Francouzská spojka

Připrav si kapesníky, protože z tak dokonalý filmařiny ti potečou sliny jako stoletá voda. Film je v rámci autencity točenej ruční kamerou, ale není v něm jediná obrazově nepřehledná scéna a třeba Jimmyho honička s metrem je jedna z nejlepších honiček co jsem kdy viděl, ne-li vůbec nejlepší. Filmovej orgáč ještě sílí díky dokonalýmu hereckýmu výkonu Gene Hackmana. Z počátku jsem se trošku neorientoval ve všech postavách, ale to brzy ustane a pak už to jede takovým způsobem, že jsem se během sledování filmu neodvážil dolejt ani víno. (13.07.2014)

Jak někde někdo napsal, Friedkin opravdu dokonale snoubí temný poválečný film-noir s atmosférou násilí a společenskou úzkostí éry války ve Vietnamu. Výsledek je perfektní krimi thriller, který budí velmi realistický, až semi-dokumentární dojem, místy zlověstný jak známe z Vymítače, a kde krásně vyniká dnes již zmizelý, špinavý a chladný starý New York. Scény sledování / stíhání zde jsou bezkonkurenční. Konečně jsem dohnal klasiku, 50 let poté nemá chybu. (30.08.2022)

Proč dát plné hodnocení detektivce, ve které se málo mluví a většinu stopáže pozorujeme něčí sledování, což hudba dramaticky zdůrazňuje? Protože je to zatraceně dobře natočená detektivka, jež mě zaujala především postavení kamery v některých scénách (odstup při dopadení dealera pronásledovaného Santou) a autenticitou newyorských ulic. Poctivý kus práce odvádí samozřejmě výtečný původní dabing pánů Hradiláka, Ornesta a Adamíry. (29.12.2015)

A nejlepším hercem za rok 1971 je ... Gene Hackman. Za nejlepší byl vyhlášen i film, režisér, scénárista, střihač - nominován Scheider a kameraman. Na Hackmanovi tu vůbec není vidět, že v soukromí nesnáší násilí a mlátit někoho pro něj bylo hrozně těžké. Je to opravdový drsňák (vyrovná se v drsnosti i Harrymu Calahanovi), co když sedne za volant, můžeme čekat jednu z nejlepších filmových honiček. (03.10.2003)

Tohle je film z doby, kdy americký detektiv nemusel být nadpřirozená bytost. Friedkin zboural veškeré do té doby zažité šablony, ukázal realitu policejní práce. Nemůže se podařit úplně všechno, na co policisté sáhnou, vyšetřování je zdlouhavý proces plný nudné a mravenčí práce. A tak se díváme na sledování podezřelých, kteří jen tak bloumají po ulicích. Vidíme Doyla, který postává naproti luxusní restauraci, v níž si dopřává Charnier opulentní oběd, jak žmoulá chladnoucí kousek pizzy a zapíjí ho kávou z papírového kelímku. Friedkin jde v zobrazování reality ještě dál, nepostačí tento ukázkový kontrast, nechá překupníka drog jít odpočívat do hotelu a Doyle zatím mrzne před budovou. Únava, prokřehlost i psychické vyčerpání, to vše je následně přímo hmatatelně cítit z Doylova projevu v závěrečné scéně této sekvence. Legendární honičku automobilu s nadzemkou netřeba zmiňovat. Ale jednu scénu bych přeci jen ráda vypíchala. Když se Pepek snaží očima hledat na protějším nástupišti zabijáka, dopouští se Friedkin geniálního režijního nápadu. Totální splynutí kamery s hlavní postavou, divák je absolutně vtažen do děje a stává se jeho součástí. Tahle scéna by měla být zapsána velmi tučným písmem ve všech učebnicích kinematografie. Pořádný kus poctivé práce odvedl Gene Hackman. Jeho Doyle je nekompromisní, tvrdý chlap, který jde houževnatě za svým cílem. A Hackman je v tomhle jako obvykle na 100% uvěřitelný. (26.06.2011)