Byzantium

Žít věčně a být svázán ohledy je otrava a může se změnit v pomalé umírání zaživa, pokud si nezakousnete nějakého vhodného společníka, tedy v obvyklých upírských kauzách, zde je doporučeno členství v nejmenovaném bratrstvu, které si neaktualizovalo zvěsti o emancipaci... Kdoví, proč Neilu Jordanovi nedají upíři spát a jejich mysterický kult mu přijde zasádní v osamělých ostrůvcích příhod, které by se stejně dobře obešly bez nadpřirozeného podkladu, tím spíš, že už ani upíři nejsou tím, čím bývali. Tento způsob podání mi přijde jako improvizovaná variace na nesmrtelné téma, která se rozhodně nesmrtelnou nestane. Malé bezvýznamné plus uděluji za umístění děje poblíž vyhořelému molu v Hastingsu, kde jsem se možná procházela právě blízko času natáčení. (21.11.2013)

Nemohu říci, že jsem nečekal dobrý film, jelikož Jordanovu tvorbu mám rád. A nezklamal mě. Snímek, který v jistých momentech připomene starší německý Wir sind die Nacht z roku 2010, je podobenstvím o osudu těch, kteří se vymykají předepsaným normám, kteří jsou na okraji společnosti a současně nemají příliš velkou možnost volby. Komorní drama se zvolna proměňuje v boj o život. Jakou cenu zaplatíte za nesmrtelnost? Vysokou. A přeci, přeci jsou tací, kdo zaplatí... ,,Chcete důkaz? Dám vám ho tak za třicet, čtyřicet let. Až budete nemohoucí sedět v kolečkovém křesle, vrzne branka a vejdu já. Budu vypadat jako nyní...je mi stále 16 let. Vás z toho pohledu píchne u srdce. A pak budu vaším andělem milosrdenství." Eleanor jako sestřička Eutanazie, Clara, jako ta, která chrání. Snímek není pro milovníky svižných horrorů, jelikož se vleče příjemně tak, jako poklidné vody řeky Lethé... (10.09.2014)

Dva filmy v jedno. Eleanořin melancholický příběh takřka pro fanoušky Twilightu (vyprávění o dospívající dívce, první lásce a snaze oprostit se od despotických rodičů by snadno fungovalo i bez onoho upírského motivu) a život Clařin, který je nositelem jakéhosi náznaku epiky. Ostatně, takováhle dvoukvaltová, dělená narace není v Jordanově kinematografii novinkou (Hra na pláč, ono i to Interview s upírem), tentokrát ji však zvládl méně obratně. Eleanořina linie je příliš roztahaná, Clařina zase chaotická. Snad kdyby se trochu minutážní zvrátil poměr mezi nimi... P.S. Gemma Arterton je vážně kus. (06.10.2013)

Nemůžu pochopit to, že je Byzantium ve své podstatě divadelní hra. To mě úplně ničí, protože si já jako konzervativní Čech nedokážu představit, že by se v divadelní hře z dneška objevil upír a celé to bylo dost moderní. Nicméně tenhle příběh dokázal, že minimálně jako film dokáže fungovat. Je teda dost komorní, což se o herecké účasti říct nedá, ale já si ho fakt užil. Užil jsem si ho právě přesně kvůli té herecké účasti. Saoirse Ronan a Gemma Arterton je pro mě kombinace taková, že i kdyby film byl totální díra, tak z těhlech dvou holek prostě pořád budu míst radost. Naštěstí film totální díra není a tak 118 minut uběhlo tak, že vrátit se k tomuto příběhu bude snad i povinností. (24.08.2014)

Hudba, kamera a bezchybný výběr exteriérů dávaj filmu neskutečně kvalitní mix romanticko -depresivní atmosféry, která dokáže vysloveně uhranout. Film je vyprávěn formou dvou příběhů, kdy ten z minulosti pomáhá divákovi pochopit ten ze současnoti, ale já osobně jsem spíše fanoušek rovnice 1 příběh = 1 film, jasně víc příběhů v jednom, který jsou nějak propleteny vypadaj scénaristicky hravě a může to zvyšovat divákův zájem, ale taky to narušuje prožitek a souznění ať už s hrdiny filmu a nebo jeho obsahem, protože neustálý "přepínání" mezi jednotlivejma časovejma úsekama znamená taky neustálý přepínání vnímavosti a to u mě nikdy nevyznívá až tak silně, jak by mohlo v případě výše zmíněné rovnice, což je přesně tenhle případ. Jinak ovšem paráda, která chce kino, to je jasný. (21.06.2014)