Zátah: Vykoupení

Laťka možností v akčním filmu byla opět posunuta. Trh bojových filmů dostal s druhým filmem protežujícím indonéské bojové umění pencak silat zdravou konkurenci, stejně jako o devět let dříve s příchodem thajského fenoménu v osobě Tonyho Jaa. "Zátah" nezatížený zbytečným dějem či profilací postav představuje splněný sen akčních fandů o takřka non stop jízdě. Z hlediska choreografie dech beroucí a co do řemesla adekvátně nápaditá horská dráha vedoucí zemí krve a bolesti staví maximálně na odiv možnosti lidského těla. Schopnost rány rozdávat i přijímat a adaptovat se při tom na konkrétní prostředí a jeho rekvizity je v tomto výkonnostně orientovaném spektáklu hlavní atrakcí. Byť coby intenzivní kino zážitek je "Zátah" zcela bezchybný, lze vznést výhradu, že po opuštění sálu splývá nekonečný příval akrobacie do jedné energické šmouhy. (23.06.2012)

Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že tak optimistickou, odbornou terminologii budu nucen oprášit v souvislosti s opičím kočkováním s názvem, jenž se dá gúgl translátorem volně přeložit jako Srbský mamut, vysměju se mu do jeho žlutohnědého obličeje a zaťukám si posměšně čtyři centimetry nad šikmé oči. Tahle indonézská Smrtonosná smrt mě však přinutila zalistovat zažloutlými bordwellovskými příručkami, abych našel vhodné, seriózní výrazivo, jímž bych ji dokonale popsal a přitom si zachoval chladný nadhled erudovaného filmového kritika a imič sveřepého yntelechtuána. Po důkladné analýze díla, několikahodinové zralé úvaze a asi čtyřiceti vulgárních emailech s Mirkou Spáčilovou se neváhám odvážně úchylit k hravému, liberálně frivolnímu pojmu Absolutní meganámrd. (29.05.2012)

Film začíná úvodníma titulkama a končí závěrečnejma titulkama. A mezitím ? Akce, akce, akce, a zase jenom akce. Si na souboje jeden na jednoho, pošmákneš si. Si na souboje jeden na dva, pošmákneš si. Sii na souboje jeden na skupinu, pošmákneš si. Si na souboje na nože, pošmákneš si. Si na přestřelky, pošmákneš si. SI na obrazově stylovou natočenou akci, pošmákneš si. Co z toho plyne ? Jestli si na rychlý tvrdý akční filmy, tak tady se kurva dobře nažereš. (20.07.2014)

Pětihvězdičková úvodní třicetiminutovka. Srdce žánrového milovníka akčního kung-fu bude bez přestávky rozechvěno na maximum, ale pro náročnějšího diváka, který chce myšlenku a kvalitní scénář půjde o akční snímek (bez ohledu na perfektní bojové scény), který se stane sezonní záležitostí. Můj pohled je velmi kladný, protože z tak pragmatického námětu vytěžit tak výbornou a přitom tak nepraktickou (působivou) akční jízdu, bez aspektu jak vypadá můj pohled s otevřenou kamennou tváří musím dát vysoké hodnocení. RAID nepředčil ONG-BAK v technickém boji, ale ve filmovém zpracování střihu a kamery, kde má RAID rozhodně navrch. Formální vzhled herců (Iko Uwais, Yayan Ruhian) a epická zkušenost Evanse se RAID pohybuje na špičce v akčním žánru a pokud bude mít trvanlivější scénáře může se stát novodobým tvůrcem v akčním ultimátu. Bravo! (21.10.2012)

Óda na nezlomitelného bojového ducha a kosti indonéských ranařů ve váhové kategorii Pet Shop od Mattela. Aneb jak si filmoví předáci v Jakartě řekli, že to těm thajským Tondům Jájům natřou, hezky "silat style". Nevím no, jakkoliv se musí nechat, že narozdíl od takového Tom Yum Goong se tu kdosi pokusil vytvořit cosi jako skutečný příběh (aby ho lidově řečeno zajebal pazúrom "takřka" bratrské sounáležitosti), tak i když je cosi skutečně pozoruhodného na dvaceti hitech nožem za pět sekund, po úvodním střelecko-fyzickém masakru jsem čekal něco onačejšího než přehlídku reálně nepřežitelných brutálních úderů, kopů a narážeček do štírka v černých hadrech. I bojové umění je potřeba umět dávkovat - takhle tvůrci vystříleli prach dost brzo, a do konce už jen zvyšovali laťku daleko předaleko za hranice směšnosti. Jedinou čestnou výjimku představuje emocionálně hutná špinavá bitka seržanta s Mad Dogem - u té jsem si říkal, že si sakra někdo spletl film, a že by to měl rozhodně dělat častěji. Jinak je to martial arts porno se všemi zmíněnými vadami i klady. Není v zásadě rozdíl mezi těmihle záležitostmi a třeba tanečními filmy jako Step Up - dějově a leckdy i herecky utrpení, technicky ovšem vynikající podívaná. Takže za ten lepší příběh desítka navrch proti Tom Yum Goong. To znamená 70%. PS: Opravdu by mě zajímalo jak se to může přihodit, že na opačných koncích světa se najednou urodí dva filmy s takhle moc stejnou "nosnou myšlenkou" jako Raid a Dredd, když údajně nikdo od nikoho neopisoval:) (22.04.2013)