Patrola

"Patrola" zpřítomněním kamer učinila z centrální dvojice policistů hrdiny jejich vlastního žánrového filmu. Díky oslovování kamery a předvádění se před jejím objektivem se snímek přesouvá z invazivně-dokumentární estetiky reality TV do sféry exhibicionistické ichformy YouTube videí, jejichž aktéři se stylizují do vlastního nadreálného zrcadlového ideálu. Zvolená forma navíc výmluvně koresponduje s motivem nezdravé siláckosti obou hrdinů. Znepokojující nedospělost centrálních postav ukazuje, že odznak je pro ně jen vstupenkou do bájné říše žánrových gerojů a pistole garancí moci i příslibem dobrodružství. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (24.02.2013)

Je vidět, že tvůrci tohoto snímku se jednak vyznají v policejní práci, protože celek působí nebývale autenticky a jednak mají cit pro zachycení syrovosti současného světa - resp. kriminality v USA. Když pominu rozostřenou digitální kameru a "live shooting", což už samo o sobě je autentické až za roh, tak tvrdost, s jakou tvůrci ukazují zdánlivě obyčejné dny policejního departmentu, je neskutečná a nečekaná. Cílová katarze se dostavuje tak akorát, bez zbytečného sentimentu a patosu. Úsporný a rychlý film, který přesně ví co chce říci a jak. Není to pro slabé povahy a čekejte nefilmovou, živočišnou věc. (08.09.2013)

David Ayer má aj komplexnejšie filmy, no aj napriek tomu sa mi Patrola veľmi pozdávala. Súčasný trend snímania ručnou kamerou nie je našťastie vôbec rušivý a ani mi v priebehu sledovania neprišiel vôbec nelogický ako sa mi to v prípade podobne točených snímkov stáva. Takže pre Ayera ďalší slušný zárez a už sa náramne teším na Ten so Schwarzeneggerom. (19.11.2012)

POMÁHAT parťákům, CHRÁNIT pospolitost (rodinnou i policejní). Občas ledabyle naskládané střípky ze služby i soukromí řadových poldů, svým nasnímáním oscilující mezi klasickým filmem, PC hrou a reality show (ala opuchlé bengo Seagal v New Orleans). Oproti Training Day či Street Kings značný odklon od kudrlinek dějových konstruktů, přesvědčivě zahrané ústřední dvojkou (včetně improvizací) a navrch jedna z nejsilnějších smutečních řečí ever (působivá ve své stručnosti). Chleba policejní práce tak tvrdý, že se nehodí ani pro přemnožené králíky ze South Central - čtyři prsty (vlastně hvězdy) pro krále losangeleských policestory Davida Ayera.. „We stand watch together. The thin-blue-line, protecting the prey from the predators, the good from the bad. We are the police.“ Los Angeles Plums Dept. Dal bych se k nim, ale pinkat si plácačkou a usínat za benzínkou má taky své kouzlo.. (25.04.2013)

Patrole se dá vyčítat hned několik věcí - ale nikdy ne všechny najednou. Někomu bude vadit kamera (z ruky, někdy cíleně z Taylorovy kamery, někdy z ruky filmového kameramana, někdy z kamerek na uniformách, na hlavních, na zpětných zrcátkách, pod vysílačkou v autě atd. atd.), někomu bude vadit podezřelá civilnost až přízemnost "mimopracovních" scének (sex, pubertální názory na vztahy, sex, všichni jsme velká rodina, sex, chlast, sex - ale pozor, monogamní sex;)) a možná i "kecy o ničem" v práci, když zrovna neprobíhá nějaká akce. Zkuste si ale s někým duchaplně povídat dvanáct hodin denně... s někým, kdo skutečně má být jako váš bratr, kdo vám má krýt záda, když jde do tuhého. A někomu bude nepochybně vadit, že hlavní hrdinové jsou téměř vždy nezodpovědní, svým způsobem se schovávající za odznak. David Ayer to (v tomto filmu) ale vždy otočí tak, abychom viděli i protiklad, a sice oddanost vysokým ideálům, odvahu, bratrství, i to (opožděné) vědomí vlastní smrtelnosti atd. A k tomu nás zásobuje ukázkami toho, že bez takovýchhle "uniforem" by nám, leckdy naivním a zoufale sebe sama si hledícím lidičkám, zvěř rozumějící jenom zákonu džungle, naše poklidné životy pořádně pocuchala. Čecháčci samozřejmě budou mít plno řečí o otrávených netáhlech na obvodních odděleních, o korupci, machrování, a budou si ťukat na čelo při srovnávání policejní práce Taylora a Zavaly s řadovými příslušníky PČR. Jistě, jsou mezi nimi takoví, kterým bych z různých důvodů nesvěřil ani konzervu trenčianského párku s fazulí - ale takoví jsou i v mojí i ve vaší práci. A moje (a asi ani vaše) práce nespočívá v tom, že netuším, který z těch bezďáků, co je pravidelně zvedám z lavičky, kde vytuhli po náročném tanečním čísle na téma "paninko, ukažte co máte v tom kočárku, nebyl by nějakej drobásek?", má na krku vyhoštění, a v záchvatu paniky mi vrazí do boku šroubovák. Ani že nemám potuchy, jestli ten třicátýsedmý letošní squatter se zvláštními trhanými pohyby náhodou nemá v kapse zapomenutou stříkačku, ze které si odnesu v lepším případě žloutenku, protože mi při osobní prohlídce propíchne oboje rukavice. Nemluvě o tom, co si každou službu vyslechnu od všech těch "uvědomělých občanů", kterým se sakra vůbec nehodí, aby si někdo dovolil jim říct "pane, to co děláte, je špatně", a vědí moc dobře, kdo z ostatních se právě teď dopouští daleko horších věcí, a měli byste se věnovat jim a ne jemu. Takže prostě ano, Davide Ayere, takhle to vypadá, ať se to lidem líbí nebo ne, a můžeme jenom diskutovat o tom, jestli jsi tím chtěl říct něco navíc. Pokud ano, tak je to správně morálně šedivé (ale jen pokud se nad tím zamyslíte - pokud ne, tak se budete na policisty dívat s větším respektem než doteď), a pokud ne, tak je to velmi povedený mix akce a emocí. A pokud vám jako divákovi jsou tyhle všechny věci lhostejné, a jedete si jen po hereckých výkonech, tak si taky přijdete na své. Takže i když to není zdaleka komplexní záležitost, je to věc docela výjimečná, a zaslouží si 80%. (11.05.2014)