Úsvit planety opic

Moc dobré, vlastně lepší než bych čekala. Reevesovi se podařilo to nejdůležitější a to přenést emoce z předchozího dílu i sem. Taková úvodní desetiminutovka na mě dokázala zapůsobit opravdu hodně. Co považuji za největší sílu filmu, je rovnost obou stran, není to tak, že lidé jsou ti zlí jako vždy, každá strana má prostě ty dobré a ty zlé, divák vlastně pořád neví, komu fandit, dokonale chápe obě strany, jen je mu jasné, že nemůžou vedle sebe žít a ví, že k velkému střetu prostě musí dojít. Ta rovnost právě vede k tomu, že divák ani ten střet nechce, najednou zapomíná, že je v kině na letním blockbusteru, od kterého se očekává "atrakce", ale je pohlcen příběhem a postavami a každá ztráta na jakékoliv straně diváka mrzí. Nevycházela jsem z údivu, že se to režisérovi a scénáristům podařilo udržet až do konce filmu, že se ani na minutu nepřiklonili na žádnou stranu, tohle má můj obrovský obdiv. (19.07.2014)

Priznávam, spočiatku som si musel zvyknúť na pohľad do tvárí digitálnych predchodcov ľudí. Najmä pohyb tela v určitých momentoch, akoby "zadrhával". Odstupom času to však bolo čoraz lepšie a mohol som sa plne ponoriť do príbehu. Neskutočne ma prekvapila inteligencia snímku. Toto som absolútne nečakal. Dialógy (na opice) veľmi logické, no zároveň jednoduché. Ďalšie plusy ako akčné scény, vývoj deja či záver, ktorý predpovedá jasné pokračovanie, milo potešili. Takže, budeme sa teda tešiť. (29.10.2014)

Jednička byla určitou interpretací na současnou podobu sebedestruktivního světa, sázela na herce i znepokojivou atmosféru a hlavně světu představila pro Pána prstenů klíčového Andyho Serkise zase trochu jinak. Znovu je coby Cézar znamenitý. Jeho gesta, mimika, řev, pohled. „Dvojka“ ovšem poutavější není. Slavný kousek s Charltonem Hestonem dnešní mladé diváctvo nezná a domnívá se, že s Jamesem Francem (možná s Timem Burtonem) to před časem začalo. V tom filmovém světě uběhla celá dekáda, Cézar vede moudrými rozhodnutími opičí kmen, který vzkvétá, zatímco lidstvo je kvůli viru na pokraji zániku. V San Franciscu přežívá pár zoufalců, kteří prahnou po přísunu elektřiny (zdroj hledají až na poslední chvíli?) a kteří jsou vůči nákaze geneticky imunní. Jenže cesta k ní vede přes opičí území. Dějový vývoj je v prvních desítkách minut hodně slaboučký á la opice jsou zlé, tvrdí lidé, lidem nelze důvěřovat, oponují primáti. Jak to vypadá jinde na zemi, se nedozvíme. Nosné lidské postavy zoufale chybí. Gary Oldman už dávno není tím šmakovním záporákem (není tu ryze zlý, podotýkám) z devadesátých let, lidští hrdinové vesměs nudí. Ocenit lze tak to, s jakou jistotou tvůrci zvládli upozadit člověka a poutavě vyprávět z perspektivy chlupáčů, kteří jsou mnohem zajímavější. Technicky je to samozřejmě k maximální spokojenosti, kombinace herců, krajiny a primátů působí naprosto realisticky. Akční scény ovšem nestrhnou, za tím si sakra stojím. A hlavně po scénáristické stránce jsem nic objevného neprožil – výsledek je bez propracovanější motivace postav, nikam nesměřuje, schází moment překvapení a trestuhodně i humor, režijní nápady jsem také „žádné“ neviděl. Navíc se tu alibisticky pracuje s tím, že zlí jsou jak mezi lidmi, tak i opicemi. 3D nevyužité a zbytečné!! Posledně to byly hodně solidní čtyři hvězdy, teď spíš slaboučké. Bohužel.. (20.07.2014)

Kterak chlupatý gentleman Caesar a jeho bílý bratr Old Shatterhand Malcolm chtěli zakopat válečný banán, aneb „postapeo“ postrádající primární pohlavní znaky na svých protagonistech i zpracování. Bylo útrpné sledovat, jak se precizní triky marně snaží zakamuflovat ploché postavy a chabou, brutálně předvídatelnou dějovou stránku (poslední slova určené Brutovi Kobovi neuhádne jen naiva). Kdyby se alespoň objevil Charlton Heston a rozdal členům opičí tlupy přihlášky do National Rifle Association, ale ono nic.. P.S.: Nebylo by od věci vzhledem k celosvětovým tržbám a nezapáchajícímu jüanu zauvažovat o crossoveru s příběhy Sun Wu-kchunga, protože co si budeme nalhávat, o peníze jde vždycky až v první řadě.. (24.04.2017)

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu opičáckých planet mne již nepřekvapuje, když se nade mnou v lese houpou digitální opice. Jsem totiž velkým fandou původní Planety opic a přestože se mne všechny ostatní díly snaží od toho odradit, tak jsem se zase díval. Bohužel. Moc mě to nebavilo, celkem jsem se nudil a jen jsem čekal na to, co se muselo stát a ono se to, světe div se, stalo. Jen doufám, že těch dalších pokračování nebude příliš, protože se na ně zase budu muset podívat. (02.12.2014)