Policajt nebo rošťák

I já jsem se tentokrát (překvapivě!) "spálil", pokud se poznávání hlasů týče, stejně jako kolegové Hal_Moore a jatamansi, protože mi Belmondův dabing přišel jako poněkud zvláštní Tříska (a teď mi vrtá hlavou, kdo tedy nakonec namluvil Kašpárka, kterého jsem shodou nedělních okolností měl možnost též dnes zhlédnout). Až dodneška jsem měl za to, že dabingy JPB existují (hodné uznání) tři - jasně nejlepší v podání Jana Třísky - ze starých časů Jiřího Krampola (výborný) - Jiřího Krampola nově (bída, sotva chudák ještě zvládá mluvit). A hle, objevuje se jako duch Hopkirkův ze záhrobí skvělý počin Miroslava Moravce, našeho pofilipovského krále dabérů. Jako uznání jistě postačí, že je s Třískou zaměnitelný.___ A teď k filmu: Policajt nebo rošťák je asi nejlepší film s Belmondem, který nelze považovat za žánrově čistou komedii. Scénář je brilantní a na dialogy už tu mnoho komentujících kolegů vzpomínalo, Stanislas Borovitz, to je policajt bez servítek, kterému budete ale fandit za jeho činy, a nikoliv za počet vrubů na podrážce jeho bot milovníka. Až na poněkud dětinskou těhotnou čtrnáct a půl letou dceru výborná stylová záležitost. No a Soběslav Sejk v kůži Michela Galabru, to je další lahůdka, jeho hádka s JPB na stanici v okamžiku, kdy Borovitzovi unesli dceru, by se měla dostat do hlasových učebnic VŠECH DNEŠNÍCH DABÉRŮ. (11.04.2010)

„Komisár Bertrand brutálne zastrelený na Grande Corniche” • Na jednej strane tu mám policajta Stanislasa Borowitza, ako zároveň povedzme i divízneho komisára, a zase na strane druhej tiež i akéhosi, akože Taliana Antonia Ceruttiho, pričom sa vskutku variže stále úplne jednalo len o jednu a tú istú osobu, keď v druhom prípade pracovala najmä v akomsi prestrojení za darebáka či násilníka, a to teda konkrétne niekde medzi skorumpovanými policajtmi, ako bol mimochodom zrejme nielen iba tento surovou metódou »popravený pán« + dvomi gangmi, ktoré by rozhodne najradšej poštval samých proti sebe, o čo sa akosi neustále len usiloval, až sa obidva prechody medzi «zákonom & zločinom»; automaticky stávali sami o sebe pomerne dosť zaujímavými = kriminálny titul: Policajti a lupiči; s mimoriadne charizmatickým francúzskym predstaviteľom Jeanom-Paulom Belmondom v hlavnej [dvoj]role, kedy sa zväčša naplno realizoval v tej druhej variácii, ako už máva vo zvyku. • Rovnako som si taktiež býval veľmi dobre vedomým aj akýchsi občasnejších »scenáristických lapsusov« počas sledovania tohto svižného, a na moje počudovanie aj celkom rozsiahleho titulu, odohrávajúceho sa vo francúzskom slnečnom [veľko]meste v Nice, ležiacom na Azúrovom pobreží oproti malej dedine menom Ružomberok [odkiaľ ale našťastie ani nijako extra zvlášť zase nepochádzam], a k tomu i s nemenej väčším množstvom naozaj divokých a nápaditých sekvencií, až som takmer pomaly ani nestíhal im všetkým venovať i svoju náležitú pozornosť, tak som bol práve týmto Lautnerovým poňatím skutočne ohromeným, že s naprosto čírou radosťou si teraz rád zatlieskam, aby som tým v podstate vyjadril moju celkovú spokojnosť, s ktorou určite nemôžem byť nespokojným. • A s vysokou pravdepodobnosťou vrelo každému iba odporúčam, kto by chcel mať čo dočinenia s daným m-o-n-s-t-r-e   s-a-c-r-é[om]; apropo: kompozícia obrazu v podaní Henriho Decaëa, tvorila minimálne takých 60-70% celkového úspechu v rámci celkového ponímania, a skúste si následne spočítať, koľko[krát] vlastne spolupracoval s toť prítomným Bébelom? (09.03.2024)

Spíše voyou než flic, který si do příběhu najede pseudoformulí a začne všechny kolem fackovat, taková zábava mě teda moc nebere. Příběh je dost zmatený, nepřehledný a scénáristicky neukotvený. Slavná melodie je to nejlepší a možná to jediné, co si budu pamatovat. S přivřením obou očí slabší tři hvězdičky. (01.01.2017)

Ačkoli už jsem s Belmondem pár filmů viděl, ani jeden nebyl "belmondovka", tak konečně nastal čas nějakou zhlédnout. A jestli jsou všechny podobné téhle, tak je nebudu vyhledávat často, ale jako občasná zábava to rozhodně není špatné. V závěru mi to přišlo krapet pomalé a hlavně nebýt Belmonda, tak je to dost slabé, ale hlavně díky němu je to solidní zábava, do které jsem se dostal rychle a bavil skoro až do konce. Sice ne vším, ale většinou hlášek ano. Bere se to s nadhledem, na nic většího si to nehraje, nenudilo mě to, funguje je to jak má a režijně je to taky slušná práce, takže jsem si to užil. Jen nevím, jestli bych si to pustil někdy znova, protože to pro mě až tak výrazný zážitek nebyl, ale zatím si myslím, že ano, takže tu ty čtyři hvězdy nechám. Slabé 4* (05.01.2024)

,,Doufám, že jste se příliš nenudili." Přiznávám, že nudil. Je to zvláštní, nejednou si u vybraných filmů stěžuju na delší rozjezd a trvá mi, než se začnu bavit či sledovat se zájmem. U Lautnerových filmů s Belmondem (už jsem viděl v minulosti s prakticky stejným výsledkem Profesionála) to budu mít zřemě obráceně. Velice se mi líbila cca první půlhodina, která plynula ve svižné atmosféře, k tomu s úžasnou stylovou hubou, Belmondo se svým extraordinérním auťákem, podnikající svérázné rošťárny směrem ke svým protivníkům, mne nesmírně bavil. Vypadalo to, že zůstanu na jedné vlně s tvůrci až do konce. Jenže pak se více rozjel souvislý kriminální příběh, který mne už ničím moc neupoutal, zábavy ubylo, i ten Belmondo mne začínal chvílemi nechávat úplně chladným a poslední půlhodinu jsem pro změnu už jen vyčkával konce. Jelikož Policajta-rošťáka vidím poprvé až dnes, nedokážu si ho pojit na rozdíl od jiných spolukomentujících s nostalgií. Líbilo se mi ještě zakončení s dcerou (byť zpracování rodinné linky mi po většinu času připadalo jako povrchní okrasa) a závěrečný vtípek s deštníkem, ale celkově se z této klasiky vyklubala průměrná krimi komedie, kterou opakovaně vidět asi nemusím a na které se co do zábavy už podepsal čas. Přijde mi, že 16 let před tím zvládl Lautner v Povedených strejcích kombinaci komedie, krimi, akce i rodinného příběhu daleko lépe. 60% (10.06.2020)