Jack Ryan: V utajení

Hrdina špionážních románů Toma Clancyho a jedna z nejznámějších postav Harrisona Forda je zpátky. Těšil jsem se moc, spálil jsem se zrovna tak. Jsme v Hollywoodu, který teď vyznává trend vracet vše na začátek. To je i případ Ryana, který znovu sází na inteligenci a intuici. Analytikovi, který pro CIA tajně monitoruje finanční machinace teroristických skupin, zahřívá postel půvabná doktorka Keira Knightley a na teplé kancelářské židli mu toho moc neschází. Jenže.. zase to Rusko. Zase kuje pikle proti nenáviděné velmoci. Ryan musí po dlouhých letech do terénu. Vývoj děje se dá poměrně dobře vytušit dopředu, zkratkovité náhody, které našeho hrdinu potkávají, jsou nemile úsměvné, ostatně jeho okolí mu leccos dost usnadňuje. Chová se buď pitomě, nebo má zřejmě slabší chvilku (jako třeba stopadesátikilový černoch, který to odskáče jako první). Kdyby našeho skautíka potkal Jason Bourne, rozseká ho na kusy. Tvůrci se spoléhají na kontaktní akci. Ta však selhává. Akční momenty jsou chaotické, chybí napětí i nápad, střihač by měl dostat pořádně přes prsty. Spíš než akční scény si tak kousek režiséra (od shakespeareovských adaptací až po comicsového Thora) Kennetha Branagha budeme pamatovat skrze dialogy a docela propracované postavy. Slovní souboje mají slušnou gradaci, ostatně na akční thriller tu máme hodně dobré herce (Knightley, Costner, sám Branagh, který svým ruským přízvukem připomene padouchy let osmdesátých a který si dokáže hezky pokecat o obyčejné žárovce). Mimochodem je sympatické sledovat, jak Kevin Costner pokračuje ve svém stylovém hereckém návratu. Když si to sečteme, pokud se někdo těší na inteligentní thrillerovou podívanou, bude zklamaný. Ale vlastně jen lehce!! (10.05.2014)

Zase jsem o tři zjištění bohatší. 1.) Kevin se už nevleze do své námořnické uniformy z No Way Out i kdyby zatáhl pupíček. 2.) Když jste mariňák, můžete třikrát těžšího ugandského cvalíka utopit ve vaně jako kotě. 3.) Rehabilitační oddělení nemocnice Waltera Reeda narovná páteř každému Američanovi (u té charakterové to není potřeba).. No Ado About Nothing. Od Branagha sterilní žánrová ígra s nezajímavými postavami (včetně jeho cirhózového geroje), kvapnými analýzami z kávových sedlin a dějem rezignujícím na moment překvapení či nedej bože nějakou ideovou uvědomělost vlastní nedokonalosti. Z kvinteta dosavadních Ryanů nejslabší článek, Clancy může klidně spát.. Snad na konci ty zavírající se dveře Oválné pracovny nebyly předzvěstí nějakých nepřístojností? Ta místnost už zažila leccos a tolik pohledných analytiků na jednom místě... (11.01.2016)

// Tak nějak si představuju, že všechny ty akce probíhající v reálu musí být hrozně nudné, pomalé a přesné - v tomhle případě by ten film odpovídal realitě. Problém je, že já radši tu zábavu. Nebo alespoň šanci, se v příběhu orientovat. Jenže to mi Ryan prostě nenabízí, Chris Pine (ačkoliv ho mám velmi rád) tu prostě pobíhá a hraje si na amerického Bonda, kterému chybí důvtip, jistota a plán. Zde se hraje na náhodu a nelogické posouvání příběhu dál a to mě zkrátka nebaví. Pár elementů ujde, proto hodnotím průměrně, lepších filmů by jste ale se stejným tématem našli imho daleko více, proč ztrácet čas tímto? (14.05.2014)

Musím přiznat, že jako nečtenáře předlohy a člověka, co si starší filmové Clancyovky nepamatuje, mě to celkem bavilo. Chápu, že pro fanoušky je asi nový Jack Ryan trošku divný a asi i nevěrný předloze. Od toho se však dokážu lehce oprostit, a jelikož je mi Chris Pine celkem sympatický, nemám s ním problém. Ani jsem tak úplně nevěděl do čeho jdu, ale o to víc mě překvapilo, že mě film nenudil a co víc, docela se i bavil. Pár hluchých míst ve scénáři by se jistojistě našlo ( Jak se z Johna Patricka Ryana bez jediného vysvětlení najednou stal Jack Ryan? Knížky sem nečetl, tak jak to mam vědět?) a občas jsem si řekl, že té určité části tak úplně nerozumím, např když se objevil Branaghův syn, tato sekvence byla podaná absolutně mimo mísu, to až později řekli, kdo to je. Ale což, jak jsem řekl, bavil jsem se a to je hlavní...70% (18.05.2014)

Agentským franšízám se s výjimkou jediné daří velmi dobře. "Bondovky" patří mezi jedny z nejdelších vůbec (pokud ne tu vůbec nejdelší), "huntovkám" vychází spoléhání se na hvězdný status protagonisty a odlišné pojetí každého dílu díky oslovení jiného režiséra, "bournovky" zase svými pokračováními dokáží nastolit trend, který napodobují, anebo se vůči němu vymezují druzí. Onou výjimkou jsou právě "ryanovky", které lze definovat pouze jejich odlišením od výše zmíněných, což dělám v BD recenzi Jack Ryan: V utajení. (16.06.2014)