Kdo nastaví kůži

Průměrná delonovka (a Delonův režijní debut), která se marně snaží být hrozně vtipná a nad věcí (hrdinové jsou naprosto v klidu, ačkoli po nich jde celá Francie), a která se mi zaryla do paměti hlavně díky nahé Anne Parillaud připoutané k posteli v doupěti únosců, a pak scénou, kdy Delon střílí do vystavených talířů. První příjemně vzrušila, druhá rozesmála. (07.11.2011)

"Já nad tím zaslzím až za chvíli." Války policajtů nemám moc rád, přestože stále probíhají. U nás jsou takový decentnější, ale ve Francii do toho jdou naplno. A kdo se bojí otevřenýho konfliktu, tak si najde blbečka, kterej za něj nastaví kůži. Jak prosté. Takže tu máme oblafnutý očko Lucase, rošťáckou sekretářku Charlottu a tajemnýho parťáka v příběhu zamotaným tak, že na konci nevím, kterej policajt je zkorumpovanej, kdo je nacistickej zločinec a kdo je čí táta. Jenže mě to nevadí. Já jsem se bavil a jestli to budu chtít někdy rozmotat, tak se na to klidně mrknu ještě třikrát a pak si to nechám od někoho bystřejšího vysvětlit. (21.12.2021)

Napínavý příběh rozhodně měl hlavu a patu, takže bych ho nenazýval thrillerem, alespoň ne tím dle amerického střihu. Přes spoustu postav i mrtvol se v něm člověk dobře vyznal, rozhodně byl psán podle pevného scénáře. Takové jsou takřka všechny Delonovy filmy. Příběh detektiva, který nevědomky odkrývá drogovou mafii s centrem v rehabilitačním středisku s podivnými výsledky, nese s sebou všechno, co má dobrá detektivka mít, napětí, řadu zápletek, trochu humoru a romantiky (mimochodem dabérský výkon Delonovy sekretářky byl skvělý), snad až na tu nepravděpodobnou honičku v protisměru dálnice, aby si i kaskadéři něco vydělali, na tyhle scény opravdu nejsem dělaný.,.. Dobře se na to zkrátka koukalo, nenudilo to. Pět hvězdiček. (01.08.2016)

Jako kriminálka to nefungovalo, jako thriller už vůbec ne.. ovšem jako parodie na oba žánry to nemělo chybu.. zejména geniální pojetí postavené na tom, že všechny postavy se příběhem i v těch nejvypjatějších situacích pohybují s naprostým klidem, hraníčícím téměř s nudou a nezájmem.. ať už je to postřelený Choucas (překřtěný na Lucase) ležérně vtipkující nebo unesená a právě znásilněná ležérně vtipkující Charlotte... (26.05.2004)

Alain Delon v kůži frajerského soukromého očka. Kdo se nastaví jeho odlehčenému pařížskému čaji o páté, nebude zklamán. Delon - ležérní a in neodhazuje ani zde svůj širák sólo zvyků investigativních, přidává smysl pro trefné ostří černohumorných kudrlinek, bez bázně klepe na dveře, odrovnává darebné padouchy, oplácí jim stejnou mincí "sametovou," pomrkává po své pravé ruce (nebo ona po něm) - cinefilní šedé myšce, sekretářské Anne Parillaud, jejíž utajené křivky pozvolna prosvítají zpod rtěnky svůdně líbající. Zapletené zápletkové finesy řeší se šarmem nenuceným, převázaným mašlí hlášek imponujících. (30.07.2014)