Sedm psychopatů

Martin McDonagh tady zjevně nebyl nikým, nebo ničím omezován. Stejně jako "Sucker Punch" nese tento film jasný podpis svého režiséra. Který né každý divák skousne. Bruggy byli jen začátek, tady to rozbalil naplno, a nešetřil sebe a ani herce. Některé scény byli naprosto dokonalé! Stejně jako výkon většiny herců. Za mě 88% (10.12.2012)

"Psychopaths sell like hotcakes," pravil před šedesáti lety Joe Gills. Jak vidno, náklonnost Hollywoodu k psychopatům od té doby jenom zesílila. Sedm psychopatů je originální postmoderní hříčkou (ke srovnání mě napadá leda Sonatine od Kitana), kterou zřejmě nikdo nedokáže okomentovat lépe než Martin McDonagh, který tak činí ústy svých postav. Hlavní přidaná hodnota filmu, neustálé sebereflexivní odhalování pravidel, podle kterých filmy o psychopatech (tedy značná část americké kinematografie) fungují, vyvolává pochyby, jak vážně tentokrát brát vážné momenty. Zatímco Bruggy dokázaly strhnout jako existenciální drama i brutální černohumorný thriller, Psychopati v žádném žánru nevydrží dost dlouho na to, aby měly scény patřičný emocionální efekt. Přechody od seriózní etudy na téma „vraždím lidi, ale jinak jsem taky člověk“ ke gore frašce jsou plynulé a herci zahrané v té správné poloze, kdy s nimi trochu soucítíte, trochu se jim smějete a tak trochu je chcete zabít. Jenomže ty přechody jsou neustálé a někdy přidávané zřejmě jenom za tím účelem, aby film ani na chvíli nešel s proudem a nepůsobil všedně. Kapka normálnosti v oceánu šílenství by přitom mohla dobře posloužit jako důkaz, že alespoň něco autor myslí vážně, jako záchytný emocionální bod, který film povýší nad úroveň zábavy pro jeden večer. Jakkoli jde o zábavu první třídy a mnoha úrovní, pyšnící se jedním z nejlepších (multi)žánrových scénářů od Hanebných panchartů. 80% (28.11.2012)

První, co mě napadlo po doznění závěrečných titulků bylo "Tak tohle bylo ONO?" V hloubi duše jsem věděla moc dobře, proč se shlédnutí obávám jako čert kříže.. Je to přestylizované, překombinované, "převrstvené", přetarantinované. Srovnání s Tarantinem je bohužel skutečně na místě a to u mě znamená více otravných povzdychů a protáčení očí v sloup. Na druhou stranu.. první polovina je vážně jízda s nádechem originality, která o to víc potěší právě proto, že si dělá srandu z vyždímaných hollywoodských scénářů a zároveň sama ze sebe. Farrell je sympaťák a Abbie Cornish bylo až trestuhodně málo, zbytek obsazení mnou nijak nehnulo. Zhruba ve druhé polovině se film přehoupne do nudného kafrání v poušti, které paradoxně zdárně vystihl svou hláškou Billy - Rockwell ("No shoot-outs, no pay-offs. Just human beings talking." - "What, are we making French movies now? That sounds like the stupidest ending."). Škoda, snad kdyby se autor zaměřil více na hlavní příběh, než na linie okolo a snahu vymyslet kultovní hlášky století... (Mimochodem, ta vyšla vniveč). (22.04.2013)

Nikdo v současnosti nepíše tak blbé dialogy a tak blbé scénáře, jako Martin McDonagh. Je to ještě hloupější, absurdnější (v tom negativním slova smyslu) a bezradnější, než ´V Bruggách´. Nevím, na co si ten chlapec hraje, ale s McDonaghem asi nadobro kamarádi nebudeme. Jestli tohle má být nějaký svěží, neokoukaný směr v současné moderní kinematografii, tak já, coby divák, nechci být jeho součástí. Zlatý Tarantino….. (18.01.2013)

Jednoho (tady spíš každého jednoho) při námětu i při sledování Sedmi psychopatů napadne jméno Quentina Tarantina, ovšem ten se za prvé nikomu nevysmívá a za druhé jeho dialogy i postupně budované scény jsou navzdory povrchní podobnosti vystavěné jinak než McDonaghovy. McDonagh je i přes neotesanost svých postav evropský intelektuál, který viděl spousty filmů (to Tarantino taky), přečetl kvanta divadelních her, přelouskal moře knih a očividně prošel klasickým vzděláním, což dává jeho postavám v Sedmi psychopatech punc jakési paradoxnosti. Jsou to drsní gangsteři, nelítostní zabijáci, protřelí podvodníčci, ale zároveň v jejich vyjadřování poznáváte vzorce uvažování humanitních vysokoškolských studentů při zuřivých debatách nad pivem či panákem v ranních hodinách. A na jisté paradoxnosti, pohybu na hranici čistého experimentu a sofistikované pocty, chytrého a banálního Sedm psychopatů staví (soudě dle nelichotivých místních hodnocení) mnohem více než relativně čitelný McDonaghuv snímek V Bruggách. PS: McDonagh není žádný laciný napodobitel Tarantina, ale jeden z nejrespektovanějších současných dramatiků... to jen tak pod čarou pro některé místní ignoranty. ;) Více na Poznámkách. (23.08.2015)