Prokletá vesnice

Tahle indonéská záležitost obsahovala takové díry v logice, že by se v nich pohodlně ztráceli sloni i těžká stavební technika, přesto mě dění v džungli ztracené vesničce paradoxně velmi bavilo. Já jsem se vlastně bavil už od začátku, když mi rozhovory mezi Mayou a Dini evokovaly palbu z MG 42 (přičemž se děvčatům ani na moment nepřehřívaly hlavně). Na rozdíl od amerických neustále marně opakovaných snahách o horor, jsem tady narazil na velmi slušnou tísnivou atmosféru, kvalitní námět, a kdyby nebylo vážně poškozené logiky, mohla to být slušná pecka. (02.12.2020)

Hm, hm, pod názvem jsem si představil brutální rozškrábáváni hnisavých lezí stafylokokové infekce jako obvykle přitrouble se chovajícími Javánci, a překvapivě jsem dostal učesaný, sysluplný, atmosféricky a vůbec tak nějak celkově kulantní horor, v němž impetigo nikdo viditelně neměl a v tratolištích krve ani hnisu se to taky dvakrát nekoupalo. To se takhle jen zajímavě exotický, pohlavně nezvykle vyvinutý a i jinak apelačně zakřivený sendvič ve složení Sukamputra Prasitfalus Ratakundová a její nejlepší porážková kamarádka Jana vydal dědit hnusnou až strašidelnou nemovitost do proklatě odlehlých džunglvidlí, kde jim ale kluci místo zápisu do katastru nabídli unikátní permanentní peeling. Kapku tomu sice podřezali krk dost komediálním koncem, ale i tak je to dle mého názoru nadstandard, který zasluhuje lascivně se pohupující čtyřky. (09.04.2021)

Další potvrzení faktu, že na indonéské filmy se už dávno nepatří shlížet s nedůvěrou, nebo dokonce spatra. Filmařsky prvoligové a scénáristicky obstojně průměrné béčko, směle snesoucí srovnání s obdobnými béčky "západními" či východoasijskými. Pro západního diváka navíc přitažlivé právě svou "asijskostí", konkrétně neotřelými reáliemi indonéského (javánského?) venkova, kde namísto islámu překvapivě frčí spíš pověry, kletby a černá magie. I děj je o poznání temnější a drsnější, než u většiny současných rádoby horrorů západních, které jsou často spíš středoproudovými rodinnými duchařinami, navíc s dětmi v hlavních rolích. (13.03.2022)

Moje čtvrté setkání s Anwarem a výsledkem je průměrný zážitek, i když zklamaný jsem tentokrát nebyl. Čarodějnice, prokletá vesnice, rituál, vyděšení venkované, oběť. Pěkné lokace - les s mlhou, potok, hřbitov a loutkové divadlo. Kdyby Maya tušila, co ji v rodné vísce čeká, ani by do ní nepáchla a rozlehlý chátrající dům by nechala raději napospas osudu. Na druhou stranu vesničané by si ji stejně našli, takže až tak na vybranou neměla. Hezký je motiv se stahováním kůže, i když si ho divák příliš neužije (nepočítám tu mrtvou holčičku v autě). Zato s podřezáváním se nešetří, a tak krev teče proudem hned několikrát. Film mohl být možná kratší, i když vcelku nenudil a docela utekl. Tedy nabízelo se strašení, jenže to zůstalo někde za rohem, a tak jde spíše o drama dívky pátrající po své minulosti s místy příjemnou atmosférou, pěknou kamerou a solidní hudbou. U některých mordů jsem si ale dovedl představit, jak je kamera snímá naplno.... (25.02.2021)

Takto. Nemyslím si, že si to s čistým svedomím zaslúži 4* (okrem toho je to len pre otrhlých divákov, ale to teraz neriešme, je to ostatne horor). Ale 3* by boli nefér, na to je to fakt príliš drsné, príliš originálne a dosť dobré. Hlavná hrdinka vám podrezaným jazykom prvé minúty spôsobí bolesti hlavy, ale len čo sa upokojí a s kamoškou vyrazí do v lesoch izolovanej dediny, získa si vaše sympatie. Podľa mňa filmu dominuje naturalistická porážka istej kladnej postavy v cca strede snímky, ale aj predtým a potom je to solídna, veľmi slušná žánrová jazda. (23.10.2020)