Cesta

Pomalejší a méně fungující záležitost než například The Road (avšak podobně nehostinné, špinavé, syrové), jejíž největší chyba je, že chce být občas cynická a záměrně přitažená za vlasy, ale moc to nefunguje. Pearce a i Pattinson kupodivu fungující, nicméně jinak je tahle prapodivná postapokalyptická road movie průměrná a ničím inovativní, ani zábavná. (16.04.2015)

Je přeci postapo a mááám dost času... zabroukal si Guy Pearce a jal se zabít nudu pronásledováním auta, co mu říkalo pane, a tak trochu si ho přepřáhli pocestní, kteří měli napilno z nějaké horké akce - pro vzduchoprázdno, které snímek vyplňuje, není patrně důležité z jaké... ono zde vlastně není důležité vůbec nic a právě to se nám asi autor snažil sdělit, leč způsobem navýsost ubohým... Nevěřící nechť si sami zkusí plně neužít celou půl minutu trvající startovací scénu, napumpovaní monotónním hlučením didgerida a povzbuzení kusými dialogy, pyšnícími se slovní zásobou minoritních skupin, z čehož lze usuzovat, že slabomyslných přežije nejvíc, alespoň v Austrálii... K tomu si nejde nedloubnout do Roberta Pattinsona, kterému konečně někdo vymluvil mylný úsudek, že se narodil pro role osudových krasavců a tak zkusil prosťáčka, který mu celkem sednul, jenže ve špatném filmu... Guy udělal stejnou chybu a neúspěch jej neminul přesto, že má hodně nakoukaného Eastwooda, prostě, i když je od začátku jasné, že nálada bude chmurná a na jásavé mávání happyendem můžete rovnou zapomenout, stejně vás to žádným způsobem nezasáhne, ale kde tady je přesně zakopaný pes, já rozhodně zjišťovat nehodlám, i když bych to možná zvládla dřív, než se Guy podívá zleva doprava... (25.09.2014)

Šíleně nudný Max je Gej. Tedy vlastně Gáj, abych mu nekřivdil. Ukradnou mu auto. To nasere. A Gáj nasraný je. A tak si pro něj jede autem těch zlodějů. Lepším, novějším a nabušenějším, s daleko více místem pro řidiče i spolucestující a dvakrát prostornějším kufrem. Ale proč, to se mě neptejte. Cestou narazí na homopýra. Nemějte strach, je to jen charakteristika a k anotaci Drama/Thriller/Krimi „Kokotina pro přihlouplé předmenstruační pipky“ nepřibude. To jen Patyzón hraje retarda. Kurva, už jsem to použil zase, já ňouma. A přitom všichni bez akné vědí, že „Patyzón hraje“ je učebnicový příklad oxymoronu. Už asi ve čtvrtém posttvajlajtickém filmu se stále pokouší předstírat homopýra, akorát teď do této patentované polohy co dvě minuty zamrká a škubne hlavou. Stejně si myslím, že šlo o trikové záběry, protože by mrkání a škubání s tou obrnou nedal. Představuju si to asi tak, že když byl čas mrknout, režisér řekl „stop“, naběhla klapka, chytla jej za horní a spodní víčko, někdo za ni klapl, ona mu ta víčka několikrát rychle přirazila xobě a pak ty ruce digitálně odstranili. No, nebylo to sice úplně ono, ale rozhodně lepší, než kdyby se pokoušel mrkat sám „Hamlet“ osobně. Ale to jsem se trošku rozvášnil a odbočil od děje. Aha, tak ne. To co jsem napsal na začátku je v podstatě všechno. Takže, ač jsem zase někde chytil slovní průjem, dalo se jen lapidárně napsat: „Přiblblá pičóza s výborným Gájem a tragickým gejem, co se vás snaží unudit xmrti“. (10.09.2014)

Symbolické hořké postapo o ne dost dobrém člověku v ještě pořád ne dost do mrtě zničeném a zkaženém světě, kde už sice nejde nic zachránit, ale hlavně lidsky a mezilidsky toho v tom houstnoucím napětí pořád ještě jde dost zkazit, jak se hlavní hrdina ke své lítosti ze zakoušeného zmaru znovu a znovu přesvědčuje na každém nezvládnutém, neuspokojivém zastavení své cesty – aniž by ho kumulující se prožitky měly sílu pohnout, aby se vzchopil a změnil to. *** Sledujeme prototyp ne dost odvážně milujícího člověka, sebou se zaobírajícího zbabělce, jehož trpná cesta má podobu sledu prchavých promarněných setkání, z nichž – kdyby překonal vypěstovanou sebestřednou nedůvěru a přinutil se přesáhnout, sám se o cosi zasadit, nenechat nic, aby se to zvrtlo, vložit důvěru – by pořád ještě mohlo povstat něco dobrého, pevného, něco, co by stálo za to sledovat, chránit a rozvíjet až do posledního dechu. Ale k tomu nedojde, muž každou příležitost raději zničí, nebo nechá zničit, neinvestuje se. Jak pokračuje osaměle dál, v těch vypjatých okamžicích, kdy se ho užuž dotýká lidství, se na ztvrdlý povrch dere ne dost potlačované utrpení a stesk, aniž by však něco měnily. *** Přesto je v něm pořád dost síly pokračovat, jež ho přese všechno selhávání a zklamávání nutí pokračovat, k něčemu směřuje, něčemu ta jednotlivá setkání a všechny ty možnosti projevit se lidsky, obětovává. *** Rozuzlení v závěru jeho cesty však už jen odhalí, že její utkvělý cíl byl stejně mrtvý a prázdný jako jeho rezignovaná duše. *** Film o upřednostňování vlastních bolístek před solidaritou s druhými, o neschopnosti soucítit, toužit a přesáhnout, vypráví o světě beznaděje. *** Osciluje to k pěti čistým, ale lidsky se to ve mně bouří je takové vizi světa dohasínajícího v důsledku ničivého, slabošsky rezignovaného lidství udělit. Ačkoli vím, že se tu vypráví o vizi, k níž dnešní většinová společnost valem směřuje, jsem z těch, kteří se až do konce svých dnů nespokojí s ničím, co není dost, a budou se napřahovat se k druhým, aby jim nabídli úlevu a založili vzájemnou důvěru, bolest nebolest. Takže za čtyři, s respektem. *** Soundtrack složený z drásavých zvuků stojí za zvláštní pozornost. *~ (27.01.2020)

Parádny postapo "western". Kým John Hillcoat sa odtrepal do Ameriky a (minimalne mňa) sklamal CESTOU i ZEMOU BEZ ZÁKONA, režisér Michôd to roztočil pekne v klasickom austrálskom duchu (ROAD WARRIOR, PROPOSITION). Priznám sa, že som čakal niečo nudnejšie/umeleckejšie. Aj napriek dlhým záberom na krajinu či do tváre hlavného hrdinu sa toho pomerne dosť deje, prestrelky sú pekne drsné a minimalistické. Mám rád aj KNIHU PREŽITIA, Tulák je menej komerčný a poctivejší film... (09.12.2014)