Batman

Greig Fraser, Robert Pattinson, Zoë Kravitz a Paul Dano. K tomu hodně latexu, deště a Kurta Cobaina. A atmosférického soundtracku, u kterého si divák řekne „paráda, už je tu zase ten syrový drásající motiv“. A do toho všeho samozřejmě Matt Reeves, který musel projít hodně potemnělých míst. V jednotlivostech je to TOP. Bruce Waynea na veřejnosti roky nikdo „neviděl“, společnost dělá Alfredovi, nejvěrnějšímu z nejvěrnějších. Že se Gotham rozpadá zevnitř, mu ale lhostejné rozhodně není. Korupce je v politice, u vysokých úředníků, v policejním sboru, takže příchod sériového vraha se zálibou v hádankách, který ukazuje a trestá mocenské hráče a odhaluje nejtemnější pravdy města, napětí ještě vystupňuje. Nálada á la Se7en, detektivní stránka á la Zodiac, což jsme v předešlých verzích neviděli. To už ale za sebou máme velmi poctivou kresbu světa plného nesmazatelných jizev. Tenhle Batman je asi trochu jiný, než zhýčkaný divák čekal, mě trochu zamrzelo méně prostoru pro Penquina, slabší dynamika s Alfredem a krapet „nijaký“ Jim Gordon. Tím, že je Bruce v civilu méně, nestihne tolik přirůst k srdci. Pattinson, který poslední dekádu volil kvalitní tvůrce a nelimonádové postavy, je nicméně boží. Boží je i to, že výsledek jednoduše není pohádková digitální destrukce všeho, jen prostě tahle další verze třiaosmdesát let staré legendy netáhne potřebnou emoční silou. Vizuálně skvělá sebevědomá deprese. A brutální tříhodinová stopáž vcelku utekla. (03.03.2022)

Kdyby neexistoval svět Batmana, který stvořil Christopher Nolan, byl by The Batman Matta Reevese více než důstojný upgrade starých Burtonovek. Protože hlavní devízy původních filmů, tedy gotické kulisy, potemnělou atmosféru a intenzivní orchestrální hudbu tady tvůrci solidně restaurují, modernizují a upgradují pro současného diváka. Avšak s "vyšším rozměrem", který vtiskl svým nezaměnitelným rukopisem hlavnímu hrdinovi Nolan se tady nijak nepracuje. A tak zatímco v Batman Begins si můžete check all the boxes, tak reboot je vlastně jen zamotaná, temná noirová detektivka se zajímavým narativem a x dobře napsanými postavami. Sledovat ale celý tenhle kolos 176 minut, ve kterém je každý druhý záběr, gesto a pohled 3x delší, než by bylo záhodno (a ano, i ta automobilová honička je šíleně dlouhá a nenápaditá), je tedy pořádně husarský kousek. (06.03.2022)

Mému náctileté já, poslouchající Nirvanu (ok, víc NIN) a čtoucí Nietzscheho, by se THE BATMAN zamlouval o poznání víc. Mé dospělé já by kdykoliv před tímto neonoirem, který je subtilní stejně, jako je v titulcích vyveden jeho název (přes celé plátno), dalo přednost kterémukoliv z dost zjevných inspiračních zdrojů. Fincherovy, Polanského anebo Scottovy filmy mají něco, co ten Reevesův postrádá: znepokojují svou nejednoznačností. Nesměřují od tmy ke světlu s postavou žijící ve stínu (práci s nasvícením odvisle od tématu a vývoje protagonisty ale cením, wtz), nemají potřebu svou symboliku (světlo-tma-stín, modrá a červená barva odvislá od policejních světel) explicitně osvětlovat. A komplexní problematiku zkorumpovanosti a provázanosti jednotlivých institucí (policie, soudy, politika, média) nemají potřebu simplifikovat, protože nejsou omezeny mantinely komiksového originu a norem velkorozpočtové podívané. Zatímco Nolanovi zmiňované normy sloužily jako záminka k experimentování s výstavbou a montáží a Burtonovi k zabydlení vrstevnatého světa příběhu, obývaného jimi favorizovanými vyvrheli, Reeves po Opicích zase blafuje hloubku a brakuje lepší snímky a konvence. Ve velmi dobrém až výborném neonoiru, který po dvou hodinách z necelých tří definitivně přepne do šestákového melodramatu a komiksového sešitku, musí být paralelismy v životních osudech postav i v řešení předkamerového prostoru (Batman X Catwoman X Riddler), musí se v díle kladoucím důraz na prvky motivované s ohledem na skutečnost a prvky strhávající pozornost na sebe a médium objevovat nejomšelejší žánrové věci z omšelých (předvídatelná rodinná tajemství, záchrany na poslední chvíli atd.). Oceňuji koncept, oceňuji jeho uchopení (více styl než neobratné vyprávění s proměnlivým počtem ústředních postav: delší záběry, nízká hloubka ostrosti, spoléhání se na zdroje světla z předkamerového prostoru, provázání skrz výbornou hudbu chytře pracující s vývojem leitmotivů jednotlivých postav, vnitrozáběrová montáž mnohdy prostřednictvím nějakého prostředku oddělující postavy žijící ve vlastním omezeném mentálním vesmíru, neostrost odpovídající míře neinformovanosti jednotlivých aktérů atd.). Neoceňuji Reevesovu potřebu - spolu s Amadeem řečeno - srát mramor. (02.03.2022)

Komorní, skličující, gotické noir emo, které místy vypadá jako noční můra světloplachého sociopata, na jednu stranu osamělého, na druhou stranu vrženého do klaustrofobického prostoru, kde se právo a zločin objímají tak těsně, že je nejde rozlišit. Na skoro fincherovský thriller je navěšené chytře upravené origin story a příběh o člověku sežraném pomstou. Je to pomalé, místy hnané na maximální efekt, opřené o famózního Riddlera… tři hodiny mi nepřijdou jako problém, Reeves to totiž valí precizně, těžkotonážně a narozdíl od Snydera to není maškarní na spodek mrtvých manekýnů, ale pořád lidské drama - i když třeba proti Nolanovi zjednodušené. Patyzón do role sedí skvěle, hlavní deviza je ale Paul Dano jako král incelů. Reeves doručil podobně svéhlavý autorský projekt jako nedávno Villeneuve. Pro mě stokrát lepší než komicky depresivní šaráda Joker a o několik levelů nad DC zmetky poslední dekády. Konečně ta temnota dejchá, jizvy se nehojí a krysy hryžou do masa. (28.02.2022)