Tělo mého nepřítele

Francois Leclerq se po sedmi letech neoprávněně strávených v base vrací na místo činu a ihned, bez přehnaných díků, odmítá za svůj pobyt finanční kompenzaci, do které je zahrnuta inflace i kolísavost indexu na burze. Za to myšlenky na pomstu jeho hlavu evidentně neopouštějí a proto začíná pátrat po identitě dobrodince, který mu umožnil dlouholeté sprchování v pánském kolektivu. Struktura vyprávění je poněkud rozvětvenější, děj skáče v čase a fórek vysvětlující, že ve vzpomínkách máme vždy současnou podobu, to divákovi také příliš neusnadňuje. Pro mne je velkým plusem, že mstitel nemá odhodlaně zarputilý výraz ublížence, ale i v dramatičtějších chvílích ho zdobí takřka rozpustilý úsměv made in Belmondo. (16.03.2010)

Jsem příliš málo světácký Belmondo na to, aby mi někdo svěřil vedení nejlepšího podniku ve městě. Nejsem však příliš naivní Belmondo, abych pochopil, že doutníček prodávaný za 50.000 franků asi nebude jen tak obyčejný doutníček. Takže mne se zkrátka Belmondovy problémy netýkají, ale kdyby se mne týkaly, tak bych rozhodně byl ten naštvaný Belmondo, který se rafinovaně mstí těm, kteří mu zařídili pobyt v pruhovaném a ještě přitom nakoukne pod všechny sukně v dohledu svých lehce utrápených očí. Mně se to prostě líbilo, ale potřeboval bych, aby se ta nudná těžkopádnost vyprávění nahradila svižnou lehkostí. Jenže tohle chtít od francouzského dramatu ze sedmdesátých let je asi stejně nemyslitelné, jako chtít od Borata, aby nesouložil s ovcemi. (30.06.2015)

Mohl to být fantastický film. Velice zajímavě a netradičně natočen, skvělá hudba, dobrá atmosféra a výborný hlavní představitel. Bohužel film neměl tu správnou, temnou a frustrující atmosféru, jakou by měl mít. Respektive místy měl, ale narušovaly to neustále průpovídky Belmonda, které byly místy i dost vtipné a nepasovaly do filmu. Z počátku se to dokonce tvářilo jako lehká komedie. Vynechat todle, byl by to vynikající snímek. Takhle, bohužel, jen trošku lepší průměr. Škoda! Howgh! (16.03.2010)

Snad jedině hudba... a jinak neskutečná nuda. Detektivní zápletkou okořeněný příběh vzpomínek. V nostalgickém duchu se tu proplétá minulost i přítomnost, vzpomínky na dětství jsou podbarveny sociálním podtextem. Rozdělení na bohaté, mocné a ty druhé jsou snad jediným motivem jednání hlavního hrdiny. Belmondo je kouzelně drzý, šarmantní, zkrátka jako vždy. Ale ta neskutečná rádoby moudra, která mu scénář vkládá do úst... hrůza! Takže... Snad jedině ta hudba. (06.09.2011)

Nahlédl jsem do nedělního repertoáru prvního kanálu české televize, čímž jsem dal přednost Občanskému průkazu dnes zemřelého Petra Šabacha. Šarmantní Belmondo a šarmantní děvy, příjemné konverzace, ale také nepříjemní měsští oligarchové se svými přepychovými interiéry. A tento Belmondo (François Leclercq), chce sice s vlky býti, ale nechce s nimi výti. Tak se dostává do situace, která ho stojí stojí sedm let života ve vězení, přičemž ve většině případů je nevyjící vlk nejen oddělen od smečky, ale je jí rozthán na kusy. A tak se vlk vrací a bývalé soukmenovce (ty nejzatvrzelejší) zakousne. (17.09.2017)