Úsvit planety opic

Matt Reves sa ukázal ako skvelá náhrada. Našlapané akciou, emóciami aj myšlienkami. Výborný blockbuster ale jednička ostáva neprekonaná. Veľká škoda, že scenár nie je vypiplanejší ( dej je cca prvú polovinu úplná šablóna, s výnimkou Oldmana nezaujímavé ľudské postavy...) pretože zvyšok je parádna filmárčina (útok na kolóniu rulez). 8/10 a strašne sa teším na druhé pozretie a ešte viac na trojku. Update: ten film po udalostiach trojky velmi narastol (11.09.2014)

Tvůrce "trenažerského" Monstra po letech oddychu nezklamal a znovu natočil adrenalinový horor desetiletí. Ne drama, ne akční bombu. Prostě hutný hororový thriller bez lekaček a plný dusivé atmosféry lepkavého, nebezpečného pralesa. Snímek je nyní po francovském, lehce psychologickém originu zejména o opicích, lidé v něm téměř vůbec nehrají - sám Oldman je na plátně nejvíce 10 minut. Spokojenost pak mohla snadno být maximální, to by se ovšem jinak parádní scénář nesměl snažit přechytračit sám sebe, a na úkor nezbytné akce ve finiši servírovat až podezřele mnoho uzívaného moralizování. Blockbuster roku zdaleka ne, letní pop-cornovka jako vyšitá. (14.07.2014)

Čekal bych všechno, ale že dám pět hvězd americkýmu letnímu blockbusteru a ještě ke všemu pokračování, to bych do sebe nikdy neřek, leč, člověk míní a filmečky mění. První část je naprosto grandiozní, čekání na to, kdo a jak udělá první jiskru je napínavější než drtivá většina současných napínáků a aby se diváček nenudil, tvůrci mu to čekání zkracují skvěle propracovaným rodícím se vztahem lidí k opicím a opic k lidem a aby toho ještě nebylo málo, nechávají nám nahlédnout do opičího společenství. Tahle seznamka se ukáže pro druhou část příběhu jako velmi vydařený nápad. Do svých chvalozpěvů zahrnu i kameramana, protože opičí "promenáda" v korunách stromů je fakt luxusní. A proč trhat partu a nepochválit i hudbu, zejména když Michael s notama vysloveně čaruje. Trošku jsem se bál, že druhá část bude plná digitální akce, aby si americká mládež přišla na svý, ale byl jsem z druhý půlky zbytečně zesrabenej. Dala mě skvělou, dynamickou jízdu, která neurážela mou inteligenci a přitom zůstala zábavná a vydržela bavit až uplnýho konce. (15.07.2014)

Jít do lesa vyjednávat s opicemi a vzít si sebou jen jednoho zakřiknutého negra a vůbec žádného ťamana, to je holý nerozum. Vzájemným nedorozuměním pak může vzniknout totální polízanice, kdy už před těmi přechytřelými primáty nepomáhá mávání banánem, ale jen emšestnáctkou. Teď nemluvím o Afričanech, tahle apokalypsa teprve přijde. Vůbec nechápu, jak se takové rasistické zvěrstvo mohlo dostat do světové distribuce a jsem velmi, ale velmi pohoršen! Okamžitě jsem odhalil režisérovu skrytě podlou a podvratnou vizi toho, co se stane, až se Zimbabwe spojí se Senegalem a Somálskem a společně se vylodí v Marsej, a to nejen podle toho, že nejzákeřnější šimpanz nápadně připomínal plukovníka Mugabeho! Přátelé, já říkám xenofobii jednoznačné „NE!“, Nelzona si rozhodně pošlapávat nenechám a ty čtyři dávám jen proto, že to bylo dobré jaxviňa a opice vyhrály! Samozřejmě, že jinak jsem neprodleně po skončení této nechutnosti kontaktoval svou právní zástupkyni Samkovou, aby spolu s angažovanými odborníky Uhdem, Kocábem a Džamilou ihned začali patlat nějakou šťavnatou žalobičku do Štrásburgu. Na Holyvůdu se prý v pohodě dají vysoudit doživotní sociální dávky pro celý Pandžáb! (29.10.2014)

Inteligentní blockbuster. Moc dobrá hudba Michaela Giacchina, která sice občas padá do žánrového klišé, ale minimálně na začátku mě dostala svými až "ligetiovskými" postupy, čímž poněkud navázala na podobně provokativní soundtrack z původní Planety opic z roku 1968. Středobodem tohoto snímku, jejž posouvá Úsvit výše, je postava Caesara. Výborně zpracovaný charakter, který je morálně pevný, emocionálně působivý a přesto si s ním nikdy nemůžete být zcela jistí. Moc se mi líbilo, že autoři netlačí na pilu ve smyslu "divák musí fandit opicím" případně "divák musí fandit lidem". Každý si víceméně může zvolit svůj postoj a v obou táborech jsou ti špatní i ti dobří. Pokud mám snímek srovnat s těmi, který vlastně remakuje, a sice něco mezi Dobytím a Bitvou o Planetu opic z roku 1973, je tento remake jednoznačně lepší a věrohodnější zpracování téže látky, což je v konkurenci všech ostatních novodobých remaků, prequelů a sequelů obrovská výjimka. A zaujalo mě to rozhodně i více, než jednička. Trochu se však bojím dalšího dílu, aby se nestal jen pouhou samoúčelnou řežbou, to by se mi asi tolik nezamlouvalo. (16.07.2014)