Na hraně zítřka

Až sa čudujem sám sebe, že ma to nechytilo. Myslel som že reprízami sa to zlepší... ale nezlepšilo. V mnohom je Na hrane zajtrajška skvelý film. Vizuál je super, herci super, vysoký rozpočet je vidieť (to nie je samozrejmosť) a scenár príjemne zamotaný, dokáže prekvapiť. Po istej dobe sa ale dostaví rutina a stereotyp. To je čudné, keďže sa stále niečo deje. V prvom rade ma to celé nijako extra nebavilo. Raz za čas som uznal, že "ten herec dobré hrá" alebo "teda, to bol ale parádny efekt", ale ako celok ma to nechalo chladným a akčné finále ma vyložene nebavilo, hoc sa snažilo hľadať inšpiračný zdroj vo Votrelcoch. Napriek tomu musím skonštatovať, že Tom Cruise si vie vyberať, česť výnimkám, vyložene zaujímavé a dokonca celkom originálne projekty. Akurát niektoré jednoducho idú mimo mňa. Ale áno, bavilo ma to viac, ako manga. (14.11.2016)

Mozkovézávityběžínaplnéobrátkyasnažísevymysletněcosmysluplnéhootomhleskvělýmbijáku.Něcotakového,abytobylooriginální,vtipnéanekopírovalotojinourecenzi,třebaVerbalovovyznání.Alepřiznámse,žejedinécoměnapadlojakoodlišnostjenapsattocelébezmezer.Ataknějakpodobněnamězapůsobilitenhlefilm,prostějakojednavelkáparádníakcesgeniálnímyšlenkouistřihem,naprostobeemezerkvydechnutí,protožekdyžsezrovnanebojovalo,muselmozekšrotovatnaplnoapřemýletotom,coprávěvpředchozíchminutáchviděl.Shrnuto,prostěpecka! (15.09.2022)

Takže co se mi líbilo? Že tam byla cítit určitá japonská střídmost ve vyprávění a zobrazení postav. Akce/drama bylo nenásilně ředěné humorem, případně malilinko romantikou, ale nic, kvůli čemu byste museli protáčet oči v sloup. Nezaznamenala jsem jedinou americkou vlajku, neslyšela ani americkou hymnu a dokonce tam nikdo nepronášel stupidní patriotistické nechutně klišiodní proslovy o tom, jak je důležité se vzchopit a jít a bojovat a že to těm emzákům ukážeme a blablabla. Prostě to tam nebylo a já zajásala. Navíc postavy byly zobrazeni jako lidé, s vlastními problémy, s vlastní historií, takže to nebyly jen ploché postavičky se zbraní v ruce a nějakou hláškou. Ale co se mi líbilo nejvíc, byla souhra Cruise s Bluntovou, prostě radost pohledět. Je sice fakt, že to ke konci ztrácelo na tempu a přišlo mi, jako by film mlel z posledního (ale možná jsem mlela z posledního já, protože jsem se vařila v promítacím sálu), ale skončilo to fajn a já nakonec odcházela velmi spokojená. Tohle je přesně blockbuster podle mých představ – nenáročný film, a zároveň má poutavý příběh, kvalitní herecké obsazení, slušné OST a akce, která nebyla natočená roztřesenou kamerou, takže divák i něco viděl a mohl si to užít. Pěkné a nezbývá než říct – jen tak dál. (05.06.2014)

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule. (13.09.2014)

Vykrádá to snad tucet filmů najednou, takže každá druhá scéna vám evokuje originály, ve kterých jste to už viděli. To má být zase nějaký sen současných diváků nebo co? Samozřejmě nejsem sám, kdo si toho všiml, takže mnoho komentujících vypisuje seznam filmů, které byly potřeba k tomuto slepenci a většina komentářů je tak znovu na jedno brdo. No nic. Spíše mě zaráží, že i po tomto zjištění se tady ozývají zmatené výkřiky o údajně chytrém blockbusteru a nejlepším kinozážitku od Inception. Vždyť i to ústřední téma už bylo použito snad v deseti filmech. Vrcholem je pak nápad zřejmě velkého myslitele udělat z Emily Blunt blondýnu. Skutečně tady fungují pouze odlehčené scény a hlavně pocta mistru Kubrickovi, kterou zde nezmínil vůbec nikdo, což je pro mě snad ještě větší WTF moment než ódy na tuhle nenáročnou jednohubku. (22.09.2014)