Kdo nastaví kůži

Delonova lehce sebeironická variace na americkou, či chcete-li Manchetteho francouzskou drsnou školu, ve které se povážlivě málo kouří, pije a souloží. Pokud nebudete zmateni z počtu jmen, kterých je víc než v telefonním seznamu Paříže, spolehlivě vás otráví dvě věci. Šílená hudba často užívaná v nepravý moment (obzvláště deprimující je ta anglicky nazpívaná odrhovačka s balalajkou) a zprasená noční automobilová honička. Typický atribut francouzské krimi je tady rámován tóny připomínajícími znělku majora Zemana a v podstatě spočívá jen ve zrychlených záběrech jedoucích aut, co během střihu stihnou navštívit autoklempírnu. V poznámce sekretářky směrem k postřelenému detektivovi, že by to Belmondo ve filmu snášel lépe, byl sympatický autorský nadhled, nicméně celek ukázal, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždycky totéž.. (10.10.2019)

Delon si pro sebe napsal scénář, v němž si především chtěl zahrát na Belmonda. Netvrdím, že je Delon špatný herec, věřila jsem mu celý film. Jenže humor mi k němu zkrátka nesedí, čiší z něj chlad. Být v hlavní roli Belmondo, zřejmě bych ocenila Delonovy scenáristické i režijní schopnosti. Takhle se jedná o zašmodrchanu kriminálku, v níž v každé nové scéně padne nějaké nové jméno, až z toho jde divákovi hlava vůkol. Delonův chlad sráží i všechny pokusy o vtip, které by v podání téměř kohokoliv jiného udělaly z tohoto filmu výbornou komedii. Snaha o komediální pojetí je též patrná z hudebního doprovodu, který jakoby z ucha vypadl italským komediím sedmdesátých let. (04.11.2012)

"Halo, co je?...Ale nic normálka...A co on?...Taky normálka, je po něm!" Zdánlivě nevinný úkol, který dostane ex-inspektor Choucas, pracující nyní jako soukromý detektiv, se ukáže jako nejnebezpečnější akce jeho života. Při hledání zmizelé slepé dívky se stále více zaplétá do labyrintu hrozivých událostí.... Alain Delon touto detektivkou debutoval jako režisér a podílel se též na scénáři, který je ale zbytečně překombinovaný. Nechybí solidní akce, napětí a nadhled, kdy si střílí jak ze sebe, tak i ze svého tehdejšího konkurenta Belmonda. Je vidět, že od mistrů řemesla leccos odkoukal. Vedle sebe obsadil i pozdější "Brutální Nikitu" Anne Parillaud, které to náramně sluší a která velmi slušně hláškuje. Ta hudba je zajímavá a písničku uprostřed si střihnul sám pan Delon. V původním dabingu čst nezvykle dabuje Delona dokonale pasující Jiří Štěpnička. "No ne v takovýchhle případech se Belmondo omezí na mužný úšklebek...Nech teď laskavě Belmonda plavat a radši mi uvař pořádný kafe!" (24.03.2024)

Klasická francouzská kriminálka s mnoha zábavnými pasážemi, kterým vévodí bývalý policejní inspektor Choucas, nyní soukromý detektiv. Jednoho dne za ním přijde paní Pigotová, že se jí ztratila před měsícem její nevidomá dcera a že policie dohromady nic neudělala. Detektiv Choucas se případu rád ujímá, prapodivně je však policií nabádán, aby jen sebral peníze a paní Pigotové řekl to samé, co policie. To je mu však proti srsti a pomalu se začne rozbíhat případ plný dramatických honiček a ran... (21.03.2008)

Alain Delon v kůži frajerského soukromého očka. Kdo se nastaví jeho odlehčenému pařížskému čaji o páté, nebude zklamán. Delon - ležérní a in neodhazuje ani zde svůj širák sólo zvyků investigativních, přidává smysl pro trefné ostří černohumorných kudrlinek, bez bázně klepe na dveře, odrovnává darebné padouchy, oplácí jim stejnou mincí "sametovou," pomrkává po své pravé ruce (nebo ona po něm) - cinefilní šedé myšce, sekretářské Anne Parillaud, jejíž utajené křivky pozvolna prosvítají zpod rtěnky svůdně líbající. Zapletené zápletkové finesy řeší se šarmem nenuceným, převázaným mašlí hlášek imponujících. (30.07.2014)