Kříž cti

Dokážu si představit, že v Americe takovej film zazdili. On totiž nabízí klasické evropsky-lidské téma, který náleží hlavně nám, Evropanům. Respektive představuje příběh z války o absurdnosti války, což není poprvé, ale ani naposled. Taková ruská Kukuška předvedla něco podobného a také se na ní hrozně hezky koukalo. Vlastně úplně stejně jako na Kříž cti. Vlastně se jednalo o hodně podobný film, což není vůbec na škodu. I u tohoto jsem nakonec skončil s pěti hvězdami. Takové příběhy by se totiž měly tesat do paměti všech. Člověk nikdy neví, kdy by se mohly hodit... (15.04.2016)

Solidní norsko-švédský film, ve kterém si z těchto zemí zahrála snad jen krajina. Čistě protiválečně laděný lidský kousek, který se téměř celý odehrává v jedné dřevěné boudě a přesto je zábavný po celou stopáž. Jistě, nic originálního to není, protože podobných filmů se stejnou tématikou vzniklo už několik, ovšem tento je řekl bych jeden z těch nejzdařilejších a hodně mu přidává i fakt, že je založen na skutečné události. Filmu hodně prospívá i to, že Norové až na jednu výjimku, angažovali zahraniční herce, kteří pochází ze zemí, ze kterých prochází i postavy které hrají. Postavy díky tomu působí věrohodně a když se k tomu přičte, že herci je i dobře hrají, výsledek je téměř dokonalý. Samotný film je tak na solidní 4*, ale vzhledem k tomu, že ho natočili Norové a dost sympatickým způsobem, tu jednu hvězdu navíc tomu přisadím. 90% (05.09.2012)

Již po několikáté zfilmované téma o nepřátelství, které díky vyostřeným podmínkám ustupuje svému pravému opaku. Byl jsem celkem zvědav, jak se s tím Seveřané poperou a musím říct, že odvedli víc než slušnou práci. O protiválečném charakteru už toho bylo napsáno dost, takže se jen krátce pozastavím u herců. Že je David Kross výborným hercem dokázal už v Předčítači a od té doby to jen potvrzuje. Kdo mě ale překvapil nejvíc, byl Rupert Grint, který tímto přestal být pouhým pitvořícím se podržtaškou kouzelnického učně a dokázal, že hrát umí. 80% (02.12.2012)

Čakal som “survival” z prostredia drsnej nórskej prírody, dostal som drámu, ktorú dejovo “ovládli dialógy”. Divák sa vyslovene nenudí. Je zaujímavé sledovať, ako sa samotné vzťahy medzi vojakmi postupne vyvíjajú, no časom, akoby samotný príbeh začal stagnovať, keďže okrem hádok, ktoré časom ustanú, akoby nedokázal takmer nič iné ponúknuť. Záver celkom solídne vyvedie z “rovnováhy”, dokonca sa mu podarí vyvolať ľútosť, čo nie je vzhľadom k “tematike” celkom bežné. Samozrejme, zato môže hlavne samotný námet v podobe “True Story”, a i keď je “Into The White” dobrým filmom, štvrtú skrátka dať nedokážem. (06.06.2018)

Nemám najmenší dôvod považovať tento film za niečo viac, než za priemerné dielo. Myslím, že zo skutočnej udalosti sa dalo vyťažiť omnoho viac a bez vecných chýb a neprirodzených dialógov. Som presvedčený, že v situácii, keď ide ľuďom o život aj bez prítomných nepriateľských vojakov, sa ľudia rozprávajú o inom a inak. Zle som vnímal Deus ex machina, keď hrozilo, že dej sa na jalových dialógoch zastaví. Nález lyží, stínanie podperného stĺpu, objav debničky s dobrotami vo chvíli, keď im prestával chutiť výživný mach, nekomplikovaná amputácia, to všetko sú chyby, ktoré znížili môj dobrý dojem trvajúci do chvíle, keď torzá oboch posádok objavili loveckú chatu. Škoda, očakával som niečo v štýle Pekla v Pacifiku a dostal som televíznu nízkorozpočtovú inscenáciu. (20.02.2016)