Křidýlko nebo stehýnko

I když Funes byl po infarktu, dokázal natočit co do mimiky a obličejových grimas úplně stejnou komiku jako dříve. Ubylo jen fyzických výkonů / běhání po schodech nahoru -dolu , atd./ , což kvalitu filmu nikterak nesnižuje. Film jehož hlavní téma je jídlo je u mě velmi oblíben, když k tomu připočtu skvělou zábavu, je na 4* zaděláno. Vybaví si, ale někdo co si Funes ve filmu vybral? Zda křidýlko nebo stehýnko ? (23.10.2006)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $9,200,000║Kino Návštevnosť: 5,837,000 (Francúzsko), 93,220 (Švédsko), 3,200,000 (Východné Nemecko) ║ Nie je to tak bláznivo zábavné a uletené ako u Funesa býva zvykom ale aj tak niekoľko vydarených vtípkov sa tu nájde, príbeho a technicky zvládnuté opäť brilantne. /70%/ (15.08.2009)

Veľmi veľké a príjemné prekvapenie. Nie som práve najväčším fanúšikom Funèsovho humoru, založeného na prílišnom šaškovaní a prehnaných grimasách (à la Burian), kde všetko ostatné je potlačené do úzadia. Toto ale bolo úplne iné kafé. Funès sa tentokrát vo svojom prejave výrazne krotil (asi čiastočne aj kvôli prekonanému infarktu) a namiesto hlúpeho šaškovania dal prednosť hereckým prostriedkom. Komédia teda nie je postavená na Funèsovej typickej komike, ale viac na výbornom konverzačnom humore, ktorý mi skvele vyhovoval (často som sa nevedel zastaviť v smiechu) a potom na situačnom humore (áno, často poriadne uletenom). Zrejme najlepšia komédia s Funèsom, spolu s Veľkým flámom (1966), ktorý tiež nie je postavený vyslovene na Funèsovom šaškovaní (Funès tam má dokonca výrazne menej priestoru ako obvykle), ale takisto na kvalitnom scenári a inteligentnom humore, podobne ako je to v tomto filme. (12.08.2021)

Film skutočne treba chápať najmä ako satirickú prehnanú satiru na konzervované jedlá a Zidi s Funesom ani nevedeli, ale určite tušili, aký nadčasový film tvoria. Na frak dostanú aj kritici jedál, majitelia a obsluha reštaurácií a nakoniec televízne relácie. Po dejovej stránke je to miš maš plný logických dier, ale to tak trochu k žánru patrí a tento chaos sa dá brať ako plus. Moment, kedy sa publikum v cirkuse nezasmialo, považujem naopak za najlepší fórik vo filme. (18.08.2015)

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)