Rivalové

Když se ženete ulicemi Monte Carla rychlostí 300 km/hod a v ruce vám zůstane trčet utržený fofrklacek, za vámi se hromadí monoposty a spékají se v jeden velký pamětní monolit, ženy na tribuně vystrkují štrůdly z trička s logem Ferrari ven, víte, že jste opravdový frajer, který ví, kde má ručník. Jednou o tom napíšete do análu a jednou o tom natočí film. Film, který ovšem není ničím. Není tak úplně historickou rekonstrukcí, není tak úplně životopisný, není napínavý, není akční, není romanticky a přitom to vše v sobě má a vůbec nenudí, informuje i napíná. Ehm, a to je dost zvláštní. Asi lze tedy říct, že je mistrně natočený. Bavil jsem se skvěle a to jsem se u jakéhokoliv Grand Prix při sledování nikdy nedostal dál, než do klasifikace. Rivalové byl fantastický filmový zážitek. Některé scény dokonce předčily animované sekvence z NFS 2. A velmi mě potěšilo, že v druhé půli filmu hrál Nikilaudu Jan Přeučil. Ach, ta čest. Nikilauda byl vedle Gagarina, San Dokana a pana Tau, mých hrdinů z dětství, asi jediný opravdový a proto mě tato pocta jeho skutkům velmi oslovila. (14.03.2014)

V technické přesnosti připomínající Laudův motoristický perfekcionismus, zároveň však charakterově živelné jako Huntův osobní život. Ve výsledku chutná kombinace, která chytře pracuje s realitou i žánrovými klišé a poskytuje jeden z nejuspokojivějších filmových soubojů, které jsme na plátně v posledních letech viděli. Adrenalin, soupeřivost, respekt! (25.09.2013)

Howard je spíš Niki Lauda, chladný, kalkulující, profesorský s citem pro vyladěný design. Díky tomu Rivalové neskutečně akcelerují v závodních sekvencích a tak trochu tuhnou tam, kde se snaží pojmenovat destruktivnost závodnické vášně. James Hunt tu vypadá jako kluk z plakátu (něco jako benzínem načichlý pin-up boy) a nejlepší nejsou trochu prkenné dialogy, ale moment, kdy se po nich hrdinové zatváří nebo udělají gesto. Jinak jsou Rivalové na poměry "sportovní limonády" vlastně svěží záležitostí. Bývá zvykem, že ve sportovních dramatech musí hrdina něco obětovat a popřít kus sebe. Vzhledem k tomu, že filmový Lauda má to, co nemá filmový Hunt a vice versa, je konečné vítězství vlastně absolutní. Každý má svou pravdu a svůj kus triumfu. Ten moment, kdy se člověk v závěru nemůže rozhodnout, komu vlastně držet palce víc, je docela vzácný. Rád pak uzávorkovávám to, že Rivalové celý sport rytířsky idealizují a případ "Lauda vs Hunt" by se podle nich taky zrovna dokonale zrekonstruovat nedal. Celý rok čekám na blockbuster, který mě zatlačí do sedačky a napumpuje adrenalinem. Rivaly jsem měl vedené jako černého koně (netlučte mě, vím, že je to rozpočtem v podstatě indie). Svou úlohu splnili dokonale. [80%] P. S. Thums up for Brühl... Lauda ještě nikdy nebyl tak cool. Chladný a ostrý jako žiletka. (24.09.2013)

Příběh už snad příliš neuvěřitelný než aby se stal, se vážně stal. A zfilmován byl řemeslně dokonale, přesto jsem zůstal emocionálně chladným. Spoustu diváků vzal, některé ne - včetně mě. Což je za mě tím pádem, bohužel, zásadní palec dolů. "You see the closer you are to death, the more alive you feel, the more alive you are." (28.01.2014)

Howardovsky perfektné remeslo, navyše s dušou a peknými myšlienkami. Rejža potvrdzuje, že umí ako s technikou, tak s ľuďmi. Nepreplácané závodmi, sústrediace sa na postavy. Ústredná dvojka su diametrálne odlišní, ale rovnako rešpektuhodní blázni. Obaja stelesňujú archetypy obľúbených filmových hrdinov súčasnosti – divoch, pařan a žoviálny zvodca versus rozvážny, introvertný a cieľavedomý intelektuál. To, čo ich spája je adrenalín a túžba po víťazstve. A tiež zvláštna forma priateľstva. Súperia, a súčasne sa jeden druhým inšpirujú. Vďaka Howardovej réžii si s pôžitkom vychutnávate každú ich scénu, či už sólo alebo spoločnú. Scenár vraj obsahuje faktické chyby a v stopáži mi chýbal prvý závod, kedy Hunt pocítil v Laudovi ohrozenie. Ale to sú odpustiteľné vady na kráse vydarenej vzťahovky s pachuťou spálených gúm, ktorá sa proste nemože nepáčiť. Daniel Bruhl tu podáva jeden z najlepších hereckých výkonov roku. (16.09.2013)