Křidýlko nebo stehýnko

Je to lehce zhovadilé, ale předběhlo to svou dobu a ani dnes to nepostrádá na aktuálnosti. Tento film dal v mém světě jméno těm nejhorším blafům a vývařovnám. Tricatel je synonymem pro všechny ty masné výrobky bez masa, mléčné výrobky bez mléka a restaurace, kde je UHO (univerzální hnědá omáčka) základem receptu na všechna jídla od předkrmu až po dezert. Ve Francii se s tím potýkali už v sedmdesátkách, my jsme si ty dobroty vycinkali klíčema na Václaváku taky. (08.08.2018)

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)

Krásné barvy, dobrá konzistence, jen Funès pořád plave na hladině. Pochází ze západu, nejspíše z Francie a je již poněkud archivní, přibližně 1976, to byl velmi dobrý ročník. Jemný začátek se výborně doplňuje s lehkou zápletkou uprostřed a na konci na vaše chuťové pohárky čeká lahodná ústřicová chuť s lehkým kovovým dochucením. Film jako dobré víno. (06.07.2009)

Funès jakoby byl hercem, který film ovládá víc než režisér. Jeho rozmáchlá gestika a pitvorná mimika se zmocňuje dění (byť tentokrát možná o malinko méně než jindy), tvoří fóry a lehce odsouvá do pozadí fabuli. Zásadní je, že jeho Duchemin je Michelinem bez slitování, Michelinem panovačným, sebestředným, Michelinem, jehož je okamžitě všude plno. Ale s Coluchem dokáží vytvořit na poměry lehce bláznivé komedie věrný odraz jednoho z typů otcovsko-synovského vztahu. Duchemin starší nechápající, co by tak syn mohl dělat důležitějšího, než co on pro něj naplánoval... nu, zažil jsem to nejednou :) Silné ***. (10.11.2014)

To si takhle nachystat na stůl dobré jídlo a pití a pustit si tento film, tomu říkám hezky prožitý večer. Jedna z těch nejznámnějších a také nejpovedenějších Funésových komedií. A když se navíc přidají géniové typu Zidiho či Cosmy - je vyhráno. Tohle si pouštím minimálně dvakrát za rok a pokaždé si skvěle pochutnám. (08.02.2015)