Avengers: Age of Ultron

Všechno, co bylo na jedničce tak dobré a udělalo z ní blockbuster roku, se v Age of Ultron někam ztratilo. Postavy působí jako hadroví panáci, které tvůrci nechali dvě hodiny pohupovat ve větru před zeleným plátnem, dialogy už jsou tak nějak vedlejší, přehledná akce taky zrovna není tím, co by divák mohl vyzdvihnout. Dojmu ani nepřidá, že z kapitána a Thora jsou takový dvě usmívající se polobuzny. Spousty logických lapsů asi netřeba rozebírat (ale připouštím, že vysvětlení jsem v té změti mohl přehlédnout). Na druhou stranu potěší, že některé scény jsou tak dokonalé, až vhánějí slzy do očí (ultimátní souboj: Captain America vs. poleno). Age of Ultron nakonec působ spíše jako špatná parodie plná nepovedených fórů. Ale něco přece jen potěšilo – Vision. Teda potěšil možný potenciál postavy, který se snad bude dále rozvíjet. (06.05.2015)

// Distribútor: Buena Vista // Počet premietajúcich kín v USA: 4,276 // Otvárací Víkend v USA: $191,271,109 // Presne ako som čakal, toto pokračovanie má oproti jednotke o niečo slabší zmysel pre humor a je menej originálnejšie, avšak na druhú stranu je rozhodne viac temnejšie a vizuálne kvalitnejšie. Za mňa 95%. (28.04.2015)

Jsem starý a konzervativní člověk, který už nestačí tempu hypnagogických seancí Michaela Baye a čím dál tím víc si libuje v prkenných charakterech, které neustále potřebují mandlovat vlastní ego. Tomu se umím zasmát a zapomenout i na naprosto tragické milostné vrkání zelenáče a rusandy, které bych bez váhání označil za jeden z největších režijních failů v dějinách marvelovek. Avengers opět nic nikam neposouvají, opět pracují se stejným (a ne úplně svěžím) modelem akce a opět v nich nevidím žádnou závratnou gradaci. Baví mě třeba proto, že poprvé v dějinách marvelovek jsem se bál o život jedné z figur a také proto, že jde o první sólovku Hawkeye, který mě takto bez varování sejmul ze zálohy. Dostal jsem zkrátka to, na co jsem šel. Pomalou, lehce koženou a konzervativní kostýmovou akci, která začíná být ve svém velikášství vlastně zvláštně komorní, protože jde v zásadě o dostaveníčko party přátel, kteří touží po odpočinku. (30.04.2015)

Opakující se detail na Starkův obličej ve zbroji Iron Mana, ten odraz interaktivních displejů a blikajících světýlek v jeho duhovce jako by byl symbolem repetitivnosti. Cyklů pevně sevřených v kleštích destrukce, digitálního polétávání a kvanta postav na úkor jejich kvality. Vždyť nějaký náboj měli jen Jarvis jako Dr. Manhattan II. a Jane krotící svého zeleného King Konga.. A co je nejhorší, rádoby arcipadouch Ultron si jen kasavě tahá svoje A.I. triko a skutek utek, nicméně co se týká taktiky, šel na to dobře. Avengers se totiž dříve nebo později rozjebou sami, ale otázkou je, jestli u toho ještě budu.. Now I´m free, there are no Marvel strings on me! (04.05.2015)

Král nesmyslných úmrtí Joss Whedon se tomu sociálnímu internetovému pseudoaktivismu, který má v poslední době v takové oblibě, zjevně věnoval až příliš svědomitě, protože jinak než absolutním nezájmem si tenhle krasopád do řiti vysvětlit neumím. Děj, postavy i dialogy jako by vzešly z pera patnáctileté pisatelky fanfikce, která nevidí za ta nejpitomější klišé a nezmůže se na nic než na trapnou křečovitost, všudypřítomné videoherní triky dělají z nových Avengerů soudobý ekvivalent Mumie se vrací či Krále Škorpiona, cukerínová romance se vynořila bez přehánění z prdele, nepřehledná akce probíhá stylem „zmítejte se jak retardovaní epileptici a my to budem co vteřinu a půl stříhat“ a celý film prostupují zastaralý devadesátkový patos a hlášky. Jako tupá letní zábava ve stylu prvního dílu to nefunguje kvůli neskutečné zahlcenosti postavami, které spíš než jako živé charaktery působí jako panáci odříkávající usilovně vtipné repliky, a veškeré potenciální přesahy zase zabíjí jejich totální obehranost (místo abychom se v osobě Ultrona zabývali otázkou lidskosti a vědomí, jak naznačoval pinochiodní trailer, raději se zaměříme na tisíckrát zpracované „lidstvo lze ochránit pouze jeho zničením“). Ze všeho nejmíň ale pobírám, kam se vytratil Whedonův talent kombinovat vážnost s humorem, který byl pro všechna jeho předchozí díla typický. Ve filmu není jediná scéna nebo motiv, které by nebyly dřív nebo později podkopány strašlivě nevtipným shozením, přestože by si logicky zasloužily brát vážně, k jejich vážnému pojetí se očividně směřuje a rádoby humorné zlehčení neslouží žádnému funkčnímu účelu. Ale co já vím, třeba mi akorát atrofovala schopnost zhroutit se v sedačce a slintat. (05.05.2015)