Babovřesky

Moje jediný štěstí bylo, že jsem seděla vedle zábradlí, takže jsem se na něj mohla celou dobu projekce věšet. Jinak jsem si přečetla všechny pozitivní komentáře a nerozumím té základní situaci, ve které je Troška reprezentantem příjemné malé letní komedie, u které si běžný český divák rád odpočine - vzhledem k tomu, kolik je tu vyloženě nečeských vsuvek, formálních postupů a nápadů zcela v konstrastu s touhle základní hypotézou. Jsou tu dva falešné konce, z nichž jeden vypadá jako Nahota na prodej, stornován je metodou filmu Klik - život na dálkové ovládání, pokračuje to nezastíranou parafrází na tzv. americký konec z jakéhosi fiktivního muzikálu. Parodie na jeptišku je vypůjčená z francouzské série o Četnících. Linie strašidelného domu kolísá mezi detektivkou Agathy Christie, Vřískotem s Scary Movie, přičemž ikonická maska z Vřískotu se tu skutečně objevuje. A to nemluvím o poslední kapce, o plížení drbny Boženy Němcové ve stylu Sellersova Růžového pantera. Čili pokud toto všechno zamícháme do "typicky českých kulis a narážek", vychází nám z toho pěkný blivajz. Extrémně rušivá je pak umělost a vyprázdněnost celého Babovřeského prostoru, protože i ve Slunce, senu bývali ty Hoštice plné různých lidiček dotvářející kolorit vesnice a tady nepotkáváme během celého filmu nikoho jiného, než ty postavy, které mají jasně určené role ve scénkách, jakoby tomu bylo v Kameňácích. Ve stylu Kameňáků se pak nese i soundtrack, ve kterém nám úsměv na tváři (případně jinou grimasu) vykouzlí zejména Hanička Zagorová a její Ahoj, léto nebo Krystalky a jejich hitovka Tenhle kluk. A na toto se Lucka Plekancová snaží tančit v šatech po stoleté Trudě čili v něčem, co by mělo připomínat meziválečný haute couture. Na každý pád už teď se hrozím pokračování, protože nedořešených "dějových" linií nám zůstalo požehnaně. #finaleplzen (25.04.2013)

Tenhle film mi utkvěl v paměti opravdu silně. Proč? Protože se mi stává málokdy, abych nějaký film nedokoukal a znechucením a úpornou nudou ho v polovině vypnu. Tady jsou ty dvě hodiny naprosto vražedné a nevtipné a vydržet se to jednoduše nedalo. Pochybuji, že by po té hodině došlo k nějakému drastickému zlepšení a tak si za hodnocením stojím. Na další díly odvahu fakt nemám. (24.05.2016)

V podstatě jediné, co mi vadilo, je přepálená stopáž. Spousta scén je zbytečně dohrávaná za hranice pointy, až už scéna není vtipná. Samotná zápletka se záměnami toho, co bylo vidět, a co se skutečně dělo, je vachrlatá a na celý film by nevystačila, a tak není divu, že se brzy objeví i Truda a její dům. Podle toho také vypadá rozvíjení děje, které spíše připomíná televizní seriál nebo sitcom, než film. Přesně vidět, kde by v televizi byl předěl na další díl. Fakt škoda té natahované, zbytečně natahované stopáže, protože jinak se mi film líbí. Vtipy nejsou všechny fekální, velmi dobře to postihuje pokrytectví některých věřících, kteří lezou do kostela jen ze zvyku, ale jinak kradou a lžou, a i ta určitá situace na venkově je podle mne solidně vystižená. A to obojí říkám jako věřící a chlápek z venkova. Některé hlášky jsou dokonce skvělé, ale není jich až tak moc. Také vesnice mi přijde méně zalidněná, než třeba u Sluncí a sen - vlastně tu je sedm "statečných" babek, farář, dva dědci a starosta s rodinou, teprve časem přijede Dolanský, ale pořád je to na vesnici nic moc. Ale přes výhrady se mi to prostě líbí, často mi hrál úsměv na rtech, a docela jsem chápal, oč panu režisérovi šlo, a co přesně chtěl říct. (Mimochodem, velmi dobrá kamera.) (01.07.2013)

Snad proto, že po právu nebývám svým milým okolím vnímán jako nějaký třeskutý interleguán, a navíc netrpím příliš kousavým svědomím, tedy ukradl jsem v dnešní den kapii trOskarového díla, abych (jak jsem již někde zmínil) se potrestal za svůj nezřízený život, svou uvadající morálku, a tak nějak srovnal vesmírnou rovnováhu. V ten okamžik jsem zdaleka netušil, že právě vesmír mně bude nakonec nápomocen alespoň zčásti pochopit strašlivých 37 minut, které jsem absolvoval a můžu s jistotou tvrdit, že čas si s námi umí pekelně zahrávat a teorie, které tvrdí, že čas je velice relativní a ne vždy plyne stejně jako v našem běžném životě, jsou pravdivé. Za to strčím s ledovým klidem prdel do ohně. V Troškově Universu, které již má po Velkém plesku a obsahuje pár celkem neškodných planetek, se zjevila Neutronová hvězda… tedy, ne doslova. O běžnou hvězdu se nejedná. Děkuji ti milá wykypédyje, že společně s Tebou, drahouši, dokáži lehce nastínit fakta, která by mně byla navždy skrytá. Tento vesmírný a záhadný objekt má svá určitá specifika, takže musíte zapojit svou fantazii a představit si nevelkou kouli, na které je tak silná gravitace, že veškerá hovna, která obsahuje, jsou pod tak neskutečným tlakem, až se jejich elektrony vmáčknou do atomových jader hoven, a v ten okamžik přemění protony v neutrony. Odborně řečeno, hustota takto vzniklé exkrementové hvězdy činí 8×10^13 až 2×10^15 g/cm³, tedy se nejedná jen o ledajaký či běžný vagón sraček. Díky zmíněnému tlaku a superhusté hmotě, kterou nazýváme degenerovaný plyn, je už nad Slunce jasnější, o jakou zábavu se jedná. Tento objekt je velice vzácné, nebo spíše nemožné sledovat jako solitér a vyskytují se ve formě dvojhvězd. To zní hrozivě! Ovšem ještě děsivější je však zpráva, že se nebude Troškařit a přibude i naprosto bezprecedentní trojhvězda… dovolím si tvrdit, že staří Máyové měli nejspíš špatně seřízené digi, neboť konec světa se teprve blíží. Slibuji, že pokud někdy v budoucnu provedu něco obzvláště zavrženíhodného, pak si opět za trest naordinuji několik minut se supratekutou hmotou skládající se z kvarků down. Jak příznačné pojmenování. V tomto kontextu se obávám myšlenky, že by se jednou mohlo dostat i na pulsar se smrtelnou radiací. Jsem přesvědčený, že pokud by pan Troška a spol vypustil ve svém vesmíru soukromý Voyager 1, v němž by na zlaté desce jako poselství pro jiné inteligentní bytosti, byla byť jen sekvence z tohoto filmu, pak by nás případní emzáci museli vyhladit, či jako nemyslící tvory ignorovat. (02.03.2014)