Sedm psychopatů

Příběhem o scénáristovi, který píše o psychouších, si McDonagh vyrobil neprůstřelné alibi na všechny absurdity a na první pohled jasné hovadiny, co s ničím nesouvisí a souviset nikdy nebudou. Záleží tak jen na úhlu pohledu; buď je Martin prachobyčejný alibista, který má rád zadní vrátka dokořán anebo naopak frajer, kterej se divákovi nebojí naservírovat úplně jinou hru, než jakou by jeden čekal. Můj úhel pohledu je doufám jasný... (12.03.2013)

Je MacGuffin károvej kluk, nebo je zkárovanej kluk McDonagh? Něco o tvůrčím bloku, možné symbióze pacifismu a násilí ve filmu a okřídlené frázi, že nejlepší scénáře píše sám život. Meta meta omeleta. Jen je trošku zvláštní, že se opovrhuje hollywoodskými zvyklostmi a přitom když občas něco probleskne z jejich intencí, přináší to nebývalé grády.. (20.11.2014)

Skvěle mi to sedlo. Tahle mozaika příběhů, kterou se táhne motiv psaní scénáře a... ehm vražd, má všechny potřebné ingredience. Každý psychopat má svoje a zamilujete si je úplně všechny. Příběhy se vrství, propojují a celou dobu netušíte co se stane v dalších deseti minutách. Sam Rockwell hraje jako život, Christopher Walken je jedním slovem boží a Colin Farrell jako možná inkarnace samotného režiséra příjemně pasivní. Martin McDonagh se ze spisovatelské krize vypsal příběhem o spisovatelské krizi a ještě se mu povedlo zachovat ten nehorázně stylový název. Snové sekvence (i když ty jsou obvykle ve filmech pro teplouše) jsou tu víc než povedené. Jinak se vsadím, že tenhle film se nepodaří nikomu "povyprávět", to se musí vidět. Pac. (08.12.2012)

Žádné druhé Bruggy se rozhodně nekonají, ale to jsem ostatně ani nečekal. McDonagh vyměnil inteligentní černohumornou rozprávku o lidské povaze a cti za postkulturní necenzurovaný výplach trochu ve stylu Pulp Fiction, rozšířil ho o několik pikantních příběhových odboček a zahrnul do něj několik nezapomenutelných postav, které dokáží člověku opravdu nepěkně zatopit, když je zrovna nějak namíchnete. Sedm psychopatů má ale s Bruggami pár věcí společných. Předně je to naprosto skvělý casting, zahrnující již tradičně labilního Farrella, svérázného Sama Rockwella, jenž byl asi neplánovaně největší hvězdou snímku, psychopatického gangstera Woodyho Harrelsona, který je pro svého pejska schopen čehokoli, a mého favorita Christophera Walkena, který opět ukázal, že do starého železa ještě určitě nepatří. No a pak je to samozřejmě skvělá McDonaghova režie, která dodává každému záběru svěží nádech a nějak záhadně dokáže vnést do ryze absurdního vyprávění notnou dávku lidskosti a vzbudit u diváka jistou spoluúčast s osudy našich hrdinů. Ta poslední hvězdička nakonec unikla vinou závěru, v němž bylo jednání některých postav skutečně silně filmové a nepochopitelné (to bylo sice v Bruggách taky, ale podáno neprosto nezapomenutelným a filmařsky nápaditým způsobem). I když je pravda, že v momentě, kdy Rockwell líčil u ohně vysněnou závěrečnou přestřelku, o plném hodnocení jsem nepochyboval. Každopádně McDonagh opět výrazně zabodoval a vzhledem k tomu, že je ještě poměrně mladý, máme se od něj v budoucnu jistě ještě na co těšit. 4.5* (19.01.2013)

McDonagh si hraje na Quentina Tarantina, ale ani trochu se k němu filmově nepřiblížil. Dokonce i debut Skipa Woodse Thursday se mi líbil více. SEVEN PSYCHOPATHS nemá dobrý námět, emoce, napětí ani promyšlený scénář. SEVEN PSYCHOPATHS má jen dobré herecké obsazení, ale jejich postavy nevyzařují žádný charakter. Jedinou dobrou úlohu plní Christopher Walken, který je opět výborný. Film se soustředí hlavně na velkolepý závěr, který není vůbec působivý. První pětiminutovka je skvělá (Psychopath No.1). Všechno ostatní skončilo u traileru. (12.02.2013)