Transformers: Zánik

Já nevím jestli tohle skutečně Míša chce, do smrti věnovat svou energii přerostlým mluvícím plechovkám a nebo ho k tomu tlačej penězuchtivý manažeři Paramountu, protože i když pominu úplně všechno, tak z prvních dvou dílů jsem cítil Míšovu radost, bylo to sice pitomý a naivní, ale bylo v tom vidět srdce, ale tohle ? To bylo neskutečně odosobnělý. Přepálený hlavně v dialozích. Mark tam zdůrazňuje jakej je tatínek tolikrát, že už mě tam chyběli jen Lunetic se svým songem "nepřines mě čáp už to vím, jsi můj táta, můj táta....", fakt hrozný. Plechovky komentovaly snad každou svou akci a vůbec mě k nim ty kecy nešli. Vrcholem všeho byla umělá love story těch dvou bezcharismatickej neherců. Můžete si stokrát nadávat na Megan, ale ta holka měla v sobě víc než jen kozy a našpulený rty, tahle okrasná rašple, to byl trest. A o tom frajerovi už radši ani nemluvím, ten by se měl vrátit zpátky do kadeřnickýho studia a celej den se česat, protože učes je to jediný čím se může pochlubit aneb i kdybych byl v největší akci století, svůj účes si udržím. Mark se tady začne chytat až ke konci, když zapomene že je tatínek a rozejde se konečně jako drsoň. Plechovky nic hrát nemusí, ty tam sou od akce, která je někdy efektní, někdy neskutečně trapná (tolik náhod, zpomalovaček ) , ale v každým případě přepálená. Miša udělal rutinu, velký souboje bez duše a upřimně řečeno, ty dialogy, stopáž a hloupost na každým kroku přebijou i to málo co je ve filmu dobrý. Pokud jde o dabing zvolil jsem si ho sám v rámci csfd premiéry, tak ho nebudu kritizovat, nikdo mě nenutil na to chodit, ale jednu věc si neodpustím, chudák Mark, ten teda dostal s češtinou na prdel. (25.06.2014)

Zhlédnuto v kině. Od tohohle filmu jsem opravdu moc nečekal. Ke štěstí by mi stačilo, kdyby se to "vezlo" na vlně předchozího filmu a byl bych více méně spokojený. Jenže… takhle to zkrátka a dobře dopadne, když Michael Bay odhodí všechny zábrany stranou a když má hlavní slovo. Nikdy bych neřekl, že exploze můžou být nudné, nebo že jich může být až moc. Ale po Transformers: Age of Extinction to můžu s klidným svědomím prohlásit. Je to zvláštní, ale jakmile vidíte explozi číslo 5 425 554, tak vás to přestane bavit. Doslova jste tím filmem otupeni. A to bych řekl, že je špatně. Jakoby si Michael řekl, že zkusí natočit něco hodně barevného, co se neustále hýbe, dá ta Transformery a Dinoboty a bude sranda. Jenže to sranda není. Děj zde prakticky neexistuje, hlavní postavy jsou vám naprosto ukradené, už se ztrácíte v těch Autobotech a Decepticonech... zkrátka a dobře, povedlo se ti to, Michaele. Ždímal jsi tuto sérii tak dlouho, že i tví nejvěrnější fanoušci (a teď nemluvím o sobě) si už nejsou jisti, jestli umíš ještě natočit normální film. Podtrženo sečteno, tenhle film je podprůměrný a jediný důvod proč dávám tu třetí hvězdičku je parádní song od Imagine Dragons - Battle Cry. Jakmile film skončí, v kině se rozsvítí světla a tahle pecka začne řvát z repráků, tak máte pocit, že můžete dokázat vše. Třeba najít Michaela Baye a trošku mu… ehm, domluvit. 50 %. (05.08.2014)

Je to už nějaký ten pátek, co jsem z garáže vytlačil Bumblebeeho a nahradil ho rodinným vozem. Přesto jsem se pustil do čtvrté akce falešných aut a rozhodně musím pár povedených jednotlivostí vynachválit - jenže jsem díky nekonečné stopáži zapomněl jaké. Zkrátka první hodinu mě to celkem bavilo, druhou to už jen standardně bouchalo a během přibližně desáté hodiny jsem toužebně vyhlížel konec. Ten nastal a já si skutečně nemohu vzpomenout, jak to vlastně dopadlo a to jsem to poměrně pozorně sledoval mezi vařením, žehlením a hraním na tabletu. (17.11.2014)

Je příjemné sledovat, jak mají tvůrci v malíčku to, co je dneska nejvíc trendy. Je tu totiž skoro všechno. Ideální míry 90-60-90 hlavní představitelky, vždy oblečené a nalíčené přesně tak jak to má vypadat, ty nejlepší prosluněné celky jaké si můžeme přát, samozřejmě vždy to nejlepší počasí, nejmodernější auta posledních 5ti let se tu prohánějí o sto šest a když už náhodou zavadíme o nějakou interiérovou scénu, máme tu nadčasový hranatý design a ušlechtilé materiály. Jediné co chybí jsou ty mužské "sexy patky" účesy, které tak frčí poslední dva roky - tady chlapci jedou ještě klasiku. Je to kalkul, je to povrchní jak prase a má to vydělat miliardu dolarů. Všechno tohle je ještě ok, ale nesměla by to být 165 minut trvající nuda o hovně. Je v podstatě úplně jedno jestli je to druhý, třetí nebo čtvrtý díl, ta koncepce je pořád stejná. Seznámení s postavami, vata (jakýsi děj) a vyberte si jedno velké světové město, kde bude závěrečná opulentní bitka, kde se rozstřílí půlka mrakodrapů a x aut a lodí. Vizuálně je to robustní, ale nikoliv nápadité, či dokonce strhující (o třídu výš je Snyder s Man of Steel). Tudíž zbyde akorát úžas jak je možné jen za 210 milionů dolarů natočit tolik pic bum prásk výbuchů a můžete se těšit na dalších x dílu, protože to bude jistojistě zase alfa-omega toho, co v danou dobu bude ve všech klíčových segmentech nejvíc frčet. (29.06.2014)

Produkt, na kterém je dokonale vidět, jak důmyslně, detailně a strategicky dnes pracují ti, kteří se pohybují v nejvyšších černých číslech. Frenetické a těžce stravitelné souboje prokládané nostalgickým fetišem a minimálním zájem o cokoliv bez make-upu mě během sledování dohnaly ke třem úrovním čtení. Tím prvním je úvaha, že se jedná o hloupý film, který využívá vybrané formální postupy, ikonická rámování, vyprávěcí prvky a kdovíco ještě jednoduše proto, že jim jeho tvůrci věří a berou je za své, aniž by o nich kdykoliv pochybovali. Druhé čtení říká, že Transformers nejsou ani zdaleka tak hloupí a výše jmenovaným záměrně přepjatě dosahují obdobného efektu, přičemž je za tohle prozření nemůžeme kritizovat. Zvláště pak, když to tvůrcům na focus grupách zakroužkovali a Spielberg to jako výkonný producent schválil. Třetí a poslední možností je, že se jedná o chytrý a podvratný film, který všechny své aspekty dokonale postmoderně vnímá, záměrně je přepaluje v ikonických vyobrazeních (farma, sexy dcera, automobilový závodník, trauma z 9/11 a mimozemského konfliktu, frekvence národních symbolů, tatínek vynálezce) a tím je zároveň relativizuje a legitimizuje. Sám nevím, k čemu se přiklonit. Mám ale za to, že největším úspěchem ďábla bylo přesvědčit lidstvo, že neexistuje. Samotnou franšízu v kině asi nikdy nevynechám, ukazuje totiž, jak vypadá dokonalý studiový film, nad jehož sebemenším detailem strávilo obrovské množství korporátních zaměstnanců obrovské množství času. U ostatních blockbusterů mi to takto evidentní nepřijde. A popravdě, nic bych asi nechtěl víc, než jej vidět obklopen americkými teenagery někde na středozápadě. Už jenom proto, abych zažil "domácí" vnímání oné patologické nedůvěry k institucím, šílenému product placementu a genderové nevyrovnanosti, ze které si pod nánosem testosteronu nebudou mnozí pamatovat víc než lesk na rty a dlouhé vymodelované nohy. (26.06.2014)