci-fi. Malinko to chvilkami připomínalo Melancholii, kdy na pozadí čehosi neznámého, hrozivého, ale i fascinujícího a tajemného se odehraje tragédie, jejíž následky se ta, jež byla vinna, snaží odčinit. Byla jsem dojata, zmatena, a film s překrásnou hudbou donutil přemýšlet nad možným i nemožným. Čtyři hvězdy. (19.11.2013)