Život Adèle

Och bože, to je film. Ale jaký! Nikdy bych nečekal, že budu po tříhodinovém filmu svěží jak rybička a že mi bude líto, že už je konec. Od prvních záběrů jsem si navykl na styl kamery, která většinu filmu zabírá v detailu či polodetailu hlavní postavu, která v podstatě nechybí v jediném záběru. Najet na rytmus tohoto filmu bylo pro mě stejnou samozřejmostí, s níž je Adéle přijata v rodině Emmy - jako by to tak bylo odjakživa, jako by vše bylo dokonale na svém místě, a není nejmenší důvod se nechat něčím vyvést z míry. Současně je to film vyznačující se neuvěřitelnou přirozeností všech dialogů i hereckých výkonů - v průběhu sledování bylo zcela markantní, že toto je ten typ filmu, kde si herečky sáhnou na dno svých sil a vydají ze sebe na plátně vše, včetně vlastní nahoty - překvapivá divácká snadnost, s níž se tento tříhodinový psychologický opus dá zhlédnout, by však neměla zakrýt vědomí toho, jak náročné muselo být něco takového natočit. Už jenom scéna - SPOILER ALERT - v níž se obě postavy rozejdou, je emočně naprosto zdrcující, a nedovedu si představit, jaké peklo muselo být toto točit (a nejspíš i opakovaně). Současně je to film, na který se hrozně příjemně kouká, protože představitelka hlavní role je mimořádně všestranná herečka a krásná žena k tomu, která si mě bezvýhradně svým úchvatným zjevem podmanila. Sledovat její proměnu v průběhu celého filmu bylo naprosto fascinující! Osobně bych si sice z tohoto filmu ochotně odpustil všechny pornografické scény, které vnímám ve vztahu ke zbytku filmu jako redundantní a rušivé, a byl mi rovněž hrozně nepříjemný pohled na herečku ztvárňující roli Emmy, ale jinak je to zcela fascinující podívaná, která navzdory zdánlivě ohranému námětu nepřipomíná nic, co jsem kdy v životě viděl. Jsem zcela unešený tímto filmovým skvostem a nezbývá mi než doufat, že se jednak komiksová předloha, podle níž byl tento film natočen, dočká českého překladu, a jednak že se brzy zase dostanu k nějakému filmu, pod nímž bude umělecky podpsán Abdellatif Kechiche nebo Adèle Exarchopoulos - oba tvůrce budu odteď bedlivě sledovat. Nepochybuji o tom, že tento výjimečný film budu z hlavy dostávat jen dlouho a těžce. (21.09.2014)

Od prvního důvěrnějšího dialogu fyzicky intenzivní podívaná, kde jsou tři hodiny v kůži Adele dokonce překvapivě málo. Nebo by alespoň byly, kdyby scénář chvílemi nehrál lehce repetitivní melodii. Ony diskutované a otevřené milostné scény by totiž prostříhat opravdu zasloužily. Ne snad že by ta první, osvobozující, neměla ve filmu svoje místo, ale další už nepřekvapí a v jednom případě dokonce zdržují. Je to škoda o to větší, čím uvěřitelnější a ze života odkoukané jsou situace, kdy má člověk úsměv od ucha k uchu za všech okolností, protože ať se děje cokoli, je mu prostě dobře. Na druhou stranu momenty, kdy máte společně s hlavní hrdinkou tíživý pocit v žaludku, protože nic v pořádku není, ze sebe nedostanu ještě dlouho. Abdellatif Kechiche je očividně zvláštní patron, ale za to, že mě nechal žít s Adele její život, mu musím bez váhání poděkovat. O to víc mrzí, že se v samém závěru zastaví a v klíčový okamžik působí až bezradně. A upřímnou, živoucí Adele si bezradnou pamatovat nechci. (21.07.2015)

Trpké. Tak bolestivě trpké. A krásné. A teatrální a ve své teatrálnosti v mnohém uvěřitelné a pravdivé a pro mě osobní. Život Adele byl nečekaně intimní a hlavně kontaktní. Po moc dlouhé době u nějakého filmu můj žaludek svíral strach a smutek a nedosažitelné se, proti "mé" vůli a z celkem všedních důvodů, vytrácelo spolu s pitomě naivní vidinou štěstí, které tu bylo jen prchavý okamžik, a o kterém bylo příliš snadné uvěřit, že bude věčným. Nerad bych spadl do ještě hlubší stoky patetického žvanění - což se mi nejspíš nepodaří ani v šedesáti -, ale ona posedle labilní pubertální láska je pro mě jedním z nejopravdovějších, lépe snad řečeno nejintenzivnějších, prožitků, kterých je člověk schopen, a kterému se toho v životě zkušenostmi deformovaných dospělých lidí moc nevyrovná. ___ Kechiche mě okouzlil svou citlivou precizností, s jakou dané téma uchopil, Adéle a Léa tím, jak se svými rolemi splynuly. Celou dobu mluvím o rovině tragické a osudové lásky - která mimochodem byla samozřejmě tragickou a osudovou vnímána pro někoho snad naivní a hloupou Adele, což ale napovídá o předkládané perspektivě, nikoliv o přepálenosti filmu jako takového. ___ Co se týče zobrazení vztahu dvou žen obecně, nejsem si tak úplně jistý, jestli až příliš okatě nejde na snímku vidět, že jde o dílo heterosexuálního muže (a tedy pro heterosexuální muže). Docela mě pobavila představa gay barů a průvodů, kde se úplně všichni pořád vášnivě líbají. Stejně tak si nejsem jistý, jestli bylo nutné dát takový prostor sexu. Na druhou stranu: nemá snad sex v životě člověka výsadní postavení a to zejména v této fázi života? A není trochu pozérské očekávat od filmu méně sexu? Sex, chtíč a fyzická přitažlivost měli v jejich vztahu, tedy ve vztahu partnerů z odlišných sociálních i generačních vrstev, výsadní postavení. V takovém přpadě tedy nevidím důvod upozadit roli sexu jen kvůli podprahovým morálním (?) očekáváním diváka. Sex, stejně jako jídlo, své výsadní místo ve filmu zkrátka měli. ___ Život Adele ve mě zasáhl správný struny. Nejsilnější zážitek za hodně dlouhou dobu. (02.01.2015)

Realisticky vykreslený vztah dvou méně či více tápajících duší, který urval vítězství na posledním ročníku mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Stačí jedno otočení hlavy a jeden pohled na modré vrabčí hnízdo, který protočí směr sexuálního probuzení mladé francouzské studentky. La Vie d'Adèle je ideálním příkladem toho, že když se k látce přistupuje s citem, i mnohokrát viděný příběh nabídne emociálně tepající dílo. Intimní realismus, zakořeněný konzervatismus a zobrazování jinakosti v plné „nahotě“. Přerod dívky v ženu hledající vlastní identitu sice vezme tři hodinky života, litovat však nebudete. Vzplanutí mezi sofistikovanou umělkyní a na první pohled obyčejnou studentkou nabízí silné poselství těm, kteří v něm neuvidí pouze explicitnost sexuálních scén. Ostatně tvůrci nám to neusnadňují ani v případě běžných dialogových scén, kdy si kamera ani náhodou nedrží odstup, lpí na velkých detailech i dlouhých sekvencích bez střihu. A mladistvou krásu záměrně plácá přes prsty. Hlavní hrdinku tak sledujeme, jak nevábně spí s otevřenou pusou, jak jí neustále něco teče z nosu, jak se jí na tvář lepí prameny vlasů, jak se cpe špagetami. Ale je to nesmírně obyčejné, civilní, nepřikrášlené, přirozené. Stejně jako přirozeně působí na plátně homosexuální vztah. Se všemi vrcholy i pády. 80% (07.02.2014)

Otevřené drama o dospívání dívky, která prožívá svůj první lesbický vztah se všemi krásami i úzkostmi. Film před ničím nezavírá oči a převážně sexuální scény jsou nevídaně otevřené, ale ve své tříhodinové délce se film zaměřuje na vše co takový (i jakýkoliv jiný) vztah obnáší. Vyjma pár scén film překvapivě nenudí a díky dokonalým hereckým výkonům neuvěřitelně vtahuje do děje. Vše podpořeno realistickou režií a užitím "dokumentární" kamery. (16.03.2014)