Ledová archa

Mám slabost pro vlakové filmy, postapa a i pro příběhy o lidské krutosti rodící se z extrémních situací, takže mi Snowpiercer udělal hned trojnásobnou radost. A udělal by mi ji ještě větší jako seriál, který by tu úžasnou vizi zbytků lidské společnosti přežívajících v non-stop jedoucím vlaku rozvinul mnohem detailněji a rozepizodováním zdůraznil zvolený styl vyprávění a z něj plynoucí napětí, kdy vlak objevujeme spolu s postupujícími vzbouřenci hezky lineárně odzadu dopředu vagón po vagónu, až k "božské" lokomotivě s matrixovským Architektem. Pozoruhodná mezinárodní koprodukce - Jihokorejci natočili s přispěním Amíků v Česku adaptaci francouzského komiksu - se zrcadlí v pestrém mezinárodním castu, který vytváří dojem různorodosti společnosti ve vlaku. Film nezapře korejského rejžu (podílejícího se i na scénáři), co do drsnosti (žádnou sametovou revoluci nečekejte) a nápaditosti, triky jsou sice poslabší, ale nějak brutálně mi dojem nekazily. Suma sumárum, ultimátní vlakový film a originální, (ne)příjemně temné a drsné postapo. (05.04.2014)

Ten nejlepší katův šleh. Má to v sobě asijskou bezprostřednost i americký smysl pro akci. Mixuje to Matrix, Truman Show a za konec by se nemusel stydět von Trier. Takhle nějak jsem si představoval, že se amerického filmu chopí Park, ale musel jsem si počkat na Bonga. Nemyslím si, že to funguje dokonale (ta alegorie je trochu moc okatá a přitom nereprezentativní), ale umí to chytnout. (07.05.2014)

Inspirace více Huxleovým Překrásným novým světem, než Orwellovým 1984. Prohnilý dekadentní kapitalistický svět nasáklý totalitními manýry (ať žije vůdce, ať žije Wilford ) je rozmetán lůzou na cimpr campr. A ti zbohatlíci si to samozřejmě zaslouží, ne že ne, páč regulovaná je ona spodina, nikoliv pracháči. Snímek se řadí k těm, kde společnost dosáhla vrcholu, směřuje k úpadku, a proto je třeba udělat revoluci. Na druhou stranu se nedočkáme žádných velkých keců o nutnosti vzpoury, jelikož naštvanost lidí překročila únosnou hranici. Sami ovšem netuší, kdo za onou vzpourou vlastně stojí. Film je jako na velkých vlnách - prudká akce - dumání - akce - přemýšlení - akce - snění.... Jediné, co kazí dojem, jsou naprosto otřesné triky! Zatraceně, to nemohli udělat model vlaku? Ty rozplizlé pixely vypadají hodně levně. Interiéry naopak potěšily (v jisté chvíli jsem si vybavil 2001: vesmírná odysea....). (24.04.2014)

Svého času v zahraničí taktéž hodně vyhypovaný Goemul od téhož režiséra je pro mě osobně takřka nesledovatelná, hloupá kravina, takže jsem ke Snowpiercerovi přistupoval se zdravými pochybami. Výsledek mě ale v podstatě nadchnul. Najdou se v něm sice dílčí nedostatky - jako velmi nepovedené, skoro až videoherní triky (když je vlak zabírán zvenku, či exteriéry zmrzlé krajiny), nebo úplný závěr, který bych osobně utnul zhruba o tři minuty dřív, ale jako celku jsem mu je ochoten odpustit. Zprvu jsem se bál, že daný námět postapokalyptické vlakové vzpoury bude pro více než dvouhodinový film málo. Ale není. Tak trochu monotónní postupování od vagónu k vagónu drží nad vodou excelentní špinavá atmosféra, nářezová akce a výborné herecké výkony (především Tilda Swinton, jako nejslabší článek ansámblu mi naopak přišla Octavia Spencer). Zhruba v polovině začne neustávající nálož režijních nápadů, dějových zvratů, drsných a nečekaných zabití (film své herecké hvězdy nešetří, Joon-ho Bong je v tomto ohledu zcela nekompromisní), brutality i lehce filosofujících myšlenek, a to už jsem skutečně jen spokojeně vrněl. Mám pro dystopické science fiction slabost a tenhle kousek mi jednoznačně sedl. A jako českého diváka mě potěšila i ta jedna česká věta, která ve filmu zazní, a české jména v titulcích. Natáčelo se totiž na Barrandově :) (23.03.2014)

Willy Wonka se nyní jmenuje Wilford a do Studentské pečeti přidává místo želé a oříšků berušky a šváby. Rozený komunista, který dotáhl své vize k dokonalosti a to tak, že chudák je pořád chudákem a navždy jím také zůstane, ale to je v pořádku, protože v jeho vlaku smrti; kde se veze poslední vzorek populace, má každý své spravedlivé místo. Jenže se mu trochu vzbouří ocas a dere se to dopředu. Cestou to prožívá všelijaké pocity, nejčastěji však rozpaky, že se Velká vlaková revoluce nedaří tak, jak by měla. Wilford je absolutista, perfekcionista a pragmatik a to není žádná sranda. Kdejaký štíplístek musí mít z takového filmu tři dny vlhkou matraci. Je to jedním slovem dokonalé - tím myslím film. Málokterý mě dokázal v poslední době tak pohltit a zdeptat neveselou vizí budoucnosti. Pravý opak optimistického Elysia, kde se přitom v podstatě jedná o to samé, jen jaksi v globálních rozměrech. Setkání s Tvůrcem díky Edu Harrisovi dostává plný grády odkazem na teorie nutkavé sebedestrukce člověka. Jasných pět sněhových vloček. (31.05.2014)