Režie:
Ron HowardScénář:
Peter MorganKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Hans ZimmerHrají:
Chris Hemsworth, Daniel Brühl, Olivia Wilde, Alexandra Maria Lara, Pierfrancesco Favino, David Calder, Natalie Dormer, Stephen Mangan, Christian McKay (více)Obsahy(2)
Závratná rychlost, adrenalin proudící v žilách, krásné dívky a nezkrotná touha po vítězství. Závody Formule 1 jsou místem, kde jediná chyba může znamenat smrt. Na těchto okruzích spolu soupeří dva odvěcí rivalové. James Hunt je neřízená střela, neodolatelný playboy a brilantní řidič. Niki Lauda je dokonalý profesionál, vždy precizní a disciplinovaný. Film Rivalové vypráví skutečný příběh dvou pilotů, kteří jsou soky nejen na okruzích, ale také ve skutečném životě. Přestože jsou soupeři, jsou také jeden pro druhého inspirací. Přes jejich rozdílnost je v životě pojí zvláštní přátelství. Ale rivalita je žene ke stále riskantnějším výkonům. Titul mistra světa může získat jen jeden... (Bioscop)
(více)Videa (36)
Recenze (2 346)
Rivalové beze zbytku naplňují Morganův mustr, kdy vyjde ze skutečných osudů, vyhmátne si z tématu „to něco nadčasového" a vše tomu podřídí. V rámci dramatizace událostí na tom „jak to ve skutečnosti bylo" málokdy nechá nit suchou, ale nevadí to, protože to působí jako že to tak být mohlo a že si to tak říci mohli. Což není špatný přístup; ostatně je to dramatik. Byla by tedy chyba očekávat od Rivalů věrnost a ještě větší chyba hledat v nich pohled do duše závodníka motorsportu à la Le Mans. A vyloženě blbost by byla očekávat od nich sportovní klišé. Ostatně to je sportovní film až tak nějak v druhém plánu. Co tedy vlastně čekat? Drama (a především drama!) o rivalitě dvou (ne)respektujících se protivníků, kde jeden je líc a druhý rub téže mince a kde každý představuje jeden z (nejen) sportovních archetypů; charismatický floutek užívající si života plnými doušky i miláček kamer s talentem od pána Boha, kterému kariéru zařizují jiní versus drilem cepované precizní umění v ústraní se pohybujícího za všech okolností racionálního kariéristy každým coulem. Portrét dvou mužů, kdy jeden by nebyl bez druhého a... No prostě takové závodnické yin a yang. A to vše v divácky vděčném (a Howard to umí náležitě prodat, o tom žádná) hávu Formule 1, ovšem nikoli o Formuli 1. ()
Na Rivalech se mě líbí jak umě střídá žánry, chvíli výborně nasnímaný závody a chvíli vztahové dějství. Vyjma filmu Le Mans jsem u žádnýho filmu ze závodního prostředí neměl pcoit, že se blíží realitě, chlapi frajeři, ženský s kozama, všude prachů tři prdele a nesmyslené záběry na jakože závodění, všechno tohle spolehlivě zabíjelo reálnost většiny závodních filmů a filmy tak působily jak po ročním pobytu v pavilonu opic. Protože pro rychlý kola mám slabost, byl jsem moc zvědavej na Rivaly a musím říct, že předčily mé očekávání. Vztah mezi Jamesem a Nikim byl nejen dobře napsanej, ale i zahranej (tiskovka, partnerský vztahy, atd. ). Záběry na závodící formulky připomínaly pumpu na adrenalin a jako třešinka na dortu jsou pak filmařsky vděčně rozebrány povahy obou hlavních postav. Po herecký stránce byla odvedena rovněž kvalitka, navíc Chris je slušnou zárukou i pro holky bez lásky k rychlým kolům, že si během filmu nebudou chtít hrát pexeso. ()
Ukrutně podmanivý námět, vytuněný charismatickými hereckými výkony a dynamickou režií. Rush je skvěle natočenou jízdou, jejíž dvě hodiny kolem vás proletí, ani nemrknete. A přestože jsou samotné scény závodů nasnímané s citem a profesionalitou, ty nejlepší jsou podle mě právě ty, které se odehrávají mimo areály okruhů - za všechny třeba Laudova jízda italským křápem, či Huntovo dostaveníčko s hovadem převlečeným za novináře. Přesto všechno jsou pro mě Rivalové stále spíš skvěle natočeným řemeslem, než filmem, který vás přejede a změní vám život. 80% ()
Režisér, který mě příliš nebere, mě dokázal rozbrečet filmem o sportu, u nějž usínám jen o pár vteřin pomaleji než u tenisu. Jak osvěžit zaprděný žánr sportovních filmů? Vykašlat se na do mrtě vytěžený rockyovský motiv „underdoga“, udělat z toho niterní i externí souboj našich milovaných orgánů, mozku a koulí, a pojmout to jako obecnou úvahu o neústupné urputnosti nutné k úspěchu – když se to vezme kolem a kolem, mohli ti dva docela dobře závodit v profesionálním přežírání a vyznění by bylo stejné. Snad nikde jinde jsem dosud neviděla přirozenější předávání štafety mezi protagonisty, které umožňuje doslova nemožné, a sice fandit oběma zároveň. Mužné filmy o mužných mužích, co mužně dělají mužné věci – můj nový oblíbený žánr. ()
Chci si umět užívat žvota jako James Hunt a přitom být životním perfekcionistou jako Niki Lauda. Jenže na druhou stranu se nechci uchlastat k smrti jako James Hunt a plápolat jako Niki Lauda mne rovněž neláká. Takže vezmu zavděk svým obyčejným životem, který jsem si zpříjemnil skvělým filmem s burácejícími motory, sexuálními výstřelky a neustálým špičkováním mezi hlavními hrdiny. Jen pro mne bylo poněkud obtížné udržet se v napětí, neboť si sice nepamatuji, co jsem měl včera k obědu ani kolik mám koupit rohlíků, ale sezónu formule 1 z roku 1976 se mi dosud z paměti vymazat nepodařilo. ()
Galerie (69)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (80)
- Niky Lauda (Daniel Brühl) se stal v roce 1975 mistrem světa už na GP Itálie v Monze, kde dojel 3. Vítězem byl jeho týmový kolega Clay Regazzoni. (Bronislav.Si)
- James Simon Wallys Hunt byl rebelem vlastně od narození. Měl konflikty s otcem, který jeho závodnické ambice neschvaloval a přál si, aby se James stal lékařem. O jeho alkoholových excesech, zvláště v týmu lorda Hesketha, kde takové nápoje tekly proudem, se vyprávěly celé romány. Hunt se nebál vyjádřit svůj názor a smlouva s McLarenem málem skončila fiaskem, protože na rozdíl od filmu James prohlásil, že ho nezajímá dress code týmu a do kvádra ho nikdo nedostane. Že v týmu nakonec startoval a vyhrál titul je zásluha Johna Hogana, obchodního ředitele tabákové značky Marlboro. Po skončení kariéry se James nějakou dobu věnoval komentování závodů a činil tak stejně kontroverzně, jako když po zmatené GP Velké Británie 1976 nafackoval řediteli závodu a rozšlapal mu brýle. S přibývajícími lety svůj bouřlivý životní styl zklidnil, zbavil se nadváhy a na okolí působil vyrovnaně až šťastně. Jeho posledním známým výstřelkem byla účast na zádušní mši za zesnulého závodního kolegu Dennyho Hulme - přijel na ní na kole s vypuštěnou zadní duší - ale uvolněný a v dobré náladě. Proto byla zpráva o jeho skonu z důvodu infarktu myokardu velkým šokem zejména pro motoristickou veřejnost. (Zdroj: ČSFD)
- Příčina havárie Niki Laudy na Nürburgringu je stále předmětem dohadů. Někdo hovoří o nevhodných pneumatikách (vozy startovaly na pláštích do deště a Lauda po prvním kole jako většina soupeřů přezul na 'slicks', tedy bezprofilové pneumatiky), podle jiné teorie Niki zavadil o vysoký obrubník v zatáčce Bergwerk, což jeho Ferrari vychýlilo mimo trať do náspu za jejím okrajem. Odtud byl vůz vržen zpět na trať před přijíždějícího Haralda Ertla. Jeho Hesketh se dokázal zázračně protáhnout prostorem mezi Nikiho vozem a svodidly, ovšem totéž se nepovedlo Američanu Brettu Lungerovi (Surtees). Náraz odhodil hořící Ferrari a Laudovi strhl z hlavy přilbu. Poté ještě přišla další rána v podání Guy Edwardse (Hesketh). Z roztržené palivové nádrže šlehaly plameny a nad vozem se jakoby spojovaly. Největší zásluhu na záchraně Nikiho mají Ertl, Arturo Merzario a Guy Edwards - první jmenovaný proklestil hasicím přístrojem uličku, do níž Ital a Brit vpadli a podařilo se jim Nikiho, sedícího v prostředí neuvěřitelných 900 °C, vytáhnout na trávník u svodidel. (Robbi)
Reklama