The Zero Theorem

Terry Gilliam v nejryzejší podobě. 12 opic jsem viděl, Brazil zatím ne a budu to muset napravit. Nechápu, proč je film v modré, i tady se jedná o hlubokomyslné hledání smyslu životu v papundeklové divné barevné sci-fi, ale uteklo mi to tak rychle, že jsem to ani nečekal. Malick u mě skončil, doufám, že Gilliam ještě něco natočí. (24.10.2017)

Hodně rád bych ještě tu jednu hvězdu dal, protože to bylo úplně poprvé, kdy mi Gilliamův vizuál plně sednul a zajímal mě po celou stopáž (no... teoreticky podruhé, ale u Krále rybáře se to asi moc počítat nedá), jenže to bohužel není dostatečně promyšlené, hlavně co se celého toho světa týče, a ani ten námět není využitý naplno. Nápadů to má samozřejmě zase dost, ale opět se jimi Gilliam nechal až moc opájet a s obsahem bohužel nepracoval tak moc jak měl. No a taky zde kopíruje ze svých starších sci-fi, kterým je The Zero Theorem chtě nechtě prostě podobné - a hlavně závěr silně připomene Brazil. Jenže i tak mi to sedlo, nenudil jsem se u toho, byl jsem neustále zvědavý, kam se to celé bude vyvíjet a natočené i zahrané je to fakt dost slušně. I ten svět, ve kterém se to odehrává, je dost zajímavý a proto tolik zamrzí jeho nepropracovanost, protože přímo vybízel k rozvití hlubší zápletky i závěrečné myšlenky - hlavně ty všudypřítomné reklamy venku, kterým nelze utéct. Ty mě snad z celého filmu zaujaly nejvíc a přitom v něm bohužel neměly žádnou větší roli... Ale určitý přesah to má i tak, sice celkem jednoduchý, ale dobře vedený a v závěru i poměrně silně podaný. A za tenhle názor mě určitě bude spousta lidí chtít lynčovat, ale tohle bych si zopakoval radši, než právě Brazil. Neptejte se mě proč, sám to nevím, ale tady mi to podání sedlo prostě víc. Možná, až se mi to rozleží v hlavě, to tu rozliším a tu čtvrtou hvězdu přidám, ale zatím pro ni bohužel nenacházím důvod. A fakt mě to mrzí, protože Gilliam mi sedne skutečně jen výjimečně, jen je to prostě nedopracované a osudy vedlejších postav nejsou pořádně uzavřeny. Ale uvidím časem, tady to hodnocení mám fakt dost mezi. Silné 3* (07.05.2022)

Čiré futuristické nic. 106 minut šíleného, dost často až nesmyslného filozofování, které zachraňuje docela zajímavý vizuál, Tilda Swinton, Matt Damon a hlavně Christoph Waltz. Ale bohužel i kdyby tu byla skvadra herců jako v Expendables stejně by to nepomohlo. Takový styl a podání příběhu opravdu nesedne každému a přesvědčil sem se, že ani pro mne to není ten pravý šálek kávy. Bohužel. /40%/ (02.10.2014)

Tak jako mě nedávno maximálně potěšil nový Jarmusch, potěšil mě teď i nový Gilliam. Nedoufal jsem, že by ještě na stará kolena natočil film srovnatelný s geniálním Brazilem, ale povedlo se. A nelze jinak, než tenhle film s Brazilem srovnávat, skrze Brazil ho komentovat, protože se Brazilu hodně podobá. Takže: Pokud se vám Brazil líbí, měl by se vám líbit i The Zero Theorem. Stejně jako u Brazilu platí - úžasná hravost a fantazie, nekonečně nápaditá, typicky gilliamovská výpravnost, fantaskní děj zaplněný bizarními postavami... Ale ani omračující, úchvatná a bombastická vizuální stránka bohužel nezastře fakt, že filmový příběh neskrývá žádné velké moudro a poselství, ačkoliv je jeho leitmotivem Gilliamovo oblíbené téma - hledání smyslu života. Na film se hezky kouká, ale obsahově je myslím hodně plochý, i když to zpočátku tak nevypadá. A ta pohádka, kterak se do starého ošklivého povislého chlapa zamiluje mladá krásná samička, která v bílém latexu a zrzavé paruce vypadá jako ztělesněný sex, to už není orwellovská groteska, ale jen úsměvná erotická fantazie starého dědka (promiň, Terry). Nejlepší věta z celého filmu je jeden z úvodních reklamních sloganů: "Znuděni buddhismem, otráveni scientologií? Církev Batmana Vykupitele může být odpovědí!" Škoda, že filmový děj nešel radši tímhle směrem... (04.08.2014)

Technický pokrok se nevyhne ani světu Terryho Gilliama. Zatímco ve vizi blíže nespecifikované budoucnosti Brazilu hrála stále prim stísněná kancelář a halda papírů, Qohen v Teorému nula má prostoru a snad i svobody více než dost. Možná je to ale právě nepřeberné množství možností, které v něm rozvíjí fobie téměř ze všeho. Qohenovi nečiní potěšení vlastně nic, a tak sám sebe připravuje o svobodu a čeká na konci telefonního sluchátka, až mu někdo řekne, co je vlastně smyslem jeho života. Dlouho není schopen rozlišit, zda zahazuje život řešením nekonečné matematické úlohy nebo naopak, zda jejím řešením posunuje lidstvo vpřed. Zářivý paprsek naděje na osvobození má na dosah, jenže je schopen se ho chopit? Anebo teorie Všechno pro nic zůstane příhodně charakteristikou jeho vlastní existence? 7/10 (24.07.2014)