Vše je ztraceno

): Velmi odvážné a neobvyklé survival projekty se tento rok zrodily ve větším počtu a zcela nezávisle na sobě a osobně to rozhodně kvituji (co se už nedá říct o tom, jak se v poslední době začíná rozvíjet rození dvojčátek filmů od různorodých hollywoodských praček na peníze, které už zřejmě dospěli do stádia naprostého a úplného vymření múz nebo čehokoliv, co tam používaj na nápady (zotročené E.T. jsou jenom vrcholek mých nočních můr), ale o tom snad někde a někdy jindy. Kde se ovšem Gravitace ještě divákovi snaží podsouvat jakési promyšlenější příběhové podhoubí a emoce vzbuzuje skrze dialogy a ani jedno se ji nedaří zrovna stoprocentně, je All is Lost jenom a pouze čistý herecký koncert jednoho člověka. A herecký v tomto případě znamená pouze řeč těla, ne úst. Tím pádem prakticky celý film závisel na tom, jak moc schopný bude ten jeden člověk – tedy, zda Robert Redford, navrátivší se odněkud z naprostého zapomnění, odvede svou práci. A musím říct, že to, že i když vzhledově už to není dávno ten švihák Sundance Kid, stále rozhodně nepatří do starého železa a už vůbec ne do vodního hrobu. Navíc, režisér J. C. Chandor se projevil jako velmi schopný a kamera tuto one man show plně podporuje. Přitom však od počátku dává najevo, že tady nepůjde o umělé tvoření thrilleru, ale stoprocentní pomalý až vleklý boj muže proti oceánu, popravdě i přes jiné základy mi děj neustále připomínal slavný Hammingwayův příběh o jistém starci. Podobně se chová i hudba, v první polovině ji vlastně skoro neslyšíme, až na posmutnělé tóny někde v dálí a jaké zvláštní pak je vidět ji chovat se zcela stejně, i když přijdou komplikace ve vtělení bouře. To bylo skoro fyzická úleva, nejsem nijak zběhlý filmák a jistě existují další filmy, které ti absolutně nic nepodstrkují, ale osobně jsem se s tím snad setkal poprvé. A právě ten klid a nicota oceánu dokáže vyděsit víc než neustálé řvaní. Nebo tě alespoň pevněji stmelí z osudem hlavní postavy. Jak jsem už řekl, Robert Redford je zde excelentní, i beze slov (téměř) podává ódu na člověka, přitom ale neustále poukazuje, že pokud se už dáš do potyčky s něčím o tolik ohromnějším a brutálnějším, a chceš mít alespoň šanci z toho vyjít se zdravou kůží, musíš mít vůli a možná ještě důležitější přípravu. Opravdu úctyhodné bylo pozorovat jeho skoro zcela chladné řešení problému/ů. Ve finále tedy k dokonalosti filmu chybělo opravdu velmi málo a většina toho, co chybělo, bylo způsobeno spíše mým osobním vnímáním než filmem samotným. Ono to i přes tu všechnu zvláštní krásu totiž bylo tak vleklé, že to někdy trošku i vadilo. A možná, jenom možná, tam ještě jedna komplikace přidaná být mohla. Otázkou je, jak by to ovlivnilo celou atmosféru. Asi 8,5/10 (30.12.2014)

Myslím si, že o roli kdy budou mít ve filmu 106.min absolutní sólo sní většina herců, ale ne každý by své sólo dokázal zvládnout. To se ovšem Roberta absolutně netýká a zahraniční veřejná šeptanda, že tenhle modrooký sympaťák začátkem roku polaská Oscarkovu plešku má něco do sebe. Je to opravdu velmi obdivuhodné, jak celý film dokáže odtáhnout jeden pár očí. V nich vidítě snahu přežít, boj o život, zoufalství, strach, naději, opravdu Robert ze sebe vydal maximum svého umění. Mám tam trošku problém s technickýma věcma ( plachta, vlny vs díra ) i se zákony přírody (Robert vs pitná voda) , ale beru to tak, že všechno je přizpůsobeno tomu, aby si divák dopřál nehtovou okusovačku a to se častokrát zadařilo. (19.12.2013)

V rámci dramatizace vyprávění se velmi často tvůrci (zvláště američtí a pod dohledem studia) uchylují v tom lepším případě ke kompromisům mezi dramatickou linkou a realitou, v tom horším případě podřídí realitu dění na plátně gradování dramatických momentům, které jsou ale plné nesmyslů, nelogičností a nerealistického chování postav. Jako divák se nad různé nesmysly dokážu často směle povznést. Ale v případě filmu Vše je ztraceno musím smeknout klobouk, protože se panu režisérovi povedlo obě věci zkloubit. Dokonce zašel tak daleko, že ve filmu je dohromady asi 5 místopisně ani věcně nepopisných vět. Jde o monolog, který se odehraje hned na začátku filmu. Režisér a autor scénáře nechá hlavního hrdinu beze slov jednat a nebohé diváky neznalé jachtařských záležitostí v tom prostě vykoupe. Přitom postava Roberta Redforda jedná naprosto logicky a promyšleně. Sedmasedmdesátiletý Redford uhraje celý film obličejem a jeho jediné slovo za celý film má doslova cimrmanovský efekt. (29.12.2013)

Na vodě nerad jezdím na háčku, ale Robertovi bych dělal klidně i plachtu. Očumování němých důchodců na moři je v žebříčku mých zálib někde na úrovni dna Mariánského příkopu, o to větší uznání pro Redforda je, že jsem si v těch nejlepších klukovských letech hodinu a tři čtvrtě přál být jako on. Jedinečný film, a to nejen nápadem, ale i zpracováním. (01.04.2017)

Zklamání! Dle mého nejnudnější one man show,co jsem zatím zhlédl. Tohle je minimalistický film,což znamená,že je zde minimální příběh, minimální režie, minimum herců a dokonce minimum muziky, je zde pouze velmi málo ze všeho. hodina a půl nudy a utrpení bez špetky napětí, ve filmu neshledávám nic, co by stálo k vidění. Správně All is lost, vás čas a dokonce i váš reziduální obdiv,který máte k Robovi Redfordovi. 45% (31.12.2013)